Všem zvoleným politikům bych do mozku implementovala modernější myšlení

Sára Voldánová1. 7. 2024

V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky je aktuálně čtvrtina žen, senátorek máme ještě méně. O dostatečně diverzifikovaném prostředí se tak dá mluvit jen těžko. O tom, jaká skutečně je česká politická kultura ve vztahu k ženám, jsme si povídaly Bárou Urbanovou. S poslankyní, která je známá především pro své aktivity směřující proti domácímu a sexuálnímu násilí.

Foto: PHILIP GAY FOR VOGUE CS

Je nějaký dotaz, který dostáváte pravidelně, a jste si jistá, že by se na to samé starších politiků nikdo nezeptal?

Jak zvládám být v politice. To je taková banální otázka, kterou lidé často směřují na mladé ženy, zejména nováčky. Ale nezlobím se za ni, skrývá se v ní totiž pochopení toho, že i politici jsou jen lidé. Občas mi také chodí kritické zprávy na téma, kdy už budu mít děti. Zřejmě pokud nejsem matka, nemám právo některé věci komentovat. Veřejně se tato otázka naštěstí moc neotevírá, ale možná je to tím, že si po několika nepříjemných zkušenostech svoje soukromí přísně střežím. Mám pocit, že i novináři se ke mně někdy chovají jinak. Ne že by se ptali nevhodně, ale třeba nedávno jsem poskytla více než hodinový rozhovor o tématech, která mě pálí. Do titulku se přitom dostalo moje prohlášení o tom, jak bylo těžké se mezi staršími muži prosadit. Což je samozřejmě pravda, ale mrzelo mě, že víc není vidět můj obsah.

Je podle vás česká politická kultura nakloněná ženám?

Není. Kromě toho, že se na vás v některých kruzích stále kouká jako na duhového jednorožce, nemají ženy dostatečnou podporu, aby zvládaly dostávat svou práci do souladu s pečující rolí. Jestli ale chceme v politice zdravé prostředí, musíme se přizpůsobovat a dělat politiku přívětivější. Nejjednodušší cestu by představovala změna a kultivace jednacího řádu, aby byla jednání Poslanecké sněmovny předvídatelná. Tohle volební období je plné obstrukčních jednání, která najednou jsou, a to ať je ráno, večer, nebo noc. A představte si, že jste z menší vesnice třeba v Moravskoslezském kraji, kde máte dvě děti. To je peklo. Z této změny by benefitovali všichni. Například i pro mladé politiky, táty, je možnost být se svými dětmi v dnešní době prioritou.

Musejí ženy v politice užívat ostrých loktů?

To záleží na definici. Politika podle mě z podstaty obnáší podmínku, že si jdete tvrdě za svým. Ale mám pocit, že to samé, co dělají muži, je u žen někdy vnímáno právě jako ostré lokty, nebo dokonce i něco horšího. Političky bývají nezřídka kdy označovány například za hysterky. Jednou jsem dostala od kolegů zpětnou vazbu, že jsem byla moc hysterická — a ten moment mě trápí dodnes. Paradoxně byl ale výsledek tohoto projevu mým největším úspěchem. Změnou, která pomůže zneužívaným dětem. Říkám si tak sama sobě, že se nemusím kvůli někomu uklidňovat. Navíc za hysterku by mě nejspíš považovali, i kdybych jen seděla a mlčela.

Jak se lišily vaše představy o tom, jak to chodí v politice od reality?

Přestože jsem začínala jako asistentka a sněmovní prostředí znala, očekávání oproti realitě vypadala úplně jinak. Zasáhla mě odpovědnost, míra stresu a hlavně to, že se vlastně neustále ocitáte v nějaké extrémní situaci. Jde o hodně. Buďto se vám daří tolik, že už to líp nejde, anebo naopak zažíváte totální prohru. Zkrátka nic není průměrné, buď jste nahoře, nebo dole, a to dokáže neuvěřitelně naplňovat, ale taky ničit a zklamávat. Je to spousta adrenalinu. U mě ale naštěstí zatím převažují pozitivní emoce.

Foto: Lucie Křížková

Barbora Urbanová

S jakými největšími výzvami jste se byla nucena vyrovnat, když jste se stala poslankyní?

