Tomáš Šebek: Čeká nás revoluce v přístupu ke zdraví

Znáte někoho, kdo nemá? Pro humor protagonistů zasazený do specifických kulis války ve Vietnamu je to podle mého názoru stále nejlepší obraz fungování polní nemocnice. Já měl v uplynulých letech privilegium vycestovat s Lékaři bez hranic do míst, která jsou sužována válkou dodnes. My tedy na rozdíl od seriálové nemocnice poskytujeme péči primárně pro civilisty, máme, když to zjednoduším, vlastně takový M*A*S*H v bílém. Dnešní mise se ale s těmi seriálovými dají už jen těžko srovnávat. Pracujeme s moderními léčivy a zdravotnickými postupy. Co je však v čase neměnné a pro úspěch celé mise podle mého také zásadní, je tým. Jeho duch, nadšení a expertíza. Musí být funkční vždy, bez ohledu na materiální vybavení. No a tým samozřejmě stojí na lidech, jejich přístupu a také humoru, což je dobrá paralela právě s M*A*S*H. Bez něj by se drsné válečné kulisy jen těžko snášely.

Dnes už technologie, které podporují humanitární medicínu, výrazně pokročily. Moderní chirurg má dnes i v té nejjednodušší misi k dispozici vyšetřovací metody, o kterých se mohlo kolegům před padesáti lety jen zdát. Třeba kufříkový ultrazvuk, rentgenové přístroje, krevní banku nebo širokou škálu antibiotik. Pozitivní je také využití takzvané telemedicíny: vzdálených konzultací s kolegy, kteří mají v dané oblasti hlubokou expertízu.

To jste trefila mé velké téma, protože medicína je moje celoživotní vášeň a digitalizace moje práce. Říkám si, že kdyby vývoj pokračoval tak rychle, jako za posledních dvacet let, možná se s trochou nadsázky dožijeme teleportace. Můj záběr je ale v širokém potenciálu eHealth nebo MedTech celkem úzkoprofilový, zajímá mě především možnost péče o zdraví z pohledu domova.

Má to dvě roviny. Jednak bude možné celou řadu analytické práce zdravotníka provádět na dálku a nemocnice tak zůstanou jen pro nezbytně dlouhou dobu pobytu těch nejkomplikovanějších pacientů. S tím přichází také téma mobility péče. Nejsme daleko od momentu, kdy si zdravotník obrazně řečeno sbalí nemocnici na záda a rozbalí ji u nás doma v kuchyni. Evropa jde už čím dál více tímto trendem. Další rovinou je možnost péče o své zdraví ve smyslu digitální prevence, k tomu nám technologie pomáhají už nyní a je to také ten nejdůležitější pilíř služby uLékaře.cz, kterou jsem spoluzakládal.

Začali jsme v dřevních dobách jako druhý názor pro ty, kteří váhali se správností léčebného postupu nebo potřebovali vysvětlit, co je psáno v lékařských zprávách. Postupně jsme zprovoznili první online lékařskou poradnu a systém objednání. Naše služba je ale přelomová právě v systému digitální prevence, nástrojů pro ty, kteří se rozhodli být zdraví až do smrti. Našli jsme také obrovskou odezvu u firem a děkuji dnes kolem sto padesáti z nich, že se staly ambasadory zdravých zaměstnavatelů. Budoucnost je ale ještě jinde. Samotný telefon se už dnes velmi snadno překlápí od diagnostického nástroje supervýkonného počítače. Ten, parafrází klasika, už dnes řeší závady, které nastanou teprve zítra. Jsem přesvědčený, že nás čeká revoluce v přístupu ke zdraví.

Tímto svým terminologickým výmyslem podle mě celkem trefně dokumentuji medicínský stav české populace: zdraví se rodíme, do dvaceti se hýbeme, ve čtyřiceti to vzdáváme, v šedesáti jsme de facto osmdesátiletí a v osmdesáti umíráme s dlouhodobou bolestí na těle i duši. A nelze si myslet, že s tím něco zmůže výhrůžně vztyčený prst lékaře při běžné prohlídce. Jednak se tímto přístupem obíráme o deset let života ve zdraví, ale také jde o absolutně neudržitelný společenský koncept. Na druhé straně existuje úplně opačný přístup, kdy pacient hraje sám za sebe a dobře si uvědomuje, že lékař není bůh a zdraví se má řešit především doma. A zdaleka to není nijak složité. Chce to změnu životního stylu, zejména toho, co jíme, jak se hýbeme, přestat kouřit, pít méně alkoholu. Nic převratného. Prodloužit o 5 let život ve zdraví v Česku je vizí nové iniciativy MinistrZdravi.cz, kterou jsem založil.

Ano. Záměrně odpovídám takto jednoznačně, protože nad tím nemá být žádná diskuze. Kdo se o své zdraví stará, kdo využívá možnosti moderního poznání pro jeho udržení, kdo má svou nemoc co možná nejlépe pod kontrolou, ten ať profituje. Konkrétně například ve výši odvodu zdravotního pojištění. Samozřejmě pozor na to, aby nebyl porušen sociální smír. Řada lidí se s nemocí už rodí a řada s ní nemůže ani při nejlepší vůli efektivně bojovat.