Vogue LeadersSamuela Davidova: Chci žít bez hranic
Michal Josephy15. 1. 2024
Baví mě pozorovat přírodu a učit se z ní. Díky tomu jsem si uvědomila, že nejsme stromy, abychom měli kořeny a kotvy. Naše schopnost tvořit hluboké vztahy není vázaná na místo. A za hranicemi neuchopitelnosti se může nacházet nejen nekonečná svoboda, ale také překvapivá blízkost a hloubka – říká v rozhovoru Samuela Davidova, mluvčí svobodného území Liberland.
Foto: courtesy of Samuela Davidova
V současné době pracujete jako reprezentantka Liberlandu v Gruzii. Co konkrétního si pod tím můžeme představit?
Aktuálně působím zejména jako tisková mluvčí Liberlandu pro celý svět. Starám se rovněž o marketingovou a mediální strategii. Nyní se například snažím zlepšit komunikaci napříč naší komunitou, která má více než 730 000 lidí po celém světě. Všechny dohromady spojuje jedno, a to hodnota svobody.
Jaké byly vaše začátky?
Začínala jsem v létě 2022 jako představitelka Liberlandu pro Gruzii. Využila jsem tehdy naše existující kontakty v regionu, ale také jsem začala navštěvovat podobně smýšlející instituce a konference. Od globálních libertariánských komunit až po lokální večery věnované blockchain technologiím a investicím. Za rok a půl se mi podařilo natočit podcast Liberland in Georgia, který se věnuje místní rozvíjející se byznys scéně. Brzy budu pokračovat novou, více na politická témata zaměřenou sérií. Vedle toho jsem organizovala spoustu přednášek, rozšířila naši komunitu a vybudovala Liberlandu jméno v Gruzii.
Proč jste si pro své působení vybrala právě Gruzii?
O Gruzii jsem se dozvěděla, když jsem se před lety zajímala o postsovětské země. Rozhodla jsem se tehdy sama naučit rusky, a to i přesto, že to nebylo v Česku moc populární. To není možné, pomyslela jsem si ve chvíli, kdy jsem si o Gruzii načetla více. Ta země působí jako Švýcarsko, ale s mořem, otevřenými lidmi a mnohem nižšími cenami.
Mými hodnotami jsou svoboda, růst, akceptace a zodpovědnost.
A jaká tedy byla realita?
Do roku 2020 jsem se neodvážila Gruzii sama navštívit. U nás na západě přece jen máme spoustu negativních stereotypních představ o čemkoliv, co se nachází východně od nás. Teprve během doby covidové se moje studium i veškeré spolupráce odehrávaly plně online a společně s tím, že se svět zastavil, ze mě opadl strach, že bych něco prošvihla. Tenkrát jsem si sbalila jeden kufr, dala výpověď z bytu a rozhodla se odjet. Bylo to určitě jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Dnes bych se neptala na to, proč odjet do Gruzie, ale spíše proč zůstat. V Gruzii je velmi jednoduché se integrovat mezi místní, je tu nízké daňové zatížení a obecně cítíte velkou svobodu, nízkou byrokracii. Kvalita lokálních surovin je nesrovnatelná a jídlo je skvělé. Hodně lidí si pak spojí Gruzii s přírodou. Mě dodnes nepřestává fascinovat, jak na tak malém území může být taková rozmanitost. Od pětitisícových hor přes moře po krajiny, které připomínají Bali i měsíční povrch. Lidé jsou vstřícní, nápomocní a otevření.
Vnímal jsem to podobně. Předtím by mě však nenapadlo, že právě v této postsovětské zemi ucítím tak silný závan svobody. Co pro vás tento – často nadužívaný – termín znamená osobně?
Svoboda je pro mě možnost seberealizace a rozšíření svých možností bez zbytečné byrokracie a intervencí zvenčí. Přijde mi, že klademe příliš velký důraz na to, abychom dostáli nekonečným předpisům a nařízením, namísto toho, abychom se zamysleli, jakou hodnotu můžeme na oplátku přinést světu. Tento přístup, který vnímám jako výraz autentického projevu a seberealizace, samozřejmě vyžaduje přijetí odpovědnosti za svůj život. Není to jednoduché, není to pro každého, ale určitě stojí za to se o to alespoň pokusit.
Pokud tomu dobře rozumím, tak s přijetím této odpovědnosti souvisí i téma ekonomické svobody.
