Vogue Leaders

Vulvu jsme na scéně zavedly my, říkají autorky podcastu Vyhonit ďábla

Zuzana Kašparová a Terézia Ferjančeková, autorky jednoho z nejúspěšnějších českých podcastů Vyhonit ďábla, v rozhovoru pro Vogue Leaders mluví o sexualitě, feminismu, zodpovědnosti i Tomio Okamurovi.
Foto: Filip Kartousek
Zuzana Kašparová a Terézia Ferjančeková z podcastu Vyhonit ďábla

Vyhonit ďábla existuje od roku 2019, kdy české podcasty o sexu a intimitě v této podobě neexistovaly. Původně jste ho začaly natáčet, abyste spolu neztratily kontakt. Byla to jediná motivace?

Terézia Ferjančeková: Jedna z motivací. Určitě nás motivovalo, že se rády bavíme o sexu, oběma je nám to téma přirozeně blízké od brzkého věku. Pro mě byly určitě motivací i rozhovory s dalšími kamarádkami, ve kterých jsem slyšela věci, které jsem poslouchat nechtěla – například že se musejí před sexem holit, protože jejich partnerům se ochlupení nelíbí, že se při sexu necítí dobře, že řeší svoji váhu a jak při tom vypadají nebo že menstruaci vnímají jako velké tabu.

Poměrně záhy po zveřejnění začal podcast sbírat fanoušky. Hned v roce 2020 jste získaly ocenění Podcast roku, už předtím jste ale navázaly spolupráci s GoOutem a podcast monetizovaly. Uživí vás?

Zuzana Kašparová: Ano, ale až v posledních letech díky Herohero, kde nás přímo odebírají naše fanynky a fanoušci. Začínaly jsme v Brně, ve studentském Radiu R, a tam jsme nemohly od nikoho vzít vůbec žádné peníze. Ale když jsme viděly, že nás poslouchá čím dál víc lidí, oslovily jsme s projektem GoOut, kde nám nabídli velmi dobré podmínky: Uvolnili nám ruce z hlediska spoluprací a časem nám právě poskytli i platformu, kde nás můžou lidé za poplatek odebírat.

Vyhonit ďábla není jen podcast: vydaly jste knížku, vznikl seriál Na záchodcích, jezdíte Ďábelskou tour, což je vaše živá talk show. Kam dál byste projekt chtěly posouvat v budoucnu?

ZK: Evaluační meeting budeme mít až příští týden (smích). Teď chystáme hlavně druhou sérii Na záchodcích, které bude opět na ČT. Přemýšlíme také, jak v budoucnu koncipovat svá veřejná vystoupení, protože tam vidíme hodně možností, kudy se vydat. Obě máme zkušenosti s lektorováním, takže řešíme i možnost různých workshopů.
TF: Nedávno jsme dělaly přednášku pro děti na prvním stupni, byla to pro nás nová zkušenost. Probíraly jsem s nimi hranice těla, což bylo moc hezké. Já bych se v budoucnu chtěla obecně víc napojit na naši fanouškovskou základnu, setkávat se a interagovat s ní přímo.

Mám pro vás i otázku od fanynky: Proč se v poslední době v podcastu věnujete rozborům filmů? Dělaly jste třeba Barbie, Chudáčky nebo Priscillu.

TF: Začalo to Stmíváním, my milujeme Stmívání, ale dělaly jsme taky Bridgertonovy, Sexuální výchovu, Sex ve městě a The Idol s Weekndem. Inspirace přišla ze zahraničí, v souvislosti s výročím premiéry začalo Stmívání hodně trendovat na sociálních sítích, zároveň původní fanouškovská základna filmu dorostla do dospělého věku a má zájem se k němu vracet. Jednoduše – všimly jsme si, že lidé na internetu Stmívání řeší, a tak jsme nasedly na vlnu a udělaly o něm epizodu. Zároveň jsme ale věděly, že nás to bude bavit. I když nám podcast vydělává, hlavní motivací pro nás pořád zůstává, aby nás bavil a naplňoval. Také proto jsme se postupem času přesunuly od sexu i k jiným tématům, která nás zajímají. A funguje to, protože lidé už nás poslouchají hlavně kvůli nám.

Jste známé tím, že si berete k srdci kritiku a reagujete na konstruktivní připomínky. Co nejdůležitějšího vás zpětná vazba od posluchačů za pět let vysílání naučila?

