V hlavní roli

Sociální role zkoumá nejen sociologie, staly se rovněž jedním z relativně nových témat v oblasti plánování času. Know-how life koučů a specialistů na time management, které prodávají zejména vrcholovým manažerům, je ale dostupné a užitečné úplně pro každého. Stačí jen ochota nakouknout pod povrch pouček a chvilka času na zkoumání vlastních plánů a přání. Letní dovolená k tomu může být dobrou příležitostí.  

Životní role spadají do čtvrté generace time managementu, který se vyvíjí postupně s tím, kolik toho víme o organizaci, strategickém plánování nebo třeba zjednodušování pod vlivem minimalismu. Zatímco první generaci charakterizoval prostý seznam úkolů a ta druhá se je snažila řadit podle priorit, zatím stále nejznámější třetí generace všechny záležitosti k vyřízení třídí do čtyř kvadrantů — podle naléhavosti a důležitosti. Úkoly důležité a nenaléhavé by měly vyplňovat většinu času, protože ty důležité a naléhavé jsou sice někdy nárazové priority, ale většinou značí, že něco děláme na poslední chvíli. Naléhavé a nedůležité úkoly je třeba eliminovat a zbývající nenaléhavé a důležité položky jsou drobnosti, na které snad někdy vyjde volná chvíle. Jestli jste to ještě nikdy nezkoušeli, čeká vás dobrodružné, ale nejspíše také úplně zbytečné cvičení. Nejenže třídění úkolů do kvadrantů zabere samo o sobě dost času, je třeba se k němu vlastně neustále vracet. Představte si, že jste sice dokončili projekt v práci, ale nevyvenčili jste psa a nadto bez nákupu míříte domů k hladovým dětem. Kvadranty totiž mezitím někdy brzy odpoledne přestaly fungovat a vy jich už stejně máte až po krk a možná taky plné zuby. 

Čtvrtá generace se vrací k prostým seznamům s označováním priorit, ale tentokrát s jednou významnou změnou. Seznamů totiž bude několik, podle těch nejdůležitějších rolí, které ve svém životě zastáváte. Úplně prvním krokem je v tomto případě rozpoznání, které to vlastně jsou. 

Podle sociologického konceptu sociálních rolí jsou takových možností už každého z nás desítky a s každou rolí se pojí nějaká očekávání. Role jsou někdy hůře slučitelné, někdy vyloženě v konfliktu a někdy také v rozporu s vlastními přáními. Některé role mohou být dané situací, takto se člověk stává třeba pacientkou nebo účastníkem silničního provozu, některé naopak alespoň většinou vlastní volbou — například máma nebo pejskař. Některé jsou krátkodobé, například cestující či volič, a některé dlouhodobé, zaměstnání a ve větší míře třeba rodinné vztahy většinou něco vydrží. Některé se často pojí a opakují s aktivitou, kdy se lze stávat čtenářem nebo návštěvníkem kina, a některé se dějí zpravidla pouze jednou, jako tomu bývá vroucným přáním kupříkladu při uzavírání sňatku. Některé přicházejí se zrozením, například věk, který se neúprosně proměňuje společně s nositelem, některé získáváme až časem, třeba při zdolávání nástrah vzdělávacího systému, a některé mohou být dokonce vnucené.

Mentálně ale dokážeme plnou pozornost věnovat udržení, rozvíjení a naplňování zhruba devatera hlavních rolí. Schopnost lidského mozku věnovat pozornost tomu, co se děje v jeho bezprostředním i vzdálenějším okolí, není nekonečná. Stejně jako je nemožné žonglovat s neomezeným množstvím míčků, většina lidí zvládne pouze určité množství toho, co je potřeba v životě vyvažovat. Podobně jako se dokážeme přejíst i přepracovat, dokážeme se přehltit také informacemi. Nebo rolemi. 

S každou rolí se totiž pojí nejen očekávání, ale také s nimi související vlastní seznam úkolů. A tady nastává příležitost k zamyšlení. Pokusit se sepsat všechny své role může být zejména pro aktivního člověka s rozvětvenou rodinou a pestrými zájmy napoprvé hodně překvapivé. Opravdu je jich tolik? Ano. Opravdu by jich mělo být zhruba devět? Ano. Co s tím? 

