Elita de Klerk: Rodina a přátelé jsou tím, co tvoří domov, bez ohledu na kontinent

Křehkých linek propojujících dvě kulturně a historicky zcela odlišné země na opačných koncích světa je víc. Člověka, který takto daleko cestoval směrem na jih a na africký kontinent vůbec poprvé, dokáže překvapit a také vést k zamyšlení nad tím, co u nás považujeme za samozřejmé a dané. Náš rozhovor se odehrává v Kapském Městě, tedy v autentických kulisách životního příběhu ženy, která šla za hlasem svého srdce a nakonec našla v Jihoafrické republice domov.

Obě země se vydaly na cestu hledání vlastní svébytnosti relativně nedávno, zatímco u nás padl komunistický režim v roce 1989, v JAR skončil apartheid v roce 1994. Obě země také právě nyní procházejí další zásadní změnou. Zatímco v Česku už máme nového prezidenta Petra Pavla a věříme v návrat důstojnosti v nejvyšší ústavní roli, Jihoafrickou republiku čekají volby, od kterých si slibují změnu kurzu a nápravu zkorumpované národní správy, zkraje příštího roku. Ale jsou také odlišnosti. Rozpory překvapující, ale pro africkou zemi typické. Míra inflace a až třicetiprocentní nezaměstnanost je s Evropou nesrovnatelná. Rozhovor vedeme právě v době, kdy poblíž Durbanu na východním pobřeží rok po invazi na Ukrajinu probíhá společné vojenské cvičení JAR, Číny a Ruské federace. Přesto když v březnu vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina, Jihoafrická republika patří mezi země, které rozhodnutí tribunálu uznávají, a svůj postoj nezměnila. Pokud se do Jižní Afriky vydáte, můžete poznat turistické oblasti s vysokou úrovní služeb, ale také místa, kde se budete oprávněně bát o holý život. Celá země se navíc potýká s masivními výpadky proudu a hrozbou občanských nepokojů. Pohled na vyloučené oblasti a lidi, kteří v nich živoří, možná povede k zamyšlení a vděčnosti nad tím, co pro velkou část světa zdaleka není samozřejmé. Elitě de Klerk není osud této na přírodní krásy bohaté země lhostejný. Přestože už dnes tráví čas se svou rodinou částečně v Evropě, stále se vrací do Kapského Města a snaží se přispět k tomu, aby hodnoty, a mezi nimi především ochrana lidských práv, tolik vážené a ochraňované jejím manželem, dál přetrvaly.

Narodila jsem se v Řecku a se svým prvním manželem, rovněž Řekem, žila ve Velké Británii. Byl to vlastně on, kdo měl vazby na Jižní Afriku, společně s ním jsem zemi navštívila poprvé. Ale většinu času jsme strávili v Londýně. Právě tam jsem se seznámila s FW. Dnes bych řekla, že jsem vlastně Afriku měla vždy v sobě. Nic není úplná náhoda. Jedna událost vede ke druhé a společně tvoří osud. Jižní Afrika se stala mým osudem.

Když se třeba zamyslím nad svými řeckými kořeny a nad tím, jak jsme v Řecku pověrčiví, tak mě hned napadá, že všichni věříme v dobré a zlé duchy. A také je pro nás velmi důležitá rodina a přátelé. I proto se cítím v Kapském Městě stále jako doma. Před deseti lety bych možná ještě nechtěla zůstat, ale teď už mi prostě přirostlo k srdci. Mám tu mnoho blízkých přátel. Naladila jsem se na místní mentalitu. Možná máme v Evropě a v Africe různé problémy, ale všude jsme především lidé. Rodina a přátelé jsou tím, co tvoří domov, bez ohledu na kontinent.

Vdávala jsem se v osmnácti letech a nikdy jsem nestudovala na univerzitě. Přitom vzdělání člověka formuje, utváří ho. Proto jsem měla velkou potřebu se vzdělávat alespoň sama. Četla jsem hodně knih, navštěvovala různé kurzy. Po boku manžela jsem měla hodně povinností a byla hodně vidět. Přijala jsem to, protože to byla moje role. Podporovat jej. Nebylo ale snadné najít tu správnou pozici, nebýt vidět příliš, ale ani naopak příliš málo. Hledala jsem svou cestu, dělala chyby. Podporovala jsem manžela a on podporoval mě. Byli jsme tým. Ale cítila jsem, že potřebuji také něco svého. Odpověď jsem našla v umění.

Vede katedru knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě, kde se zabývá mimo jiné informačními politikami a digitální gramotností. Publicistice se věnuje už více než deset let, je autorkou či spoluautorkou řady odborných i popularizačních knih, zatím poslední z nich nazvanou Informační detox vydala v roce 2021 Grada. Od roku 2018 spolupracuje s Vogue CS, především, ale nejen na projektu Vogue Leaders.

Byla manželkou nedávno zesnulého prezidenta Jihoafrické republiky Frederika Willema de Klerka. Společně s ním stála u historických milníků, zejména u zrušení apartheidu a osvobození Nelsona Mandely z vězení. Dnes se angažuje v zachování odkazu státníka, který stál u zrodu nové ústavy, vždy si zakládal na ochraně lidských práv a za své počiny získal Nobelovu cenu míru. Je aktivní v několika nadacích a projektech, které podporují vzdělávání, a zaměřuje se na ochranu znevýhodněných a zneužívaných dětí. Je také amatérskou malířkou a mimo jiné patronkou Filharmonického orchestru Kapského Města.