Vogue LeadersPetr Mára: Díky AI se lidstvo možná naučí dělat věci ze zájmu, ne z nutnosti
Zuzana Krajíčková28. 5. 2024
Představte si svět, ve kterém za vás většinu nutných každodenních úkolů včetně těch pracovních řeší AI, a vám tak zbývá čas a energie věnovat se tomu, co vás opravdu baví. I tak může podle Petra Máry vypadat budoucnost lidstva.
Se jménem Petr Mára se dlouhodobě pojí označení technologický evangelista, dnes se ale považuje spíše za technooptimistu. Technologie ho živí a baví, zároveň ale chápe život v offline světě za skutečnou hodnotu, která se v budoucnu stane luxusem. „Jeden z možných scénářů do budoucna vypadá tak, že jako dnes vidíme zvířata v zoo, budeme my sami jednou taková zvířátka, zatímco AI nám zajistí dostupnost čehokoli,“ nastiňuje v rozhovoru pro Vogue Leaders.
Petře, když říkáš, že AI nám jednou může zajistit dostupnost čehokoliv – neděsí tě představa takové budoucnosti? Zvlášť když tomu sami jdeme aktivně naproti.
V určitém smyslu ano. V různých verzích naší budoucnosti samozřejmě existují i špatné scénáře, kdy bude umělá inteligence využita například k válce, což se mimochodem nepochybně aspoň do určité míry stane. A nemusí být zdaleka ideální ani varianta, že díky AI změníme své fungování natolik, že nebudeme muset dělat téměř nic, a řada lidí tak prostě bude dělat jenom blbosti. Na druhou stranu to, že si lidi nasadí VR brýle a budou se moci podívat někam mimo svoji běžnou realitu, která není vůbec dobrá, pro ně může být hodně obohacující.
Představa, že nebudeme muset v podstatě nic dělat, mi popravdě nezní jako to nejlepší, co by lidstvo mohlo potkat...
Jasně, nikdo nechce, aby lidi byli závislí na alkoholu nebo na drogách, ale do budoucna nejspíš prostě budou závislí na technologiích. Podobně jako jsme už dnes závislí na práci. Koneckonců, říká se, že heroin a pravidelná měsíční výplata jsou dvě nejnávykovější látky na světě. Řešení vidím v tom, že budeme mít aspoň částečný nepodmíněný příjem, další část bude odměna za výkon. Ale díky tomu, že za nás AI udělá většinu věcí, budeme mít lepší worklife balance a lidi prostě budou muset hledat, čemu věnují svůj čas. Třeba se budou učit cizí jazyky ne z nutnosti, ale ze zájmu a zvědavosti.
Věříš, že budeme ochotní na sobě takhle pracovat zcela dobrovolně?
To, co se děje, je zásadní změna ve fungování naší společnosti a myslím si, že adaptovat se na ni bude mezigenerační nebo i vícegenerační záležitost. Jasně, lidstvo asi zpohodlní, vždycky ale podle mě bude minimálně část společnosti, která bude zvědavá a bude se chtít učit, byť to nebude existenciální nutnost. A řada lidí to tak má už i dnes.
Zároveň bude stále těžší se v tom všem orientovat, ne?
Myslím si, že na hraně jsme už teď. Dnešní svět je komplikovaný, vyznat se něm je složité a hodně lidí už teď nechápe, co se kolem nich děje. Zjednodušeně řečeno, před dvěma třemi sty lety jsi měla svoje pole, starala se o něj podle ročních období, věděla jsi, jak svět funguje. Dneska už spousta lidí nemá ponětí, jak věci fungují, jak se k nim dostávají informace a jak si s nimi můžou ostatní zahrávat.
Dokáže někdo dát AI vůbec nějaké limity?
Jediná regulace umělé inteligence do budoucna je podle mě v tom, kolik budeme ochotní dát jí energie. Té totiž bude spotřebovávat strašně moc a my se budeme muset rozhodnout, kolik si jí necháme pro sebe. Tam je to hrdlo, které bude regulovat její výkonnost. Pochopitelně jen do chvíle, než budeme mít fúzní reaktor a neomezený zdroj energie. Pak budeme namydlení.
Jaký je podle tebe návod na to, jak ten superrychlý rozvoj technologického světa kolem nás stíhat?
To reálně nejde. Nestíhám to ani já, a to mě technologie živí, baví mě a snažím se o ně aktivně zajímat. Můj recept je asi tenhle: pokud je vám 65+, máte už zajištěný nepodmíněný příjem. Takže si užívejte života, dělejte to, co vás těší. Jste-li ve středním věku, řekněme od pětatřiceti dál, zkoušejte si AI osahat a používat ji, třeba každý den pět minut. A mladší generace už to budu mít úplně jinak.