ZK: Pro mě je učení neuzavřený proces, pořád o tom hodně přemýšlím. Určitě jsem se naučila velké zodpovědnosti a uvažuji víc než na začátku nad tím, co v podcastu říkám. Teď například čtu knihu o manosféře, a tak aktuálně hodně přemýšlím o tom, jak velkou roli náš podcast hrál, hraje a nebo by v budoucnu mohl hrát ve vztahu k tomu, že subkultura incelů vzrůstá. Evidentně na to vliv máme. Kdysi jsem tohle vůbec neřešila, protože mě ani nenapadlo, že nás bude někdo poslouchat. Teď už vím, že nás lidé nejen poslouchají, ale vytahují si i části epizod, aby je pak citovali na sociálních sítích. Jednou si nás takhle předplatil i Tomio Okamura, aby nás mohl zhejtit na Facebooku. Teď už nás neodebírá (smích).
TF: Já jsem se na začátku mnohokrát spálila, několikrát jsem v podcastu udělala nevhodný vtip, který jsem si mohla odpustit, a pak jsem to od posluchačů schytala, co jsem si to dovolila říct. Jako žena se nechci filtrovat, protože na ženy je vytvářen velký tlak, aby byly cudné, nenadávaly a hlavně aby nikoho nenaštvaly. Problém ale je, že si to nemůžu úplně dovolit. Poslouchá náš třeba Sibiřan, který náš obsah šíří na scéně fanoušků Andrewa Tatea a jemu podobných. Když ti si poslechnou některou z našich epizod, uslyší nefiltrovanou ženu, která mluví o věcech, které jsou pro ně pohoršující nebo je můžou zranit či naštvat, a to je potenciálně dost nebezpečné.
ZK: Je to o neustálém hledání hranice, abych byla s výsledkem spokojená, ale zároveň mohla zůstat autentická. Zrovna nedávno jsme vystoupily z rolí, které v našem podcastu normálně zaujímáme. A reakce od diváků byla, že jsme nudné, což nám nikdy nikdo neřekl. Běžně posloucháme, že jsme hysterické nebo hloupé, ale ne, že jsme nudné. Přijde mi vynikající, jak je to buď, anebo: Buď jsme šílené, nebo nudné. Nezavděčíš se.

Určitě se ale dá říct, že váš podcast má na české scéně výrazné místo a že pomáháte k rozšiřování společenské diskuze o sexualitě, alespoň v některých bublinách.

TF: Začaly jsme v dobrou dobu. Před pěti lety v Česku žádný podcast jako náš neexistoval. Kdybychom byly v Německu nebo v Británii, pes by po nás neštěkl, tam už podobné formáty na stejné téma dávno existovaly. Tady u nás z toho ale byl poprask, psali o nás ve všech denících i v magazínech. Najednou měl každý názor na dvě holky, co si povídají o sexu. V širším kontextu jde o naprosto obyčejnou věc, ale v České republice vyvolala totální haló.
ZK: Je to zajímavé, protože na začátku šlo vyloženě o kecání. Až v posledních letech přinášíme agendu, která je originální, a otevíráme i vážnější témata, která nikdo jiný nerozebírá.
TF: Zároveň ale vidíme, že už původní kecání lidi bavilo a mělo na ně velký vliv. Nedávno jsme seděly v McDonald's v Pardubicích. Přišel tam za námi mladý muž a řekl, že teď už nás sice neposlouchá, ale poslouchal nás na začátku, a že si myslí, že jsme mu pomohly upravit jeho vztah k ženám k lepšímu. Na tour zase máme výraznou zpětnou vazbu od velmi mladých žen. Slýcháme, že nás poslouchají několik let, třeba už od puberty, a že jsme jim hodně pomohly třeba ve vnímání vlastního těla.
ZK: Myslím, že i když na začátku šlo o uvolněné rozhovory, zásadní byla témata, která jsme otevíraly. Třeba když jsme otevřeně mluvily o výtoku, který je pořád velkým tabu, podle mě to pro posluchačky mohlo být hodně empowering.
TF: Totéž platí o vulvě. Just saying: Informaci, že vulva není vagína, jsme na tento trh přinesly my (smích)!
ZK: Dnes už existuje víc podobných projektů a ty mainstreamovější se snaží posluchačům nabídnout něco pikantního. My taky děláme i odlehčenější epizody, pořád jsme ale otevřeně feministické a dost kritické. Bylo by pro nás samozřejmě výhodnější jít s davem, ale pak už by se nám nelíbilo, co děláme.

Věnujete se sexu, intimitě, tělesnosti, vztahům. Ovlivnila tvorba podcastu Vyhonit ďábla v osobním nebo intimním životě i vás osobně?

ZK: Terezie si nemůže najít kluka (smích).
TF: No, je to je problém, když jsi feministka a ještě žena s podcastem. Myslím, že mě podcast ovlivnil hodně nejen stran objevování různých erotických hraček, ale třeba i v komunikaci při sexu nebo i v komunikaci s cizími lidmi. Myslím, že kdybych podcast neměla, neuměla bych tak dobře říct, co se mi líbí a co potřebuju. Největší vliv je ale pořád v našem přátelství – podle mě by nikdy nebylo na takové úrovni, kdybychom Vyhonit ďábla nedělaly.
ZK: Souhlasím, náš původní záměr se podařilo dotáhnout do dokonalosti a daří se nám zůstávat pořád spíše kamarádkami než byznys partnerkami. Zároveň za sebe musím říct, že mě podcast určitě ovlivnil v partnerském životě. S mým partnerem jsme spolu po celou dobu, co podcast vzniká, a on ho taky poslouchá. Myslím, že to náš vztah hodně zkvalitnilo, zejména v komunikaci.

