Navždy mladá?

„Pay your surgeon very well to break the spell of aging,“ zpívají v hitu Californication Red Hot Chilli Peppers. Kult mládí, který vznikl mezi léty 1910–1920 v Hollywoodu, vedl k rozmachu kosmetického a anti-aging průmyslu. Celebrity, které se dnes předvádějí na Venice Beach či Hollywood Boulevard, však již využívají nejnovější poznatky medicíny i kalifornských biotechnologických start-upů. Lubi Bogic obě oblasti spojuje. Nejen že byla modelkou v proslulé knize Advanced Style, ale je i doktorkou molekulární medicíny.

Stárnutí v podstatě znamená dlouhodobé poškozování DNA, které se hromadí natolik, že už ji organismus nestíhá opravovat, což nakonec vede k neřízenému chaosu. Genetická informace se v průběhu času opotřebovává a stává se „nečitelná“ – pokud bychom ji chtěli připodobnit k textu či k záznamu hudby na CD. Toto čtení, stejně jako zapínání a vypínání určitých genů, mají na svědomí epigenetické procesy, které jsou rovněž v podobě informací uloženy v buňkách našeho těla. Na rozdíl od genů je však můžeme ovlivnit v průběhu našeho života.

Pozitivně i negativně. V první řadě si musíme uvědomit, že stárnutí je plastický proces, který můžeme významně ovlivnit naším životním stylem a také prostředím, v němž žijeme. O lifestylu si nemusíme jenom číst, ale můžeme jej do značné míry designovat tak, aby to odpovídalo poznatkům molekulárně-medicínských výzkumů i našim možnostem. To první, co bychom v tomto ohledu měli udělat, je snížit hladinu stresu. Ano, to se v současné uspěchané, na výkon zaměřené době snadno řekne, ale měli bychom se o to alespoň pokusit. To znamená odstranit ty nejsilnější stresory či do svého života zařadit relaxační či meditativní techniky. Intenzivní, dlouhotrvající distres je totiž hlavním faktorem, který urychluje stárnutí a ovlivňuje naše zdraví na úrovni DNA.

Samozřejmě. V případě škodlivosti hovoříme o takzvaném distressu. Eustress – tedy krátkodobý, pozitivní stres nás naopak posiluje, protože zvyšuje naši fyzickou a psychickou odolnost. Výzkumy se v posledních letech zaměřují na to, proč si tělo vytváří dlouhodobou odolnost při vystavování se krátkodobému zdravému stresu jako je například přerušovaný půst, cvičení s vysokou intenzitou, stres vyvolaný teplem či chladem. Zkrátka cokoliv, co stimuluje tělo na buněčné úrovni, aby se stalo silnějším a odolnějším. Náš organismus musí být neustále zocelován těmito druhy krátkodobého zdravého stresu, aby se stal silnějším a odolnějším. Mírný buněčný stres je pro náš epigenom blahodárný, neboť stimuluje naše geny dlouhověkosti.

Spánek. Cvičení. Výživa. To je taková „svatá trojice“ v oblasti longevity. Když to vezmeme popořádku, tak spát bychom měli ideálně 7–9 hodin denně, a to hlubokým NON REM spánkem, nenarušovaným modrým světlem displejů. To, že „spánek omlazuje“, je všeobecně známé. Dlouhověkost však není pouze o kráse, ale i o funkčnosti organismu. Nedostatek spánku v tomto smyslu vede ke zhoršování kognitivních funkcí a omezuje schopnost mozku zbavovat se toxinů, jako je například amyloid, jenž dokáže za nepříznivých okolností vytvářet shluky, které mohou vést k nejrůznějším formám demence.

V zásadě je to tak. O pravidelném cvičení – ať již se jedná o příslovečných 10000 kroků denně, posilování či vysokofrekvenční trénink – se dlouhodobě ví, že zlepšuje krevní oběh a zlepšuje naše kardiovaskulární zdraví. Nedávné výzkumy však prokázaly, že se fyzická aktivita odráží i na buněčné úrovní. Lidé, kteří sportují, mívají daleko delší telomery (koncové části chromozomů, pozn. aut.) než lidé, kteří se nehýbou. A zkracování telomer je jedním z průvodních znaků stárnutí. Cvičení navíc posiluje nejen tělo, ale i mozek. Pravidelný pohyb prospívá duševnímu zdraví, prožitku well-beingu i k pomalejšímu úbytku vrozené inteligence.

„Dávat recepty“ je velmi ošidné, protože každý z nás je geneticky jedinečný a pro své optimální zdraví a životní styl vyžaduje výživu doslova na míru. Pokud se však bavíme o dlouhověkosti, tak existuje takzvaná „epigenetická dieta“. V této stravě jsou zastoupeny bioaktivní látky (BFC), které dokážou interagovat s naším genetickým materiálem a „opravovat“ ho. Tuto schopnost mají kupříkladu zelený čaj, kurkuma, červené hrozny, sója, kyselina listová, zinek, vitamin B12 či brukvovitá zelenina, speciálně například brokolicové klíčky bohaté na sulforaphan. „Sirtuinová dieta“, kterou proslavila zpěvačka Adele, se zase zaměřuje na aktivování takzvaných sirtuinů, které chrání a opravují poškozenou DNA a podle všeho podporují dlouhověkost. Tato dieta samozřejmě není návodem na stravování, ale obsahuje látky jako resveratrol, které může být vhodné do svého jídelníčku zařadit.

Současný výzkum využívá poznatky mnoha specializovaných oborů. Není to tedy již zmíněná epigenetika, ale třeba i mikrobiomika, která se zabývá naším střevním mikrobiomem, tedy jakýmsi „druhým mozkem“. Vedle sirtuinů či mTOR vědci zkoumají to, proč stárnoucí buňky bezdůvodně vytlačují částečky genů do RNA, což může mít význam pro další převratné objevy na poli stárnutí a dlouhověkosti. Zatímco náš genetický kód byl přečten, tak ten epigenetický na své rozlousknutí teprve čeká.

Lubi Bogic, Ph.D.: Molekulární bioložka se zaměřením na molekulární medicínu, která působila na UC San Diego School of Medicine a University of Hawai. V současné době žije v kalifornském San Diegu a Ojai, kde si životní vitalitu udržuje prostřednictvím túr v okolní přírodě, životem s barzoji a také dlouhodobým zájmem o módu. Lubi Bogic, která byla součástí populární knihy Ariho Cohena Advanced Style, nachází v módě svobodu kreativního a uměleckého vyjádření. Ve svém osobním stylu razí heslo „méně je více“ a preferuje komfortní, monochromatický clean-cut oděv s originálními barevnými doplňky.