Můj stůl, můj hrad. Co mají úspěšné autorky na svých pracovních plochách

Můj stůl je minimalistický a funkční. Převládají na něm Apple produkty: monitor, díky kterému si udržuji dobré postavení těla a lépe se mi soustředí, k němu připojený počítač a klávesnice s myší. Hned vedle leží náš zápisník #HolkyzMarketingu, do kterého si píšu harmonogram na dny, kdy mám prostor na hlubokou práci nebo nemám celý den jen schůzky. K tomu samozřejmě barevné fixy a gelové pero Muji, s jinými nepíšu. Stolu barevně dominují sluchátka AirPods Max, které nasazuji, když se potřebuji soustředit. Do nich pouštím klasickou hudbu a zapínám odhlučnění okolí. A poslední věc, která na mém stole je úplně vždycky, je sklenička s vodou.

Na svém pracovním stole mám většinou jen tři věci: počítač, telefon – mimochodem vždy displejem dolů a v režimu nerušit – a pití. Do dvou hodin odpoledne je to kafe nebo čaj v hrnku Keitha Brymera Jonese, od dvou litrová flaška Life is Porno s vodou. Občas k tomu ale něco přihodím, protože pravidelně testuju různé poznatky ze studií o kreativitě. Ptáte se, co dát na pracovní stůl, abyste co nejvíc podněcovali své kreativní myšlení? Vědci doporučují pokojovou rostlinu, protože zelená podporuje soustředění, barevný hrníček jako stimulant pro oči, míček, jelikož házení o stěnu probouzí nové myšlenkové dráhy, a nějaké umění, které podporuje inspiraci. Mně nad stolem například visí plakát od GFDA.

Mám pracovních stolů hned několik. Doma, v kavárně, kde píšu většinu newsletterů, i v kanceláři #HolkyzByznysu. Ale je to ten doma, u kterého trávím nejvíc času, co připomíná ateliér Sofie Coppoly. Přestože je mým hlavním pracovním nástrojem počítač, všude leží hromady papírů, dopisů a bloků. Píšu hodně rukou – do vytištěných studií, prezentací pro investory, ale i na pohledy, co rozesílám kamarádům pro radost. Proto je na mém stole vždy zásoba poštovních známek. Dospělost je pro mě o tom, že nečekáš, až kytky dostaneš, ale pošleš si je sama. Třeba denně. A tak jsem všechny utilitární předměty vybírala tak, aby se mi s nimi žilo ne dobře, ale skvěle. Sedím na Vitře, na stole mi rotují skleničky od Lasvitu a Zeitgeist.limited. Důležité je pro mě světlo: hodně školím online a hlavně večer, tak chci mít co nejlepší osvětlení. Teď používám Philips Hue, abych si mohla nastavovat barvu světel, profesionální světlo pro fotografy, které jsem dostala od bráchy, ale taky vintage lampičku z Nanovo. Nechci, aby můj pracovní stůl vypadal jako pracovní, ale jako místo, kam se těšíš. Tak se na něm vždycky objeví svíčky – aktuálně mi na něm hoří jedna od Diptyque, sošky z cest, rtěnky nebo vzkazy, co si posíláme s mým klukem. A taky smradlavé mňamky pro mého psa. 

V hlavě a v životě mám často mess, takže můj pracovní stůl musí být organizovaný, čistý a uklizený. Kromě počítače je na něm velká sada zápisníků, jsem milovnice haptického kontaktu s papírem a tužkou. Nejsem technofobka, ale ani technooptimistka, k životu potřebuji dost analogových jistot. Už pár let používám papírový diář od nizozemské grafické designérky Marjolein Delhaas. Miluju tužky a pera, ty odpočívají v penálech z žižkovské Kartotéky nebo od značky Muji. Na stole mám také esenciální olej Svěží hlava pro chvíle, kdy má hlava, co mi sedí na krku, do svěžesti daleko. Teď v zimě je tam i svíčka, aby mi navozovala pocit klidu a pohody, když se věci nakupí. Můj pracovní stůl dál obývá kalendář s dinosaury od mojí kamarádky Lilli. Nad stolem mám nalepené inspirační obrázky, které mi dodávají motivaci – plakát filmu Ještě nejsem, kým chci být, obrázek autorky Susan Sontag, básničky. Samozřejmostí je lampička a telefon, i když ten bych na stole radši neměla, odvádí pozornost tam, kde nemá být.

Nejsem schopná psát na jednom místě. Možná si myslím, že když se budu často stěhovat, neustrnu, nezabřednu do opakujících se motivů, výrazů, stylu. Těžko říct. Každopádně píšu v pracovně, v kuchyni, po kavárnách, v jídelnách, v knihovnách, v kanceláři. Nelpím na fotkách, květinách ani čisté pracovní ploše. Nelpím na tichu. Lpím na tom, abych na ničem moc nelpěla. Ale i tak mám vždycky s sebou sluchátka, černou tenkou propisku, sešit a počítač. Ty mi zabydlují moje měnící se pracovní plochy. Sešit s poznámkami – vždycky jedině Moleskine – je pak nejpevnější kotva. Schovává všechny rozvahy, nápady, kusy něčeho tak kusého, že tomu často nerozumím ani já sama. Líbí se mi představa jednoho místa, jedné estetiky, stability. Autorka vážná a neměnná jako z obrazu. Ale vím, že by mě taková pevnost a vážnost po čase unudila.