Daniela Němcová: Diverzita prostě je

Pro mě osobně je diverzita něco přirozeného, rozmanitého, barevného a zajímavého, co mě obohacuje, rozšiřuje mé obzory. V podobném duchu jsem se snažila vysvětlit význam tohoto slova své desetileté dceři. Použila jsem příkladu přírody, kde se vyskytuje více než devět milionů druhů, a to od zvířat, rostlin, hub až po malé mikroorganismy, to vše propletené, na sobě závislé a tvořící funkční ekosystémy, které se podporují navzájem a tím se stávají stabilními. A tak je tomu i v lidském světě. Diverzita prostě JE, každý jsme jiný. Zasluhuje to respekt, protože právě díky této rozmanitosti jsme dokázali a ještě dokážeme úžasné věci.

Otázka diverzity, která byla historicky často zúžena na pohlaví či rasu, se dnes rozšířila do všech sfér společenského života a další a další lidé se hlásí o slovo a svá práva. Aniž bych tak chtěla ubírat tématu diskriminace na závažnosti, ráda bych se zaměřila na jednu z klíčových oblastí, kterou se v naší nezávislé platformě Byznys pro společnost zabýváme: Naším úsilím je pomáhat vést firmy k otevřené a férové firemní kultuře, která reaguje na potřeby různých skupin v práci a odstraňuje možné překážky tak, aby se individuální talent uplatnil co možná nejlépe. Já tomu říkám, aby bylo ve firmě „žitelno“. 

Hodnota firem totiž dnes už zdaleka nestojí jen na finančních výsledcích. Akcionáři, zaměstnanci, spolupracující firmy apod., ti všichni bedlivě sledují celý balíček hodnot a chování, které firmu charakterizuje. Pomáhají jim v tom nová média a portály jako je např. Atmoskop, díky nimž jsou dnes společnosti průhledné jako sklo. A pestrost, barevnost a respekt k individualitě jsou hodnoty, které nastupující generace mileniálů a nově i generace Z mají již pevně zakotvené ve své DNA. Mladší generace se chtějí ztotožnit s misí svého zaměstnavatele. Zajímá je, jak se firma chová ke svým zaměstnancům, zákazníkům, komunitě, ale i k životnímu prostředí. Požadují úctu a jsou připraveni ji také poskytnout. Firmy, které si to neuvědomí, nemají na budoucím trhu šanci.

Paradoxně díky pandemii vyšla na povrch fakta, která již nelze dále opomíjet. Týkají se například postavení žen, které se v posledních letech v pracovním a veřejném prostoru trvale zhoršuje, dle loňské zprávy se Česká republika v Indexu genderové rovnosti zastoupení žen v rozhodovacích pozicích v rámci EU propadla od roku 2010 z 16. na 26. místo v žebříčku. Navíc v koronavirové době ztratilo práci přes 60 tisíc žen, a to z důvodu nutnosti péče o děti, starší rodiče či domácnost, ale právě pandemie tuto disproporci také obnažila a vyvrhla na povrch. Ženy, které v současnosti tvoří 60 % vysokoškolsky vzdělaných osob v tuzemsku, mají omezené možnosti svůj talent dále uplatnit. Proto u nás v Byznysu pro společnost napínáme síly, aby si firmy uvědomily svou odpovědnost a nepřicházely tak o značné množství talentovaných žen. 

Dávají si vlastní cíle proměn firemního prostředí – aby bylo např. vstřícnější k ženám, nedělalo rozdíly v přístupu k sexuálním menšinám, nebo například k osobám se zdravotním postižením, a vysílají tak jasnou zprávu na trh, že firma to s férovým přístupem myslí vážně.

Jsou ale také tací, kteří „tu diverzitu dostanou befelemem“, to se děje například v těch firmách, jejíž akcionáři či zahraniční mateřská firma žádá zavedení a dodržování dnes již běžných inkluzivních standardů nebo flexibilních forem práce. Pokud však taková změna není iniciovaná a praktikovaná nejvyšším vedením firmy, nemá snažení HR manažera valného efektu.

Dlužno však podotknout, že v rámci naší spolupráce s HR manažery se potkáváme s velkými nadšenci a iniciátory pozitivních, a hlavně funkčních změn. Vždycky si v duchu říkám, že takové personalisty by měli generální ředitelé platit zlatem. Jejich ambice jsou daleko za čarou inkluzivních programů, rovného odměňování či zajištění předškolní péče o děti v rámci zaměstnaneckých benefitů. Dávají si za úkol hlubší změny, například odstraňovat předsudky u zaměstnanců, naučit je respektu a toleranci, rozvíjet pochopení a porozumění, hledat v druhých hlavně to dobré a vzájemně si pomáhat. Je mi ctí, že s takovými lidmi mohu spolupracovat. Díky této společné práci věřím, že až má dcera za několik let nastoupí ke svému zaměstnavateli, nebude již diverzita pojmem k diskusi, ale běžnou, žitou součástí každého firemního prostředí.