Quiet quitting: trend, který firmy nemají rády, ale vám pomůže

Máte někdy pocit, že vám práce přerůstá přes hlavu? Přestáváte se osobně angažovat a snažit? Už vás nebaví přicházet s novými nápady? Možná se fenomén takzvané tiché rezignace týká i vás. Quiet quitting se z podstaty věci vztahuje spíše k těm, kdo jsou zaměstnaní, a znamená, že člověk plní vlastně jen minimální požadavky své práce a nevěnuje jí více času, úsilí nebo nadšení, než je nezbytně nutné. Český překlad vystihuje o něco lépe, že nejde o odchod z pracovní pozice, naopak. Jde o to zůstat, ale práci tolik neřešit. Důvody mohou být různé, ať už jde třeba o finanční zajištění a neochotu vydat se do nejistoty, nebo rezignaci na snahu vyjít s náročným nadřízeným. 

V červenci minulého roku zaujal příspěvek na TikToku, v němž programátor Zaid Khan nový trend vysvětluje. Nasbíral tisíce komentářů, miliony zhlédnutí, spousty reakcí světových médií. Americká společnost Gallup provedla průzkum, který diskuzi plnou dojmů obohatil o data. Ten ukázal, že se quiet quitting týká až poloviny zaměstnanců v USA. Navíc je překvapivé, že se jen 21 % zaměstnanců v práci výrazněji angažuje; v Evropě je to dokonce 14 %. U nás diskuzi nově rozvířil případ libereckého úředníka, který svým úmrtím poukázal na rizika workoholismu. 

Ozvali se však také ti, kdo celou debatu zpochybňují s tím, že jde o dobře známé slaďování práce a osobního života. Pandemie v posledních letech mnoha lidem změnila priority a více než dříve hledají v práci hlubší smysl a také se jí nechtějí věnovat na úkor rodiny nebo třeba koníčků. Zejména příslušníci generace Z neslyší na kariérní postup, jehož podstatou je stát se z junior manažera senior manažerem, a ocenění založené na neplacených a dobrovolně nedobrovolných přesčasech. Mnohem více je zajímá work-life balance a oproti financím upřednostňují benefity v podobě možnosti práce z domova nebo třeba sportovních a kulturních akcí. Sledují, jak se jejich zaměstnavatel chová směrem dovnitř i navenek, zajímá je udržitelnost a sociální zodpovědnost. Jsou si také vědomi toho, že stres je původcem mnoha civilizačních nemocí a mají své vlastní projekty, kterým se věnují zcela nezávisle na jakékoliv pracovní pozici. 

Přiznat si, že se quiet quitting týká i vás, může být osvobozující a úlevné. Může vám to pomoci lépe se soustředit na úkoly, které máte skutečně v popisu práce, nezdržovat se kancelářskou politikou a zdravěji si nastavit hranice mezi prací a volným časem. Pokud dáte práci ve svém životě přesné a jasné místo, nikoliv nad vším ostatním, ale budete ji vnímat jako součásti větší mozaiky, možná se zbavíte ambicí, které vám vnuklo spíše okolí, než aby byly skutečně vaše. Můžete si také lépe uspořádat své priority a životní cíle. A třeba se pak začnete do kanceláře znovu těšit. 

Konec léta tak může být tím pravým okamžikem k zamyšlení, co pro vás osobně znamená úspěch a jaké sny si přejete splnit. Využijte ještě stále klidnějšího tempa, a než se září zběsile rozběhne, zkuste:

Quit quitting neznamená rezignovat úplně. Jen třeba nedělat práci za dva, když se zaměstnavatel snaží ušetřit po něčí výpovědi. Nehrnout se do úkolů nad rámec vlastní pozice jen proto, že je těžké je odmítnout. Nesnažit se být zaměstnancem týdne nebo měsíce a spíše nezapomínat na rodinu, přátele, zvířecí mazlíčky, prohlídku u zubaře (a další investice do zdraví) a vlastní odpočinek. Pro firmy je takový přístup dokonce výhodný, protože může zamezit syndromu vyhoření, snížit nemocnost, zvýšit efektivitu a omezit nadbytečné náklady. Může být chápán třeba jako nový status quo. Záleží však na tom, aby spolu týmy a lidé v nich dokázali dobře komunikovat. Aby společná cesta nevedla k průměrnosti, ale k žádoucímu klidu a pohodě. Což je výzva pro vás i vaše nadřízené.