Vzrušující svět NFT

Když jsem přemýšlela, jak bych NFT, tedy digitální umění, popsala někomu, kdo se neorientuje v kryptoměnách a tokenech, napadlo mě srovnání s obrazy a fotografiemi. Namalovat unikátní obraz je časově náročná záležitost. Je jedinečný a většinou také podepsaný. Kopie jsou někdy snáze, někdy hůře, ale zpravidla vždy rozpoznatelné. Když na uměleckou scénu vstoupila fotografie, zazněly i takové námitky, že vzhledem k možnosti je vyvolávat opakovaně se nejedná o jedinečné dílo. Jedinečným proto není jakýkoliv snímek vyvolaný z téhož negativu, ale pouze takový, který tak označí autor. Může být více než jeden, ale vždy jich bude omezené množství. Digitální fotografie vnesla do celé diskuze prvek stahování, nad kterým už opravdu nelze mít žádnou kontrolu. Můžete si sice stáhnout dechberoucí fotku Jana Kepiče, na které zachytil bruslaře na ledovém jezeře, pod jehož zamrzlou hladinou se současně potápí plavec, nebo se na ni můžete podívat u některého z článků, ve kterých se o ní psalo, ale originál si můžete pořídit pouze tehdy, pokud získáte autorem signovaný kus. Jako se to podařilo třeba majiteli cyklu pěti fotografií Jana Saudka, na kterých pro Vogue CS zachytil topmodelku Hanu Soukupovou, vydražených ve prospěch nadačního fondu Be Charity. 

Proč byste však měli vlastnit digitální umělecké dílo, kterým se nemůžete kochat doma a můžete si jej kdykoliv stáhnout někde na internetu? Právě proto, že mezi kopií a originálem je podobný rozdíl jako mezi staženou a originální fotografií. Pokud nemáte potřebu vlastnit originální umělecké dílo, možná vás NFT nechají chladnými, ale pokud třeba hrdě odmítáte vyjít na ulici s kopií kabelky své oblíbené značky a radši si našetříte na originál, přestože by je od sebe rozeznal pouze odborník s lupou, šance na slibované vzrušení tu rozhodně je.  

NFT může být přitom jakékoliv digitální dílo. Nejen fotografie a obrazy, ale také třeba záznamy zvuku, gify, videa či 3D artefakty. Mohou, ale také nemusejí existovat i v reálném světě. Může se tedy jednat o digitální podobu skutečného obrazu, ale také třeba o video, které zachycuje jeho vznik, nebo koláž několika různých obrazů. Může to ale být také třeba originální feature v online hře, třeba kouzelný plášť s unikátním designem. Fantazii se meze nekladou. Sérii sedmi NFT vytvořila například Ira Svobodová ze šesti maleb cyklu Paperwork. 

Po záznamu v blockchainu se z díla stává unikátní token (odtud NFT, non-fungible token, viz opět Martinův fejeton), dílo dostává originální označení. Pokud bych ve vysvětlování pokračovala k někomu, kdo o kryptoměnách už někdy alespoň slyšel, mohla bych třeba tvrdit, že NFT je uchovatel hodnoty, způsob, jak investovat. Pokud budu mít tisícikorunu a vedle toho originální obraz začínajícího malíře koupený taktéž za tisícikorunu, mají jen zdánlivě stejnou hodnotu. V prvním případě totiž můžu bankovku nahradit jakoukoliv jinou ve stejné hodnotě a mohu to dělat opakovaně, jsou vzájemně nahraditelné (generické). Obraz také mohu vyměnit za tisícikorunu, ale také jej mohu prodat se ztrátou či ziskem. Udělám to pouze jednou, protože prodejem unikátního (specifického) díla o něj přijdu. Pokud se mi nepoštěstí si jej koupit znovu. A cena takového obrazu (na rozdíl od bankovky) se navíc může lišit od hodnoty, kterou mu připisuji, protože pro mě může mít zvláštní, třeba sentimentální význam (první čmáranice vlastního dítěte), a/nebo od hodnoty, jakou mu připisují ostatní, kteří po něm více či méně touží (první čmáranice úplně cizího dítěte, budoucího génia, nebo taky ne). V případě digitálního díla se ale navíc, pokud má NFT nějaký reálně existující základ, může jejich hodnota dokonce ovlivňovat navzájem. V digitálním světě také mohu investovat do generických kryptoměn nebo specifických tokenů (což jsou společně kryptoaktiva, jak vysvětluje v novém podcastu pro Vogue CS Václav Dejčmar), mně osobně společně s Paris připadá, že to druhé je jednoduše větší zábava. 

Digitální měnu nezískám tak, že bych si ji sama vytvořila, podobně jako si nevytisknu vlastní bankovky. K tomu mi schází technické znalosti, rozsáhlé zdroje a v případě skutečných peněz i příslušné oprávnění. Ale obraz si namalovat mohu, nebo se o to aspoň pokusit. Ve chvíli, kdy budu mít hlad, bude ale třeba přepočítat hodnotu takového obrazu třeba na počet možných bochníků chleba, tedy směnit dílo za peníze a ty pak za jídlo. NFT může být pro talentované umělce cestou, jak vstoupit do světa kryptoměn, ale lze je také prostřednictvím kryptoměn směňovat za reálné peníze. Novým fenoménem se zabývají i umělecké galerie, například DSC Gallery. A říká se přece, že v každém z nás dřímá umělec, možná ho právě NFT probudí. 

O NFT je navíc opravdu těžké přijít jinak než vlastním rozhodnutím. K tokenu se váže záznam pohybu a všech změn, které se díla týkají. Pokud by se někdo úspěšně pokusil ukrást Monu Lisu, asi je jasné, že by se svým činem nikdy a nikomu nemohl pochlubit a obraz jako takový by byl prakticky neprodejný. A i když černý trh s uměleckými díly stále kvete, pohyb specifických tokenů v digitálním světě je paradoxně všem, alespoň těm digitálně gramotným, na očích. I když hodnota i cena NFT se můžou měnit, z hlediska vlastnictví jsou relativně bezpečné (z pohledu investic je to už jiná kapitola). Otázka, jestli jsou NFT pomíjivý hype, nebo nastupující trend, je zatím otevřená, ale rozhodně se o nich dost mluví. A to už je samo o sobě důvodem zůstat ve střehu.