Michaela Studená: Mluvme o tom, že násilí není v pořádku

Vogue Leaders13. 10. 2023

„No, a jak máme vědět, že to nechtěla? Říkal, že to bylo dobrovolné.” „Vždyť je jí 10 let! Je to její děda. Znáte snad nějakou holku, která chce spát se svým dědou?” Připadá vám tento rozhovor absurdní? Ano, nám taky.

Foto: Jolana Haismanová

Collage: Emma Kotian

S podobnými případy se v iniciativě Pod svícnem potýkáme denně. Každý den nás kontaktují lidé, kteří si prožili hrůzy. Bez jakéhokoliv potrestání viníků. Bez jakéhokoliv, byť elementárního, pocitu spravedlnosti. Znásilnil manželku v šestinedělí. Obtěžoval desetiletého syna. Zlomila o dceru vařečku a nutila ji sedět na připínáčkách. Zmlátila svou babičku, které nezbyly peníze z důchodu.

Říkáte si, ale vždyť máme přece právo, zákony. Máme soudy. Máme systém. Problémem je, když systém selhává. Ale vezměme to popořadě.

Naše zákony nejsou zdaleka tak špatné. Problém je v lidech, ale těch lidí není bohužel málo.

Jste obětí domácího násilí. To může mít různé podoby, od té nejčastěji zmiňované, tedy fyzické po sexualizovanou, psychickou či ekonomickou formu. Svěříte se své přítelkyni. Ta se vás zeptá, zda to bylo opravdu znásilnění a zda by nepomohlo si k tomu příště zapálit vonné svíčky. Pokud vás to neodradí a seberete odvahu, dojdete na policii. Načež vás bodrý pán v uniformě začne přesvědčovat, že to možná byla jen hádka. Že máte italskou domácnost a trocha vášně ještě nikomu neublížila. Připadá vám to jako sci-fi? Ne tak našim hrdinkám a hrdinům.

Jedna paní, kterou manžel málem zabil, zavolala policii, když „poté” opilý usnul. Pan policista jí vysvětlil, že má počkat, až se pán vzbudí, že se z toho třeba vyspí a bude mít lepší náladu. Přece jen se hrál hokej, naši prohráli a asi měl zjitřené emoce. O dva měsíce později skončila v nemocnici se zlomenou čelistí a pánví. Nikde to nehlásila. Měla strach. A říkala si, že si třeba za to mohla sama. Zda se opět hrál hokej? Nevíme.

Jiná hrdinka všechny tyto ataky ustála, aby pak sledovala bizarní představení, které se odehrálo u soudu, od kterého násilník odešel s podmínkou a všem poté vyprávěl, že nic neudělal a soud mu dal vlastně zapravdu, jinak by nebyl na svobodě. Naše zákony nejsou zdaleka tak špatné. Problém je v lidech, ale těch lidí není bohužel málo.

Foto: Jolana Haismanová

Michaela Studená

Když jsme zakládaly s kolegyní Barborou Urbanovou iniciativu Pod svícnem, netušily jsme, jaké peklo nás čeká. Kolik bláta je v tom prohnilém českém rybníčku. Nejen v rámci systému, ale i v obyčejných lidech, kteří mají stále pocit, že si za to oběť „může tak trošku sama”. A to i v případě, když jde o dítě.

Oběti domácího násilí procházejí peklem traumatu a my jako společnost a součást systému jim ještě rádi nakládáme. Nechceme totiž vytáhnout hlavu ze své bubliny krásného světa a přijmout fakt, že se něco takového může dít vedle u sousedů. Ale třeba i nám. Dívejme se kolem sebe. Domácí násilí není izolované a dokáže ovlivnit lidi po generace. A ti si budou své zvyky předávat dál. Mluvme o tom, že násilí není v pořádku a nepatří do společnosti. Přijměme konečně nový zákon o domácím násilí a dejme obětem šanci na důstojný proces a život. Nikomu to neublíží. Jen pomůže.

Michaela Reinöhl Studená je spoluzakladatelkou iniciativy Pod svícnem a ředitelkou agentury Communication Lab. Vystudovala politologii na Masarykově univerzitě. Už více než deset let se věnuje komunikaci a PR. S manželem vychovávají malého syna. Společně s Barborou Urbanovou, poslankyní Parlamentu ČR, zatím financují veškeré aktivity Pod svícnem ze svých vlastních prostředků, teprve v září letošního roku vypsaly první sbírku na portálu Donio. Aktuálně například pomáhají s případem dětí unesených do Gazy. Jejich podcast získal tři nominace na Křišťálovou lupu. Hlasovat pro ně můžete až do 1. listopadu zde.

Podle průzkumu, který si iniciativa Pod svícnem nechala zpracovat agenturou Ipsos, se s domácím násilím (sexualizovaným, fyzickým, psychickým, sociálním či ekonomickým) setkalo až 20 % lidí. Typický kruh domácího násilí sestává ze čtyř fází: stupňování napětí, výbuch, usmíření (a přenesení zodpovědnosti) a líbánky (znovuzískávání přízně). Návodné infografiky najdete na stránkách Pod svícnem, podcasty pak zde. Novela zákona o domácím násilí právě prochází končícím meziresortním připomínkovým řízením, podobně jako redefinice znásilnění, která přináší takzvané znásilnění z podstaty s dvanáctiletou věkovou hranicí a automaticky přísnějšími postihy.

Přidejte se k Vogue Leaders na LinkedIn.