Ann Runnel o udržitelnosti a cirkulární ekonomice

Móda se svými složitými globálními dodavatelskými řetězci je považována za jednoho z největších znečišťovatelů. Je také mezi posledními, kdo prochází změnou v souvislosti s ochranou klimatu. Stále narůstá objem výroby, protože věříme, že ke zlepšení životních podmínek lidí je zapotřebí ekonomický růst. Existují různá řešení, v Reverse Resources jsme se zaměřili na panenská vlákna. Jejich nahrazením recyklovanými materiály oddělujeme hospodářský růst od spotřeby primárních zdrojů. Opakovaným používáním stejného vlákna nebo suroviny můžeme stále vytvářet novou ekonomickou hodnotu, a zároveň snižovat zátěž pro životní prostředí. Velkým módním značkám pomáháme zmapovat, kolik jakého textilního odpadu vzniká v jejich dodavatelských řetězcích, a navrhujeme, jak třídit odpad dle složení — přímo u zdroje. Tím snižujeme náklady na získávání odpadu a přispíváme k tomu, aby se vyráběly vysoce kvalitní recyklované tkaniny, které mohou panenským vláknům vlastnostmi konkurovat. 

Naše jedinečnost spočívá v řešení celého dodavatelského řetězce textilního odpadu od zdroje až po recyklaci s digitálním přístupem založeným na datech. Není to ale jen místo pro nákup a prodej odpadu, i když i to k tomu patří. Jde spíše o kombinaci řízení dodavatelského řetězce, sledovatelnosti a ověřování textilních toků pro velké průmyslové hráče, což umožňuje vytvořit a rozšířit nové odvětví recyklace textilu. V roce 2022 jsme pomohli recyklovat téměř 4 000 tun odpadu ve špičkové kvalitě. To zhruba odpovídá snížení emisí o 50 tisíc tun CO2 a snížení spotřeby vody o 26 milionů m3. To je průměrná roční ekologická stopa 10 000 lidí. Navíc naše práce pomáhá společnostem zabývajícím se nakládáním s odpady v zemích, jako jsou Bangladéš či Indie, takže mohou přejít od zprostředkování odpadů k modelu služeb, který zvyšuje jejich marže a současně podporuje plnění požadavků globálního módního průmyslu na dodržování předpisů. Do roku 2030 je reálné, aby alespoň 30 % všech vláken používaných módním a textilním průmyslem pocházelo z druhotných materiálových toků, tedy z textilního odpadu. 

Vlastně to slovo nepoužívám často, protože může znamenat cokoliv: od nastavení procesů až po ekologická témata. Obvykle však hovoříme o cirkulární ekonomice jako ekonomickém modelu, který současně zachová život na Zemi. Jsem ráda, že se koncept cirkulární ekonomiky dostává do širšího povědomí. Zvláště se mi líbí, že nejde jen o lepší nakládání s odpady, ale o zásadní změnu v tom, jak přemýšlíme a jednáme. 

Snižování spotřeby je zásadní, ale také se mi velmi líbí, co Braungart a McDonough říkají ve své druhé knize The Upcycle. O udržitelnosti nemusíme nutně přemýšlet jako o nutnosti popírat své sebevyjádření. Můžeme mít hojnost, na jakou jsme zvyklí, a to díky dobře nastaveným procesům a novým technologiím. Recyklace je přesto důležitá. Snížením množství odpadu ve výrobě lze omezit plýtvání, ale nelze odstranit veškerý odpad. Otázkou skutečně je, z čeho je oblečení vyrobeno, či nakolik využíváme nové zdroje. Kolik % HDP můžeme vytvořit ze stejného objemu textilních vláken, která se dostanou do oběhu, místo toho, abychom využívali panenské materiály. Recyklace představuje způsob, jakým průmysl snižuje svůj dopad a množství odpadu. Abychom dosáhli pokroku, musíme navíc nahradit zdroje energie, snížit spotřebu a eliminovat průmyslové znečištění.

Domnívám se, že většinou jde spíše o nedostatečné znalosti než záměrný greenwashing. Vím, že to není omluva, ale všichni jsme lidé a je naší přirozeností, že máme tendenci o některých záležitostech sebevědomě mluvit, aniž bychom si ověřili fakta. V prvních letech jsme museli značky přesvědčovat, že v jejich výrobním procesu je mnohem více odpadu, než si vůbec uvědomují. Místo abychom na ně útočili, zaměřili jsme se na hledání řešení, jak tento problém přeměnit v příležitost. Považuji to za jistější způsob, jak dosáhnout změny. 

Rychlá móda a a udržitelná řešení mohou fungovat společně, ale záleží na obchodním modelu. Koncept fast fashion, který spočívá v prodeji výrobků a přenechání odpovědnosti spotřebiteli, je zastaralý a nutně potřebuje revizi. Velké korporace na tento obchodní model stále spoléhají jako na hlavní zdroj příjmů, je pro ně obtížné jej opustit, protože jsou také součástí většího systému. Přesto testují nové přístupy a obchodní modely, svoji tržní sílu ukazují i startupy a inovátoři. Jakmile se však skupina předních značek na trhu na něčem dohodne a vyšle dodavatelům společně signál, může se zásadně změnit chování celého segmentu. To nemůže udělat žádná jednotlivá vláda, protože dodavatelský řetězec je ve fashion průmyslu hodně globalizovaný. Spolupráce mezi spotřebiteli, značkami, dodavatelskými řetězci a veřejným sektorem je nezbytná. Můžeme dosáhnout hojnosti, a zároveň se chovat udržitelně. 

Měly by být zvídavé a otevřené změnám. A část svých příjmů investovat také do inovací a systémových změn.