Mentálně podle odborníků dokážeme plnou pozornost věnovat udržení, rozvíjení a naplňování zhruba devatera hlavních rolí. Hned dvě z nich by přitom měly být už předem obsazené. To je takzvané dobíjení baterek a ostření pily. Jejich názvy možná nezní jako role, ale je jim, v zájmu duševního zdraví, fyzické kondice i mentální pohody, opravdu třeba dávat patřičně přednost. Zatímco dobíjení baterek se pojí s čirou zábavou, neproduktivním odpočinkem a laskavou sebepéčí, ostření pily, které do time managementu vnesl jeho klasik Stephen Covey, je investicí do ostatních rolí a obnáší například další vzdělávání, vědomou péči o zdraví či zodpovědné zajišťování soběstačnosti. Zmíněná dvojice rolí bude vždy společná všem, kteří už zjistili, že kácet strom tupou pilou a unavenýma rukama s odůvodněním, že na úpravu nástroje a obnovu sil nemají čas, je jednoduše nesmysl a z dlouhodobého hlediska zhoubný postoj. Zbývající sedmero se pak bude u každého z nás lišit. 

Kouzlo rolí spočívá zejména v tom, že opravdu záleží na tom, jak na ně nahlížíme. I když na počátku bude stát dlouhý seznam, je možné jej postupně proškrat. Například role dcera, neteř, sestra a vnučka se dají spojit v člena rodiny. V případě takové role bude péče o vztahy s blízkými lidmi důležitá bez ohledu na to, o koho se konkrétně jedná, popřípadě pozornost směřuje k tomu, kdo ji aktuálně potřebuje nejvíce. V práci není třeba počítat jednotlivé projekty, ale pokusit se najít, co je jim především společné. Vypočítat není třeba ani jednotlivé sporty, dají se shrnout pod udržování kondice. Je až překvapivé, jak na některých rolích dokážeme lpět a těžko se loučit s jejich konkrétním pojmenováním. Přitom je to celé především způsob, jak vytvořit prostor ve vlastní mysli. Úlevné navíc je, že naprosté většině situačních, krátkodobých a také vrozených či získaných rolí není třeba věnovat téměř žádnou pozornost. Do výčtu se tak vůbec nedostanou — buďto se realizují samy, nebo si v případě potřeby zřetelně vyžádají řešení. 

Tady přichází na řadu svatý grál všech motivačních speakers, totiž osobní vize. Najdete ji prakticky v každé příručce osobního rozvoje a faktem je, že jako ukazatel směru opravdu funguje. Už proto, že s ní pracují také renomovaní psychologové, zejména ti, kteří se zabývají pozitivní psychologií, a její význam v životě člověka je podložený také výzkumy a daty. Je založená na přáních a cílech a pro každého zcela jedinečná. Hlavní role by s ní měly být v souladu, a pokud vybočují, jsou adeptem na přehodnocení či vyškrtnutí. S každou rolí se pak pojí vlastní seznam aktuálních priorit. A tak se nám projekt zmíněný v úvodu článku zcela uspokojivě dostane na stejnou úroveň jako venčení psa a nákup večeře pro děti, společně s lenošením ve vaně a třeba četbou. Při pohledu na vybraných devět rolí a seznamy, které se s nimi pojí, je už snáze rozpoznatelné, která oblast v životě nekontrolovatelně nabobtnala, nebo naopak která schází na úbytě. A je možná jasnější, kde je třeba nastavit hranice a naučit se říkat jasné ne. Zbytek je pak už jednoduchý, i když možná nikoliv snadný. Najít a vybalancovat rovnováhu mezi všemi hlavními rolemi tak, aby přinášely radost všem, kterých se nějak dotknou.

Udělat si jasno ve svých rolích může být očistné i užitečné. Mezi odborníky na time management se k tomu traduje přirovnání ke sklenici, kterou je třeba naplnit kameny a pískem. Kdo začne pískem (situačními drobnostmi), mnoho kamenů (velkých priorit) dovnitř neumístí. Kdo se nejprve chopí větších kamenů, dokáže postupně vyplnit menšími kameny i pískem každou mezeru. Životní role jsou přitom takové stavební kameny našich životů, přispívají k uspokojení, naplnění i pocitům štěstí. Měly by být tím, co si zaslouží pozornost a péči. Jaké hlavní role hrajete ve svém životě vy?