S dětmi můžeme mluvit o penězích, už když s námi začnou chodit kupovat rohlíky

Když jsme ve Fondee řešili toto téma, dívali jsme se především na rozdíly na trhu práce. Víme tedy, že statisticky ženy v průměru vydělávají méně než muži, pay gap existuje a může dosahovat až dvaceti procent. Zároveň mají ženy nižší zaměstnanost: Častěji zůstávají na mateřské a rodičovské dovolené, anebo se třeba častěji starají o starší rodiče. Ženy jsou zkrátka častěji těmi, kdo se kvůli péči o bližní vzdávají práce. A protože tak mají odpracováno méně let, mají pak i menší důchody – zároveň se ale dožívají vyššího věku než muži. Zejména tedy konec života je pro ženy finančně náročným obdobím.

Řešení má několik rovin. Tou první je rovina osobní, v níž si já sama položím otázku: Dělám práci, kterou chci dělat a za kterou dostávám zaplaceno tolik, kolik bych chtěla, nebo je to málo a chci si vyjednat vyšší finanční ohodnocení? Další rovinou je komunikace s partnerem – je potřeba se s ním jasně domluvit, jak si budeme dělit péči o rodinu a domácnost. Pak je samozřejmě řešení na úrovni státu a na té se můžeme ptát, zda existuje dostatek jesliček a školek, aby ženy po dětech mohly jít brzy zpět do práce, zda fungují flexibilní pracovní úvazky či možnosti práce z domova. Ve chvíli, kdy má žena toto vyřešeno a vydělává peníze, je dobré vytvářet si finanční rezervu a poté zvážit také dlouhodobé životní cíle a na ně se připravit tím, že úspory začne zhodnocovat investováním.

Už po dokončení školy nebo v momentě, kdy začneme vydělávat peníze, bychom měli přemýšlet, co dělat, abychom finanční nezávislost získali. Vytvořili jsme program nazvaný Finanční Wellness. Pokrývá pět bodů, jimiž by si měl člověk mentálně projít, aby získal komfort z hlediska správy vlastních financí. Prvním krokem je zjistit, kolik vydělávám, kolik utrácím, za co utrácím, jestli chci tolik utrácet a kolik mi zbývá. Pokud ano, druhým krokem je začít vytvářet rezervu – ta by měla představovat šest měsíčních platů nebo alespoň výdajů. Rezerva by měla by být uložena někde, kde je dostupná a kde nekolísá její hodnota. Třetím krokem je právě zhodnotit životní cíle a spolu s tím zvážit, co to bude finančně obnášet. Zní to náročně, ale opravdu je dobré si říct: Chci mít někdy vlastní bydlení? Chci k tomu i chalupu? Chci mít děti? Chci na rodičovskou našetřit, nebo budu pracovat? Chci dětem spořit? Chci si zároveň spořit na důchod? Čím delší horizont dokážete domyslet, tím více si můžete dovolit investovat, což je čtvrtý krok. Posledním pátým krokem pak je o financích mluvit s přáteli a blízkými. Není nutné hned říkat, kolik vydělávám a kolik spořím, ale už jen to, že se naučíme o penězích otevřeně mluvit, zvyšuje finanční gramotnost celé společnosti.

Líbí se mi, že tomu říkáte stereotypní představa, protože s tím, že si všichni myslí, že ženy financím nerozumí, souhlasím. Ale že ženy investují méně a konzervativněji než muži ještě neznamená, že tomu nerozumí nebo že jsou špatné investorky. Naopak zahraniční studie ukazují, že ženy umí být v investování opravdu velmi úspěšné. Je to způsobeno právě tím, že k investování přistupují pragmatičtěji a s chladnou hlavou, muži jsou impulzivnější a emotivnější. Je ale fakt, že samy ženy si v investování méně věří. V rámci průzkumu jsem se ptali, co si ženy myslí, že by měly umět, aby mohly úspěšně investovat. 82 % žen se domnívá, že se musí perfektně orientovat v denním dění na trzích. To určitě není nezbytné, důležité je mít selský rozum.

Je to dané historicky, nikdy se s námi o tom nikdo nebavil. Začíná to už v rodinách, až polovina žen byla vychována v tom, že o penězích se nemluví. Když jsme zjišťovali, jak rodiče mluví o penězích s dětmi, zjistili jsme, že sice probíhá diskuze o konkrétním rodinném rozpočtu nebo o tom, jak se nedostat do dluhů, úplně ale chybí informace, jak s naspořenými penězi nakládat a třeba je i rozmnožovat. Často se setkáváme s tím, že rodiče chtějí svým dětem v budoucnu předat něco do základu, ale přitom jen spoří a neinvestují. Vzniká pak velký nesoulad mezi tím, kolik rodiče měsíčně odkládají a jakou si představují finální částku. Populární je například stavební spoření, ale to nestačí, inflace peníze sežere. No, a když neinvestují rodiče, je jasné, že to nenaučí ani svoje děti. Je to začarovaný kruh, Češi jsou v tomhle ohledu zatím dost konzervativní.