Hlavně s podceňováním. Nejenže kdekdo bagatelizoval téma domácího násilí, kterému jsem se chtěla věnovat, ale výraznou roli hrála i kroužkovací aféra. Cítila jsem na sobě velký tlak a potřebovala rychle všem dokázat, že nemají pravdu, když tvrdí, že nejsem k ničemu, protože jsem ta vykroužkovaná. První tři měsíce byly naprosto šílené i v osobním životě, chodily mi domů anonymní dopisy, v kterých mi lidé nadávali. Mě to ale jedině motivovalo neztratit čas a rovnou se zaměřit na to důležité. Takže těm lidem musím zpětně vlastně poděkovat za to, že ze mě udělali lepší političku. Není to ale správné, a když si představím, že tím samým by měl projít někdo další, je mi smutno.

Může mít fakt byt podceňován nějakou výhodu?

Ano, může vás to namotivovat jako mě. Můžete totiž překvapit a být mnohem lepší než ti, na které se od začátku vsází. Má to ale jedno úskalí — ne všichni tento tlak vydrží, takže kvůli tomuto dost možná přicházíme o velké politické talenty.

Na co z věcí, které se vám už podařily prosadit, jste nejpyšnější? Jak reagujete na názory, že témata, kterým se věnujete, jsou pouze kulturní války?

Jsem nejpyšnější na institut takzvaného znásilnění z podstaty. Jakákoliv sexuální aktivita s dětmi pod dvanáct let bude automaticky brána za znásilnění, což znamená vyšší tresty než jen podmínky, což dosud nebylo samozřejmostí. A ano, jsem škatulkována jako ta mladá, hysterická feministická aktivistka, která zvedá jen kulturní války. Zajímalo by mě, co je na faktu, že se snažíte zabraňovat tomu, aby tady byly dětské oběti znásilnění, za kulturní válku. Stejně tak zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků. Bojovala jsem proti diskriminaci, protože je mi odporná představa, že mám dětem říkat, že pokud milují jinak než já, mají automaticky jiné podmínky pro život. Ale s nálepkami se smiřuji, protože jsem přesvědčená, že věci, které prosazuji, jsou správné. Mám čisté svědomí.

V rámci vaší podcastové série Kroužkujeme jste přibližovala mladé kandidáty do Evropského parlamentu. Proč je důležité dávat v politice šanci mladým lidem?

V podcastu jsme si povídali přesně o tom, co podle mého názoru jako společnost potřebujeme: snahu, vizi, statečnost a práci. Chci dávat mladým lidem šanci, stejně jako jsem ji kroužkováním dostala já. Sama jsem přinesla témata, kterým by se starší politici nevěnovali, přičemž mladší kandidáti můžou přijít zase s něčím úplně novým a podstatným. Podcast byl pro mě skvělou zkušeností, přitom to jediné, co jsem nabídla, byl můj čas. Poslouchala ho celá moje rodina a jednotliví členové si vybírali různé kandidáty ke kroužkování, každého zaujalo něco jiného. Taková krásná ukázka demokracie, zájmu o politiku, zapálení, chuti něco dělat, co je víc?

Co byste poradila mladým ženám, které o vstupu do politiky uvažují?

Nenechte si tu chuť vzít. Budou vám říkat, že je to toxické prostředí, což je pravda. Taky uslyšíte, že to nedáte, nehodíte se na to a politici vás mezi sebe nikdy nepustí, to už pravda není. Může jít o skvělou práci a to nejlepší na ní je, že díky ní můžete být tou, která věci skutečně mění. Takže pokud v sobě máte zakořeněnou chuť pomáhat druhým a máte svoji vlastní vizi, pojďte do toho.

Kdybyste na české politice mohla změnit jednu věc, co by to bylo?

Všem zvoleným politikům bych do mozku implementovala trochu modernější přemýšlení. Aby odložili ego a přestali něco dělat kvůli Poslanecké sněmovně, kolegům nebo sobě. V politice musíme jedině usilovat o to, aby se lidem dařilo. Devadesátky skončily, pánové.

O Barboře Urbanové

Barbora Urbanová vystudovala politologii na VŠE. Dnes je poslankyní za hnutí STAN a spoluzakladatelkou iniciativy Pod svícnem, která pomáhá přeživším domácího a sexualizovaného násilí a bojuje za změnu legislativy. V oblasti vzdělávání obdržela v roce 2018 cenu Gratias Tibi za projekt Stužák a jeho přínos pro společnost. V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se kromě prevence domácího násilí věnuje také zahraniční politice.

Přidejte se k Vogue Leaders na LINKEDIN.