Která epizoda je vaše nejoblíbenější?

TF: My teď budeme mít měsíční pauzu, a tak jsme si zrovna procházely starší epizody. Narazila jsem na epizodu s venerologem, ta je hodně dobrá, otevřeně tam mluví syfilitidě, která je na extrémním vzestupu, a nikdo o tom nepíše. Hodně mě bavil díl s riggerkou Lukrécií – riggerek moc není, většinou muži vážou ženy. Dost dobrá je podle mě epizoda o rimmingu.
ZK: Já mám hodně ráda epizody, kde jsme jen my dvě, je to intimnější. Vtipná byla epizoda o red a green flags. Utkvěl mi taky díl, kde se bavíme o našich největších tabu. Byla hodně osobní a jsem ráda, že jsme ji nahrály.

A která epizoda sklidila nejdivočejší reakce?

ZK: Tak to víme úplně přesně.
TF: Jde o epizodu s názvem Konsent nestačí. Rimming, anál, všechno v pohodě, ale konsent je v Česku výbušné téma. Díl se dostal mezi lidi, kteří nás obvykle neposlouchají, největší reakci vzbudil u pravičáků na Twitteru. Tam to mělo obrovská čísla z hlediska sdílení, ale samozřejmě daný díl většina lidí vůbec neposlouchala. Reagovali na titulek a vyvodili si z něj něco, co ve výsledku ani neříkáme, a sice, že chceme posílat muže do vězení za to, že si konsent zpětně rozmyslíme. Dočetla jsem teď knihu o konsentu, jejíž autorka říká, že tím, že je na nás vyvíjen tlak neustále vědět, co chceme, sami sebe obíráme o možnost zkoumat prostor mezi ano a ne. Že pak nemůžeme poznávat, co nás zajímá, a nevíme, jestli se nám to bude líbit, nicméně to stejně chceme zkusit. Zajímavá myšlenka, ale na Česko asi stále příliš radikální.

Podcast vyrábíte, ale posloucháte taky jiné? Co musí mít podcast, aby si vás získal?

TF: Rozhodující je nálada, na jaké téma a formát mám zrovna chuť. Málo čtu, a proto si nahrazuju získávání informací skrze podcastový formát, je to pro mě jednodušší. Ráda ale poslouchám i podcasty, které jsou o ničem, když je mezi autory dobrá chemie a je to zábavné. Teď jsem například objevila dvojici Šimon Holý a Hana Trojánková Biriczová, hodně mě baví.
ZK: Já naopak čtu hodně, mám to radši a čtením si spíš zapamatuju informace, které se dozvím. Mám období, kdy podcasty poslouchám hodně, teď ale třeba neposlouchám vůbec. Baví mě podcasty Alarmu, třeba Kolaps nebo TL;DR.

V Česku teď existuje zhruba 8 tisíc podcastů. Jak jako veteránky scény tento vývoj vnímáte?

TF: Myslím, že zlatá éra už pominula. Čím dál častěji jsou podcasty jen klasické rozhovory, a to mě prostě nebaví. Strašně dlouho hledám nějakou dobrou, uzavřenou podcastovou sérii s informační hodnotou a zároveň zajímavě zvukově zpracovanou, ale to už se prostě asi nedělá. Nebo se to ke mně nedostalo.
ZK: Mně rozhovory taky nebaví, tím spíš, když jsou s úplně náhodnými lidmi bez spojovacího tématu. Zároveň se podcasty silně bulvarizují, to je podle mě taky dost mimo.
TF: Aktuálně je asi nejzajímavěšjí poslouchat malé podcasty, co lidé vyrábí na koleni.
Foto: Filip Kartousek
Zuzana Kašparová a Terézia Ferjančeková z podcastu Vyhonit ďábla
Zuzana Kašparová se kromě projektu Vyhonit ďábla věnuje vzdělávání. Lektoruje sexuální výchovu pod Konsentem a politické vzdělávání v rámci projektu Akumulátor. Snaží se do Česka přinášet téma disability justice, proto je členkou crip kolektivu a spoluautorkou podcastu Postíže. Občas publikuje články, ráda čte, jí, kamarádí se a tancuje. Terézia Ferjančeková se snaží žít jako třicetiletá autorka feministického podcastu o sexu v Praze. Učí a zdokonaluje se v učení dětí a dospělých o respektujících vztazích a sexu v Konsentu. Ráda chodí do kina, komentuje filmy a mazlí se s kocourem na gauči.
Přidejte se k Vogue Leaders na LINKEDIN.