Povolání: cestovatel

Nekonečné hodiny letu, přelety přes časová pásma, únavné fronty na imigračním, ale konečně jste na místě. Teď už jen zbývá klidná, bezpečná cesta na hotel, kde to z vás všechno, společně se zavazadly, spadne. Můžete se osprchovat, převléknout, dát si nějaký ten drink a pomalu vyrazit do města. Vaším cílem je vrátit se domů v pořádku a přivézt s sebou zajímavý obsah. V mém případě cestopisného reportéra jsou to zajímavé, neotřelé příběhy a pokud možno i originální, neokoukané fotografie. 

V první fázi vstupu do nového prostředí se snažím postupně aklimatizovat, vytvořit si bezpečnou „záchrannou síť” a mentální mapu místa. Kulturnímu šoku ze setkání s cizí, dosud nepoznanou kulturou se totiž zpočátku nevyhne ani zkušený cestovatel. Pevnou půdu pod nohama mi pomůže získat to, že si na vzdálenost bloku obejdu místo, kde jsem ubytován, a zjistím si, kde jsou nejbližší potraviny, drogerie či lékárna. Teprve poté se vydávám dál do centra a nechám se přitom vést intuicí. Do mentální mapy města, kterou si v průběhu toho v hlavě vytvářím, si vedle základních orientačních bodů snažím zakreslit i nejrůznější smyslové poznatky. Mezi ně patří i fakt, jak v tu kterou hodinu dopadá světlo, kde se baví a setkávají místní nebo i tempo každodenního života, které může být naprosto odlišné od všeobecného temperamentu.

Jakmile začnu více splývat s okolím – k čemuž mi slouží i civilnější, ne zcela turistické oblečení, oslovuji prostřednictvím small talku takzvané informanty či gate-keepery. Tito lidé se často rekrutují z osob, které den co den potkávám na stejném místě, například personál hotelu či prodavač manga na nároží. Je samozřejmé, že ke zjištění toho, jako to ve městě chodí a co se zajímavého děje, mohu využít internet či turistické informace, ale street smart a lokální informace to nenahradí. Hlavní památky, insta spoty či street art samozřejmě neopomíjím. Zároveň však spoléhám na to, že mi lidé, s nimiž jsem navázal přátelský vztah, pomohou otevřít tajná dvířka, jimiž proniknu za kulisy reality vytvořené pro turisty. Tourist gaze je totiž nastrojen tak, aby vyhovoval očekávání turistů a měnil tradiční kulturu, zvyky a pamětihodnosti na atraktivní zboží.  

V následujícím stadiu flow dochází k synergii předcházejících fází. Veškeré úsilí, které jste do té doby vynaložili, se najednou začne vyplácet a vy pozvolna vplynete do proudu vědomé přítomnosti. Všechno to, co jste dělali na sílu, najednou půjde samo. Napadnou vás ty nejlepší nápady, fotky vám začnou samy naskakovat a před vámi se otevřou dveře neopakovatelných příležitostí. „Při prožitku flow lidé zapomínají na sebe samé, přestávají vnímat čas a splývají s tím, k čemu je upřeno jejich vědomí,“ upozorňuje psycholog Mihaly Csikszentmihalyi. V tomto stavu je z tvůrčího hlediska ideální co nejdéle setrvat a nechat se jím unášet jako surfař na příznivé vlně. Rovnováhu na prkně pomáhají v tomto případě udržovat pozitivní emoce, soustředění se na přítomný okamžik,  spontánní prožívání i nadšení při provádění pracovní činnosti. 

Nic netrvá věčně, a to platí i o stavu flow, který zpravidla po pár dnech přeruší únava z denně nachozených kilometrů či výhně tropického počasí. V tomto období je na místě zvýšená opatrnost, protože silně oslabuje i pozornost, kvůli čemuž se člověk dopouští nejrůznějších přešlapů, škobrtnutí či ztrát osobních věcí. To nejrozumnější, co lze nyní udělat, je ubrat plyn, zařadit zpátečku a naordinovat si na den dva opravdovou dovolenou. Odpočívat, vrátit se do osvědčených kaváren či na oblíbenou pláž, dát si drink na lehátku a nechat svou mysl volně unášet mraky plujícími po obloze. Stejný postup lze doporučit před odjezdem domů, při němž nelze zanedbat zpětnou aklimatizaci. Spánkový dluh, vyčerpání organismu, oslabená imunita či extrémní výkyvy teplot vyžadují postupné, a nikoliv nárazové vynoření. Do pracovního koloběhu naskočte až ve chvíli, kdy jste zcela fit.