Cestování sólo a jak si ho užít

Zpočátku jsem nijak nezamýšlela cestovat sólo. Vyplynulo to spíše z nutnosti. Kdybych si opravdu moc přála navštívit ruinu hradu z 12. století na východním Slovensku a nenašel by se nikdo dostatečně ztřeštěný, aby se přidal, prostě bych vyrazila sama. Pokud by nikoho z přátel nelákalo sjíždět Amazonku, prostě bych se bez nich obešla. Ale teď, po více než deseti letech cestování po celém světě a šesti navštívených kontinentech, aktivně upřednostňuji cestování bez doprovodu.

Nechápejte mě špatně. Jsem všemi deseti pro dámskou jízdu v Mexiku nebo romantický víkend s přítelem v luxusním marrákešském paláci. Ale opravdové cesty, ze kterých se člověk vrací úplně proměněný, je nejlepší podnikat sólo. Na chvíli se odpoutat od svých nejbližších je zvláštně osvobozující bez ohledu na to, jak moc je milujete. 

Pro začátek, na cestách bez přátel jste prostě sama za sebe. Nezajímají vás turistické památky? Vynechte je a zajděte si místo toho do nově otevřených galerií a butiků. Máte chuť na tříhodinový oběd doplněný lahví Pinot Noir? Tak to udělejte. Nebaví vás město, ve kterém právě jste? Skočte na vlak a vyrazte jinam. 

Navíc je tu skutečnost, že být úplně sama v cizí zemi vám napoví hodně o tom, jak jste schopná se o sebe postarat (a není tu řeč jen zvládnutí celé lahve vína k obědu). Jako člověk, který je v každodenním životě trochu neurotický, jsem na cestách pozoruhodně zenová. Zažila jsem spoustu katastrof (většinu z nich jsem si způsobila sama) a vždy jsem se s nimi dokázala nějakým způsobem vypořádat, ať už se jednalo o nouzové přistání v Namibii, nebo vízovou krizi v Bolívii.

Ale snad nejdůležitější ze všeho je, že když cestujete sama, jste mnohem vnímavější k zážitkům, než když jste obklopena svými krajany. Kdybych cestovala s přáteli, udělala bych neplánovanou 350km zajížďku, jen abych se podívala na právě kvetoucí raflézii v jihovýchodní Asii? Nebo bych spontánně sedla na loď z Benátek na chorvatské ostrovy uprostřed romantické dovolené? Mohu říci celkem s jistotou, že odpověď zní ne.

Skutečností je, že stále více lidé cestuje sólo. Někdy je to jejich vlastní volba, někdy spíše nutnost. Bez ohledu na okolnosti cestovat o samotě může být jeden z nejvíce transformujících zážitků. Pokud se něčeho takového obáváte, tady jsou rady, aby se váš výlet povedl, ať vyrazíte na víkend do Cannes, nebo na tři měsíce transsibiřským expresem. Bon voyage. 

Nejjednodušší způsob, jak zmírnit pochybnosti ohledně sólo cestování, je připomenout si, že ženy to dělají po staletí. Mnoho let před Jíst, meditovat, milovat (Eat Pray Love) nebo Divočinou (Wild) cestovatelka Isabelle Eberhardt v 19. století přešla napříč Saharou v přestrojení za muže a viktoriánská vědkyně Mary Henrietta Kingsley se vydala přes západní Afriku v korzetu z velrybích kostic. Přečtěte si jejich deníky. Z novodobějších hrdinek si do kufru přibalte Blaker House od Nell Stevens, poznámky o jejím tříměsíčním sólo pobytu na Falklandách, brilantní esej A Field Guide to Getting Lost od Rebeccy Solnit a Wild by Nature, která zachycuje vzpomínky cestovatelky National Geographic Sarah Marquis na 10 tisíc mil dlouhý trek, který uskutečnila během tří let. 

Existuje nespočet blogů o sólo ženských cestách, obrovská je i instagramová komunita lidí posedlých cestováním. Je mnohem méně zastrašující rezervovat si let do Nového Dillí nebo naplánovat road trip po americkém jihovýchodě, když si můžete přečíst zkušenosti někoho, kdo stejnou cestu absolvoval pár měsíců před vámi.

Pokud vás děsí pomyšlení na to, že si o samotě objednáváte jídlo v romantickém bistru na levém břehu Seiny v Paříži, vyzkoušejte si to nejprve doma, v místní francouzské restauraci. Přineste si román, objednejte si sklenku vína a připravte se na úžas nad tím, že nikdo, opravdu, vůbec nikdo, nebude věnovat pozornost tomu, že jste sama. Možná dokonce zjistíte, že se vám to líbí. Sólo cestování opravdu mění osobnost, a i když ve vás představa osamělých tacos někde v Mexiku momentálně vyvolává lehkou nevolnost, existuje velká šance, že obavy zmizí už po cestě do Oaxacy. 

Nikdo neočekává, že byste na své první sólo cestě rovnou objela zeměkouli. Začněte prodlouženým víkendem v Evropě, kde je solidní turistická infrastruktura a riziko cestovatelských katastrof minimální. (Pokud je vám milejší se na víkend vydat do destinace, kterou jste navštívila už dříve, jen do toho.) Jakmile bez problémů zvládnete cestu do Krakova nebo Valletty, je mnohem jednodušší představit si sebe sama stoupat do základního tábora na Everestu. 

Od okamžiku, kdy se rozhodnete vydat na sólo cestu, očekávejte nápor dobře míněných (ale obvykle pomýlených) rad na téma osobní bezpečnosti. Často od lidí, kteří a) nikdy necestovali sólo a b) nikdy nebyli v oblasti, do které se chystáte. S veškerou úctou je ignorujte. Místo toho investujte do kvalitního průvodce (Lonely Planet obsahuje užitečné a praktické rady, na co si dát pozor včetně kriminality) a také si co nejvíce povídejte s místními, kteří nejlépe vědí, jestli a jaké konkrétní oblasti nejsou bezpečné. Také se podívejte na Desatero na cesty na stránkách ministerstva zahraničí (nebo tamtéž prozkoumejte jednotlivé státy). 

Pokud se necítíte dobře při bezcílných toulkách městem nebo povalování se na pláži, naplánujte si cestu s konkrétním cílem. Máte ráda pohyb? Vydejte se na svatojakubskou pouť (Camino de Santiago) v Galicii, zúčastněte se jógového retreatu na Maui nebo absolvujte kurzy paraglidingu v Limě. Zajímá vás víc kultura? Vyzkoušejte kulinářský workshop na Sicílii, malujte na keramiku v Istanbulu nebo studujte jazz v New Orleansu.

Jak vám potvrdí každý, kdo už nějakou sólo cestu zažil, v hostelech budete zřídka (pokud vůbec někdy) sama. Pokud si opravdu přejete setkat se s dalšími cestovateli, může být samostatný pokoj v luxusnějším hostelu dobrou volbou. Máte prakticky zaručeno, že potkáte někoho, kdo se k vám rád připojí, ať už máte na nadcházející den v plánu cokoliv. Pro ty, kdo upřednostňují sofistikovanější ubytování, je však nejlepší volbou butikový hotel, který má více osobní a přátelskou atmosféru než ta nejluxusnější letoviska.