Jedním z mých důležitých témat je remote work, tedy práce na dálku, kterou považuji za normu pro tohle století. Cílem projektu bylo mimo jiné motivovat lidi, aby si uvědomili, že tato změna perspektivy nemění pouze jejich práci, ale především jejich život a jeho možnosti. Klasická, na místo a docházku vázaná práce se z perspektivy remote work jeví jako zastaralá: doprošujete se a čekáte na dovolenou, plánujete ji měsíce dopředu a pohybujete se v ostrých předělech mezi každodenním stereotypem a ojedinělými zážitky z cestování. Nejste zkrátka pánem svého času ani prostoru a zpravidla nežijete to, co máte rádi a do čeho vás nikdo nenutí. Jestli přitom pracujete z chaty, kanceláře nebo druhého konce planety je ve výsledku jedno. Důležité je si však uvědomit, co sami chcete, a převzít odpovědnost za to, co si v životě vybudujete a zanecháte. Tomuto typu dospělosti nás nikdo nenaučil a bohužel se k ní i málo lidí dopracuje, protože nás zpátky drží strach vykročit do neznáma. A samozřejmě také zvyky a společenské konvence.
A nebo také neschopnost tyto normy nahlédnout z odstupu. A to se zřejmě neobejde bez osobního růstu.
Osobní růst podle mě začíná od sebeuvědomění – kdo jsem a kým chci být? Dospělost stojí na otázce, jaký život chci žít a jak jej mohu dosáhnout. A konečně lidskost vede k uvědomění, jaké jsou mé hodnoty. A mými hodnotami jsou svoboda, růst, akceptace a zodpovědnost. Osobní rozvoj, jak je tedy patrné, má tudíž pro mě velký význam, stejně jako pro lidi, kteří mě obklopují. Growing mindset je ostatně jedna z věcí, kterou chcete mít nastavenou podobně. Pokud tedy chcete mít jako leader kolem sebe silné lidi, rozvíjejte se nejdříve vy sami. A nesnažte se rozvíjet ostatní.
Není potřeba někomu něco dokazovat.
Funguje na podobných hodnotách i Liberland? Jak se vůbec rozvíjí a jak si jej můžeme představit?
Liberland vznikl na takzvaném území nikoho, které se nachází na pomezí hranic mezi Chorvatskem a Srbskem. Leží na západním břehu Dunaje, v říční nivě, a je převážně tvořen lužním poloostrovem. Součástí Liberlandu je však i Liberty Island – Ostrov svobody, který si můžete představit jako pás krásných, dlouhých pláží, na nichž se v říjnu roku 2023 konala i historicky první svatba. Na ostrově i na pevnině žijí osadníci a Liberland má skvěle nakročeno k tomu, aby byl jedním z dalších prosperujících malých území a mikro národů na světě. Samozřejmě, pokud něco takového budujete, vždy se najdou skeptici, kteří vyjmenují všechny důvody, proč se to nepodaří. To nás ale moc netrápí a dále pracujeme na naší vizi, za níž stojí silní lídři z celého světa. Postavit prosperující a bohaté město v poušti se zdálo nemožné, než vznikla Dubaj. V případě Singapuru se zase rybářská vesnice proměnila v jedno z nejdražších a nejbezpečnějších měst na světě. Liberland tak má obrovskou výhodu: místo toho, aby musel vymýšlet zcela nový recept, přebírá funkční ingredience a postupy z již prosperujících míst, která mimojiné potvrzují stejný vzorec: menší území jsou flexibilnější, funkčnější a rostou rychleji než zkostnatělé velké útvary s přílišnou byrokracií.
A kam směřujete vy? Kde se vidíte osobně a profesně za takových pět či deset let?
Hraní si na boha a iluze kontroly budoucnosti a světa přísluší spíše politikům nebo futurologům. Přemýšlet v horizontu deseti let je vhodné spíše pro ty, kteří věří, že teď se teprve na opravdový život připravujeme.
Foto: courtesy of Samuela Davidova
Přitom se často od svých cílů vzdalujeme pseudoaktivitou. Sice něco děláme, ale ve skutečnosti to není „difference, which makes the difference”, který nám změní zažité vzorce, rutiny a život. Jsou to jen kosmetické úpravy bez zásadního vlivu, které nám dodávaji dopamin a uklidňující pocit plného kalendáře. Pro mě osobně je důležitější žít v souladu se svými hodnotami a nastavovat své zvyky tak, abych se stala tím, kým chci být. Za důležité rovněž považuji, abychom se neupínali na jednu vizi na deset let bez toho, že bychom ji upravovali podle mnohdy nepředvídatelného vývoje společnosti. Pokud nezůstaneme stát na místě a budeme se flexibilně adaptovat na to, co se děje, tak se spíše dostaneme tam, kam chceme. Ale i to se může měnit. Je prostě fajn si přiznat, že i průběžná změna vize je O. K. Není potřeba někomu něco dokazovat.
Samuela Davidova je tiskovou mluvčí Liberlandu a představitelkou Liberlandu v Gruzii. Podnikatelka a myslitelka ve vztahu k aplikované filosofii spojené s lidskou svobodou se před třemi lety odstěhovala do Gruzie a poslední dva roky přednáší a inspiruje ohledně témat spojených se svobodou a rozšiřováním životních možností. Mezi její koníčky patří čtení, seberozvoj, přednášení, psaní, cestování, pozorování a objevování světa z nových perspektiv.