Klidně už v momentě, kdy s námi začnou chodit kupovat rohlíky. Mám dojem, že děti jsou jako houby a všechno je hrozně zajímá. Chtějí být jako dospělí, neustále nás napodobují, takže když je pošleme něco zaplatit, nadchne je to. Na tento základ pak můžeme nabalovat další informace a postupně se dostat k tomu, jak funguje prasátko, banka, jak platební karta, vysvětlit hypotéku, spoření na důchod... A zopakuji – určitě je potřeba nezůstávat jen u samotného spoření a jít i do tématu zhodnocování peněz. Další náš průzkum se věnoval tomu, jak generace Z přemýšlí o investování, a výsledek ukázal šokující fakt, že pouze 6 % lidí z této generace se o investování dozvědělo doma. Přitom by si ale naprostá většina přála, aby se o tomto tématu dozvěděli víc co nejdříve, aby se o něm učilo ve škole, zkrátka aby je někdo zasvětil. Zároveň bych ráda zmínila ještě jednu věc: O tom, jak mluvit o penězích s dětmi, už se poměrně dlouho diskutuje, ale podle mě stále málo řešíme, jak o financích mluvit v dospělosti s rodiči ze starší generace. Existuje určitá bariéra, rodiče si málokdy nechají od svých děti poradit, přitom je to hrozně důležité. Těším se, až za mnou jednou budou chodit moje děti a říkat mi, co je ve světě nového.

Když chci s někým být dlouhodobě v partnerství, plánuji s ním budoucnost, neobejde se to bez řešení společných cílů, a tedy musíme řešit také finanční stránku společného života. Je v pořádku, pokud se cíle stoprocentně nepřekrývají, hledejte kompromisy, každopádně ale dohlížejte, aby se dodržovalo, na čem se domluvíte. Jsem zastáncem co největší otevřenosti – vyložte karty na stůl a upřímně si řekněte, jak na tom kdo z vás po finanční stránce je. Před uzavřením sňatku se rozhodně informujte, jaké má partner či partnerka majetkové závazky, zejména pokud podniká či má majetkovou odpovědnost. Včas se také domluvte na finančních povinnostech vůči dětem. Pokud je to možné, společně si připravte finanční polštář také na mateřskou a rodičovskou dovolenou.

Společný účet má většina českých domácností, což uvádí 60 % žen. Zajímavé je, že přes 80 % žen zároveň říká, že jsou to spíše ony, kdo o financích rozhoduje, ale 70 % říká, že do něj přispívají stejně nebo méně. To znamená, že ženy jsou spíše finančními správci – jednoduše stále platí, že máma drží kasu. Zároveň si ale víc než polovina žen dává peníze stranou čistě pro sebe. Ale je to málo, pouze čtvrtina žen by ze svých vlastních úspor dokázala žít víc než šest měsíců. Na druhou stranu, s tím nebojují pouze ženy. Zároveň si myslím, že společný účet je důležitý a pomáhá stavět společnou budoucnost. Zůstává ale samozřejmě na partnerech, jak si spravování společných financí rozdělí. Základem je schopnost domluvit se tak, aby nastavený systém fungoval dlouhodobě. V důsledku nejde o konkrétní o technické nastavení, ale o přístup, že peníze jsou naše společné. 

My to mezi sebou máme hodně v pohodě. Vždycky nás bavilo společně přemýšlet nad podnikatelskými plány, a i když jsme každý měli svou korporátní kariéru, vždycky jsme tíhli k tomu mít vlastní firmu. Každý jsme povahově jiný, takže v rámci Fondee řešíme jiné věci. Manžel má rád komunikaci a právní věci, já jsem spíše introvert, který si rád sedne k počítači, dělá výpočty a vyplňuje tabulky. Hodně se doplňujeme a žádné větší třenice jsme mezi sebou v podnikání neměli. Ze začátku jsme Fondee řešili i ve volném čase, ale od doby, co máme čtyři děti, už je volný čas čistě rodinný.

Máme chůvu, která s námi dnes už pobývá většinu času a hodně nám pomáhá, což je zásadní. Díky tomu mám prostor pracovat, ale zároveň se lépe organizují a rozdělují různé rodinné aktivity a povinnosti. Je pravda, že já nesu zodpovědnost spíše za rodinu a manžel za Fondee, ale snažíme se to prolínat, jak jen to jde. Kromě dětí a práce ovšem není čas na nic, koníčky neexistují, ale čas na ně zase jednou přijde. Zároveň je určitě důležité, že mám flexibilní práci, flexibilita obecně pracujícím mámám hodně pomáhá. Mámy jsou neuvěřitelně produktivní, nemají čas prokrastinovat a jsou maximálně efektivní. Proto je potřeba podporovat zkrácené úvazky a home office. Snažíme se to takto nastavovat i ve Fondee.