Není rok 2014 a girlboss feminismus už nikoho nezajímá

Měla to být nová feministická hymna a velký comeback popové divy, nakonec je to ale jenom obří trapas. Čerstvý singl Katy Perry Woman's World už druhý den po uvedení zmizel ze seznamu dvou set globálně nejposlouchanějších písní na Spotify a s jeho objektivní hudební kvalitou to souvisí jen částečně. Píseň opěvující božské ženství je problematická hned v několika aspektech a fanoušci i hudební publicisté se nebáli na to okamžitě upozornit. „I kdyby Woman's World neznělo, jako že si jeho autorka musela nechat feminismus vysvětlit horní polovinou první stránky Googlu, jeho poselství vyznívá falešně už jen proto, že jej částečně napsal a produkoval Dr. Luke,” upozorňuje Shaad D’Souza v recenzi pro hudební magazín Pitchfork. 

Łukasz Gottwald alias Dr. Luke je americký hudební producent, kterého zpěvačka Kesha před časem obvinila ze sexuálního napadení a emocionálního zneužívání, a jejichž vleklý soudní spor skončil teprve nedávno vzájemnou dohodou. Fakt, že si ho Katy Perry vybrala pro spolupráci na celém připravovaném albu 143, působí obzvlášť směšně ve chvíli, kdy si uvědomíte, že v průvodním singlu zpívá „It's a woman's world and you're lucky to be livin' in it”. Kdybychom skutečně žili v ženském světě, muži obvinění ze znásilnění by nemohli v klidu pracovat, veřejně vystupoval a produkovat popové hity. 

Samostatnou kapitolou kauzy je videoklip k písni, který se hemží odhalenými těhotenskými břichy, symboly dělohy a erotickými hračkami určenými ženám. Vše zmíněné by se v rámci feministického empowermentu dalo využít chytře, v podání Katy Perry ale výsledek působí jako patnáct let stará reklama na žiletky hraničící s parodií. Ostatně když zpěvačka zaznamenala vlnu negativních ohlasů, natočila instagramové reels, v němž vysvětluje, že píseň i klip jsou pouhou satirou. „Jistě. Každá dobrá satira se vyznačuje tím, že je potřeba zdlouhavě a komplikovaně vysvětlovat, v čem je satirická,” upozorňují kousavě, avšak trefně komentující na internetu. 

Hlavním důvodem, proč celý koncept Woman's World působí tak směšně a zpátečnicky, ale je, že pracuje s mileniálním girlboss feminismem. Termín girlboss v roce 2014 ve stejnojmenné knize zavedla Sophia Amoruso, podnikatelka a zakladatelka módního obchodu Nasty Gal. Odtud se dostal do prostředí sociálních sítí, které jsou právě pro drobné podnikatelky důležitou propagační a prodejní platformou, a začal žít vlastním životem. Před deseti lety girlboss zejména na mileniálky působila hodně atraktivně: Byla emancipovaná, ekonomicky nezávislá, soběstačná. Girlboss si jde za svými kariérními sny a naplňuje svůj potenciál. Odmítá základní hodnotu patriarchální společnosti, a sice předpoklad, že do vedení patří jen silní a průbojní muži, a díky tomu stoupá na vrchol. A ještě ke všemu na něm vypadá skvěle a vždy je perfektně upravená.

Divoká fantazie liberálního feminismu o nepřemožitelné královně ve značkovém kostýmku se ale začala poměrně rychle rozplývat. Pojem girlboss se začal nadužívat a zejména v lifestylových médiích se stal univerzálním označením pro všechny pracovně úspěšné ženy napříč obory. Zároveň se s postupem let začalo ukazovat, jak velký problém je, že fenomén klade tak velký důraz na individuální úspěch a zapomíná na snahu o systémové změny. Aby girlbosses mohly v rámci korporátního kapitalismu šplhat výš po kariérových žebříčcích, nakonec stejně musely přijmout jeho tradiční nástroje – dravost, ostré lokty, extrémní orientaci na výkon, workoholismus nebo třeba šikanu a využívání podřízených.

Současný feminismus, zejména ten, k němuž inklinuje nastupující mladá generace, je ale antisystémový a antikapitalistický, a proto fenomén girlbosses zpochybňuje. V důsledku toho na sociálních sítích v roce 2021 vzniklo hnutí tří Gé – Gaslight, Gatekeep, Girlboss. Parodická průpovídka, odkazující k motivační frázi „Live, Laugh, Love”, upozorňuje, že mnoho úspěšných self-made žen došlo na vrchol díky privilegiím, skrze manipulaci a upřednostňování vlastního prospěchu na úkor druhých. Spousta girlbosses se feministicky chová jen vůči svým kamarádkám, ženám ve stejném postavení nebo pouze v případech, kdy jim z toho plyne nějaký prospěch. Dnešní feministky a feministé však vědí, že skutečná síla není v hraní si na alfa jedince, ale v odvaze přijmout svoji zranitelnost a autentické já. A že cesta k opravdu ženskému světu vede přes inkluzivitu a funkční pečující komunitu.