Vědomě nekompletní průvodce Vídní pro introverty

„Ve Vídni přibývá mladých lidí, hlavně zahraničních umělců. Chtějí svou kariéru rozvíjet odsud." Lisa Kandlhofer, zakladatelka stejnojmenné galerie, cítí, že odteď se její, jak sama říká, malé výstavní síni nedaleko Karlskirche bude dařit ještě víc. Ze samého nadšení se až mladé ženě třese hlas, a tak raději přechází k vážnějšímu tónu: „Na uměleckých oborech u nás ročně odpromuje nespočet talentovaných lidí, taková nádrž se žraloky, jak si to někdy představuji, ale velká většina z nich zmizí. Nejčastěji do Německa nebo do Švýcarska. Je mi líto, že nechtějí žít a tvořit ve Vídni.” Výstavní prostory, v nichž se potkáváme, provozuje od roku 2016 coby kurátorka i artdealerka a nedostatek nových rakouských tvůrců řeší zvaním autorů z ostatních regionů střední Evropy, Ukrajiny nebo Latinské Ameriky. Při rozhovoru si vzpomíná také na českou umělkyni Kateřinu Zbortkovou, absolventku ilustrace z University of the Arts London, která pracuje se satirickou malbou a záměrnou vizuální pokleslostí. „Před třemi lety jsem ji a další čtyři umělkyně pozvala k nám, ať se vyjádří k tomu, co je na stavu současné vizuální kultury znepokojuje nejvíc. Výsledkem se stala výstava Rhizome - Images of Thought,” vzpomíná galeristka. Nehledě k faktu, jak ho hodlá dosáhnout nebo zda se jí to vůbec podaří, má cíl jasný: Vídeň se musí znovu otevřít a přiblížit statusu mezinárodního uměleckého centra. Sama studovala umění, což ji dovedlo až do New Yorku. Tam ale pochopila, že se k Evropě nemůže otočit zády. První galerii otevřela v rodném Grazu, když jí bylo dvacet. To byla prý ještě děcko, teď už je z ní dospělá paní galeristka.

„Nejsem jedna z těch, co se bojí schémat. Ráda hledám vlastní cestu, i když to není vždy jednoduché,” vysvětluje Sophie Tappeiner, když mi uprostřed vlastního výstavního prostoru podává skleničku s vodou. Zastupuje mnoho nových umělců a snaží se i vylepšit rutinu vídeňských art veletrhů. „Ač je jejich celoroční program bohatý, dramaturgii mají v rozkladu,” stěžuje si galeristka. „Minulý rok díky vysoké účasti ukrajinských umělců stoupl význam festivalu Vienna Conterporary. Uvidíme, co přinese tento ročník v září.” Fräulein Tappeiner vyjadřuje kritické názory velmi otevřeně. Poslední ročník Vienna Conterporary byl chválen jak odbornou, tak laickou veřejností. Veletrh nabral butikovější podobu a přemístil se do čisté a nákladné budovy neorenesančního Kursalon Hübner s externím stanem příjemně zasahujícím do Stadtparku.

Emanuel Layr začínal na Singerstrasse už v roce 2011 a dnes zastupuje pravděpodobně nejpopulárnější osobnost současného rakouského umění, snadno rozpoznatelnou, a proto i srozumitelnou umělkyni Anne-Sophie Berger. Kdyby to šlo, tak se o ni vídeňští artlovers poperou. Berger, bývalá studentka módního návrhářství, sugestivně pracuje s převracením zažitých symbolů v dílech, která jsou nezřídka i módním objektem. V nich zkoumá například i to, jak může tíha určitých textilií ovlivnit tvar výsledných výstupů. A kvůli původnímu zaměření  poukazuje také na to, že: „Art is fact too.” Od roku 2014 pravidelně vystavuje v Los Angeles, takže si stihla osvojit zaoceánský přístup k autorství, který je víc cynický, míň zohledňuje originalitu a daleko víc dbá na ekonomický provoz firmy, v niž se ve Spojených státech promění snad každý umělec.