Kateřina Havrlant: Umění spojuje a vytváří příležitost pro debatu

K umění a designu jsem vždy měla blízký vztah, ráda jsem navštěvovala galerie a výstavy. První dárek, který jsem od manžela dostala po našem seznámení, byl obraz z jedné malé galerie pod Karlovým mostem. Ostatně, s uměním souvisela i má práce pro Google. Hlavní impulz přišel roku 2012, kdy jsem se v Londýně podílela na spuštění projektu Google Arts and Culture – platformy, která umožňuje prohlížet si online díla z muzeí a galerií po celém světě. Jednou z prvních institucí, jejíž sbírky jsme zdokumentovali v Praze, bylo Museum Kampa. Každý obraz bylo potřeba velmi detailně nafotit a přenést do digitálního prostředí. Na slavnostní zahájení do Londýna přijela Meda Mládková, takže jsem měla možnost se tam s ní potkat a prohodit s ní pár slov o tom, jak vnímá vztah umění a technologií. Ptala jsem se jí, jakým směrem bych se měla vydat, kdybych se rozhodla založit sbírku.

„Mladé umění, má drahá.“ Řekla, že to má v současné době největší smysl. Pídila jsem se, proč tomu tak je. Meda Mládková hovořila o tom, že sama technologiím vůbec nerozumí, ale ví, že pro Museum Kampa bude online prezentace skvělá, protože jeho sbírky uvidí lidé po celém světě. A mladí umělci podle ní tehdy s technologiemi pracovat neuměli, sociální sítě ještě nebyly na takové úrovni jako dnes a velmi málo tvůrců mělo reprezentativní digitální portfolia. Většina z nich navíc měla dvě práce, většinu času jim zabírala obživa a umění se věnovali jenom ve volném čase. Podpora mladého umění by jim umožnila zviditelnit se, růst, prorazit do zahraničí.

Shodou okolností ve stejném roce jsem vzala svůj tým z Londýna do Prahy. Při návštěvě Musea Kampa jsem se seznámila s kurátorem Jánem Gajduškem, který tam tehdy pracoval. Udělal nám soukromou komentovanou prohlídku, začali jsme si povídat o umění. Říkala jsem mu, že bych ráda investovala do mladého umění a uvažuji o tom, jak začít. Potom jsme se několikrát sešli a hovořili jsme o mém plánu. Teprve roku 2015 sestavil první seznam umělců, za nimiž bychom měli jít.

První návštěva byla v ateliéru Tomáše Predky. Úplně nás to ohromilo. Já jsem zvyklá žít v hektickém světě technologií, dostávat stovky e-mailů denně a obratem na ně odpovídat. A tam se svět najednou zpomalil. Tomáš tehdy vyprávěl o tom, jak tvoří a že své obrazy sice prodává, ale živí se hlavně tím, že řídí auto a rozváží květiny. Jeho obrazy už tenkrát byly krásné. Zaujal nás svou uměleckou technikou, přístupem i svým příběhem. Vybrali jsme si tehdy tři obrazy, šli jsme společně na oběd do čínského bistra a začal se rodit koncept naší sbírky.

Spisovatelka, editorka Paměti národa, největšího archivu pamětnických vzpomínek ve střední Evropě. Vystudovala scenáristiku na FAMU, pracovala jako redaktorka a editorka v několika lifestylových magazínech. Byla šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie. Je autorkou humorných esejů a románu Hezčí svět.

Sběratelka umění, mecenáška 2.0 a investorka s více než dvacetiletou zkušeností v oblasti produktového marketingu a byznysu. Již během studií sbírala zkušenosti v technologických firmách na Novém Zélandu a v Izraeli, v roce 2007 nastoupila do společnosti Google, kde působila na vysokých regionálních a globálních pozicích ve Velké Británii, v Americe a ve Švýcarsku. Měla mimo jiné na starosti spuštění prohlížeče Chrome v Evropě, služby pro Android telefony pro všechny rozvojové země či téma digitální transformace, umělé inteligence a udržitelnosti. Podporuje mladé umění, ale také kulturní projekty, například filmový festival Marienbad, Prague Art Week, galerii Holešovická šachta nebo film Poslední závod. Přispívá Nadaci Terezy Maxové, Thorn foundation a Karimu Foundation.