Ženská síla pro mír

Katalin Novák bude první ženou v čele Maďarska. Přestože byla nominována stejnou politickou stranou a její funkce je především reprezentativní, existuje naděje, že bude vyvažovat rozporuplnou imigrační politiku dosavadního premiéra Viktora Orbána. Ve svém projevu uvedla: „Ti, kdo říkají, že budu v této funkci pouhou loutkou, neponižují jen mě, ale všechny ženy. Zůstanu, kým jsem.“ Jejími prioritami mají být mír, porozumění a bezpečnost. Až do konce loňského roku působila jako ministryně pro rodinné záležitosti. Mezi země, kterých se válka blízce dotýká, patří také Srbsko, jehož historicky první premiérkou je Ana Brnabić.

Ve Finsku se v roce 2019 odehrála zásadní politická změna. Premiérkou země se v prosinci stala Sanna Marin, nejmladší úřadující předsedkyně vlády na světě. V jejím současném kabinetu ženy zastávají dvě třetiny pozic. Pod jejím vedením doposud neutrální Finsko mezi prvními reagovalo na válečný konflikt na Ukrajině nabídkou nejen humanitární pomoci, ale také vojenským vybavením. Finsko svou východní hranici sleduje s velkou obezřetností dlouhodobě a nyní rovněž přehodnocuje svůj postoj vůči vstupu země do NATO. Ženy mají ve vedení severských států pevné místo, jako poslední se připojilo Švédsko s historicky první předsedkyní vlády Magdalenou Andersson. První premiérku v historii má rovněž Estonsko, Kaju Kallas, a druhou ženu v předsednictví vlády, Ingridu Šimonytė, Litva, která je nyní z pobaltských republik nejblíže válečné zóně. 

Mezi v současné době nejvíce ohrožené sousedy Ukrajiny patří Moldavsko a Gruzie. Gruzínská prezidentka Salome Zurabišvili je první ženou v čele státu, jehož území bylo v roce 2008 jako první evropská země v novodobé historii napadeno a dodnes je částečně okupováno Ruskou federací, předtím působila jako ministryně zahraničních věcí. V čele Moldavské republiky stojí prezidentka Maia Sandu, která předtím působila rovněž jako premiérka a ministryně školství. Mezi jinými reformami například tato proevropská politička upřednostnila ve vzdělávacím systému angličtinu před ruštinou. Ukrajinská místopředsedkyně vlády Yulia Svyrydenko se v těchto dnech podílí na jednáních o dodávkách humanitární pomoci a pomoc prchajícím před ruskou agresí na ukrajinsko-polské hranici a také ona patří spolu s prezidentem Volodymyrem Zelenským mezi politiky, kteří neopouštějí válkou sužovanou zemi. Gruzie, Moldávie a Ukrajina společně deklarovaly zájem stát se členy EU v rámci iniciativy Východní partnerství mezi sebou navzájem uzavřenými smlouvami o obchodu a integraci a požádaly o přijetí. 

Slovensko v čele s prezidentkou Zuzanou Čaputovou rovněž patří mezi bezprostřední sousedy Ukrajiny. Společně s Polskem navíc aktuálně tvoří hranici států NATO, do nichž proudí největší příliv válečných uprchlíků, kteří poté pokračují do dalších zemí, a k oběma zemím se aktuálně válečná zóna nejvíce přibližuje. Slovenská prezidentka jako jedna z prvních hlav států odsoudila ruskou agresi a osobně se angažuje v podpoře a vstřícném přijetí lidí, kteří museli opustit své domovy. Zuzana Čaputová poskytla jeden z prvních rozhovorů po svém zvolení československé edice Vogue a stala se také tváří červnového vydání v roce 2019, které vyšlo krátce před jejím oficiálním uvedením do funkce, a tváří prvního magazínu Vogue Leaders, které vyšlo společně s květnovým číslem Vogue CS v roce 2021. 

Mezi ženy, které řídí nejvýznamnější instituce angažované ve válečném konfliktu, patří německá politička Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, která byla předtím rovněž považována za kandidátku na post generálního tajemníka NATO. Francouzská politička Christine Lagarde stojí v čele Evropské centrální banky, předtím působila jako generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu. Generální ředitelkou Světové obchodní organizace se stala bývalá nigerijská ministryně financí Ngozi Okonjo-Iweala.