Buďte slyšet. Masterclass charismatické komunikace pro práci i vztahy

Jsme empatické, laskavé, nasloucháme ostatním a automaticky očekáváme, že to samé dostaneme od protistran. Pochopení, vstřícnost a uznání vlastního názoru si ovšem musíme vydobýt a jít proti nejedné vlastní obavě ze selhání. Které nás nejčastěji brzdí v komunikaci? 

• Nedokážeme mluvit nahlas, dívat se u toho komukoliv do očí a snadno druhé necháme, aby nám skákali do řeči.

• Chybí nám sebejistota v komunikaci, zvlášť v té sebeprezentační (imposter syndrome nám našeptává, že o sobě prakticky nemáme moc co říct).

• Bojíme se začít, i když máme dost zkušeností a hodně toho víme, protože pochybujeme, zda své myšlenky dokážeme dost trefně nebo odborně formulovat. 

• Úplně se topíme, pokud máme mluvit s mužskými kolegy (především s těmi staršími).

• A stejně úzko nám je, když je na stole téma, ve kterém nemáme jistotu.

• Jen málokdy se navíc za všech dobrovolně hlásíme o slovo.

Vidíte se v něčem z toho? Pak vás chci pozvat na masterclass charismatické komunikace s mentorkou, lektorkou a byznys konzultantkou Janou Černouškovou ze společnosti JKoncept. Všechny následující rady jsou její tipy. Jednoduché, jasné a neskutečně dobře fungují.

Pokud chcete, aby komunikace dopadla dobře, nemůžete do ní vstoupit s pocitem, že je pro vás nepříjemná. Taková komunikace je rovnou předurčená k neúspěchu. Soustřeďte se chvíli na svůj dech a přemýšlejte, proč si nevěříte, co ve vás rozehrává nejistotu. Udělejte maximum, aby se spouštěče rozpustily. Hodilo by se vám víc argumentů? Rozmluvit se? Napít? Projít se? Udělejte to. Připravte se i na rovné držení těla, a pokud jde o dlouho plánované setkání, promyslete i detaily, jako jsou šaty, parfém nebo barva rtěnky. Potřebujete se cítit silná, tak pro to udělejte, co můžete. 

…ani když na vás někdo mluví, ani když vy chcete mluvit na někoho konkrétního. Je to jedna z efektivních technik, které nedovolí ostatním, aby vás zahnali do kouta. Přímý pohled ukazuje sebejistotu a udělá z vás toho, kdo drží v ruce pomyslný volant komunikace. Jediným pohledem dokážete na poradě předat slovo kolegovi, vyzvat lidi proti sobě k reakci na to, co říkáte. Protože když se na někoho zadíváte, musí odpovědět i ten, kdo to nečekal.

Váhání, kdy, jak a čím začít, odložte. Pokud by kdokoliv čekal na ideální okamžik po ideální přípravě, nikdo by nikdy nikde nepromluvil! Nejde o to promluvit předepsaným způsobem, pro začátek jde o to vůbec něco říct! A aby to šlo snáz, odstraňte tzv. komunikační schody, které si každý poctivě stavíme. Co schod, to požadavek na sebe sama. Že se musíme naučit mluvit plynule, že se musíme nejdřív edukovat, že musíme počkat, až za sebou budeme mít takovou nebo makovou další zkušenost… 

Ne. Tyhle schody bourejte, a když cítíte nutkání něco říct, udělejte to, i když nebudete mít promluvu perfektně formulovanou. To natrénujete. Komunikace je velmi rychlá disciplína, ve které nemáte čas vybíhat schody, potřebujete rovinku bez překážek. Jednoznačně totiž platí, že co nebylo vyřčeno, neexistuje. 

Můžete mít hlavu plnou nápadů a pestrou paletu názorů, ale pokud s nimi nepůjdete ven, stanete se ve firmě neviditelnými. Mlčení pravda představuje jednu ze tří složek komunikace (mlčení, naslouchání, promluva), ale jen jednu ze tří. Pokud mlčíte, lidé vás snadno zařadí mezi ty, kdo nemají názor. Nebudou s vámi počítat, žádat vás o radu ani s vámi počítat ohledně spoluprácě. Zvednout se z té pomyslné židle musíte ale bez pomoci. Jak? Viz výše: Přímý pohled a ochota promluvit pro první chvíli stačí. 

Pro vás samotné to bude úleva, protože zmizí výčitky, které až pozdě našeptávají: „Měla jsem to říct, měla jsem se ozvat, proč jsem to zase neudělala...“ a kterými si zbytečně nabouráváte sebehodnotu. 

Často nás stahuje do vyčkávání předpoklad, že ostatní jsou chytřejší než my, hlavně když se pouštíme do komunikace o tématu, kterému úplně nerozumíme. V 99 % případů to tak není. Máte svůj názor? Je dobře ho říct! Možná se s ostatními neshodnete, ale to není důležité. Dokonce i lidé, kteří dosáhli totožného vzdělání, mají přece různé zkušenosti, kompetence a skills, což všechno podporuje rozličnost názorů. A pestrost je pro komunikaci jako koření. 

I komunikace, ve které ví jeden víc než druhý, může být vyrovnaná, pokud automaticky nebudete vzhlížet k tomu druhému, adorovat ho a sebe vidět někde dole jako toho méně zkušeného nebo slabšího. V opačném případě si můžete být jistá, že komunikace pro nás nedopadne dobře ani v práci, ani ve vztazích, když si třeba chcete promluvit o dlouho odkládaných problémech. Jakmile klopíte pohled a vnímáte partnera jako silnějšího nebo rovnou čekáte jeho argumenty a předem se jich obáváte, nemá vlastně ani smysl se do komunikace pouštět. Je předem prohraná. Co s tím?

Představte si, že do práce chodíte rozkopanou cestou a pokaždé upadnete. Kolikrát si musíte natlouct, než půjdete jinudy? Co se reálných pádů týče, asi jednou. Co se nevhodných komunikačních vzorců týče, „natlučete“ si určitě víckrát. Naučit mozek myslet jinak je těžké. Funguje napsat si, jak postupujete v komunikačních situacích nyní, k čemu váš postup vede, a popište také, k čemu ve skutečnosti potřebujete dojít a co se dá příště zkusit jinak. Možná zvládnete udržet klidný hlas, ale budete říkat stejné věty. Příště udržíte klidný hlas i změníte věty. Pak přidáte ten pevný pohled… 

V práci je to O. K., prezentace zvládáte, vedete tým lidí, ale… Přijdete na sraz ze základní nebo střední školy a všechno, co vám pomáhá budovat kariéru, se rozprskne o staré přezdívky z dětství? Tohle je tzv. rozdvojení osobnosti a nejde o nic jiného než o důkaz, že jste na dobré cestě, ale potřebujete udělat ještě další krok a být ve svém autentickém já, které má svůj názor a nebojí se ho použít úplně všude. Docílit toho můžete malým trikem. Než vstoupíte „do své minulosti“, představte si, že vaše pracovní komunikační schopnosti jsou jako dobře padnoucí kabát. Narovnejte se, zhluboka nadechněte, oblékněte si pomyslný kabátek komunikačního sebevědomí a vlastních názorů, který je pro vás běžný v práci, a pak teprve zaklepejte na dveře a vstupte.