Uvažovat o udržitelné módě: radikální změna představ

Petra Němcová19. 5. 2024

Uvažovat o udržitelné módě musí znamenat mnohem víc než jen hledat zelené visačky v obchodech. Klimatická aktivistka Aditi Mayer vysvětluje, jak takový přístup může vypadat. Pro Vogue CS ji zpovídala Petra Němcová.

Foto: Simrah Farrukh

Několik posledních let se během oscarového týdne v Los Angeles spojuje módní a zábavní průmysl při udílení cen Green Carpet Fashion Awards. Ty podporují pozitivní transformaci a návazné kulturní změny. Mezi oceněnými jsou například Tom Ford, John Legend, Donatella Versace a mnoho dalších. Mezi moderátory a předávajícími se objevila například Cate Blanchett, Leonardo DiCaprio, Zendaya, Helen Hunt, Annie Lennox a samozřejmě Livia Firth. K této neuvěřitelně inspirativní duši se za okamžik vrátím.

Každoročně jsou oceňováni mladí lídři, kteří se zapáleně věnují změnám a dávají nám naději pro dnešek i budoucnost. Jednou z těch, kteří toto ocenění získali, je Aditi Mayer. Jako prostředek k řešení klimatické krize a vytváření změn si zvolila módu.

V roce 2021 jsme se setkaly díky jedné z průkopnic udržitelné módy a mnohého dalšího, neuvěřitelně výkonné Livii Firth, která je zakladatelkou Eco Age, Green Carpet Fashion Awards, je aktivistkou a věnuje se mnoha dalším činnostem. Aditiiny znalosti, odhodlání a vyrovnanost byly už tehdy skutečně ohromující a na tom se nic nezměnilo ani dnes.

„Zapojit se do práce na udržitelnosti znamená zapojit se do radikální práce na změně lidských představ,“ tvrdí Aditi Mayer, klimatická aktivistka, přední myslitelka v oblasti udržitelné módy, fotoreportérka a spisovatelka. Posledních deset let se zabývá průsečíky mezi stylem, udržitelností a sociální spravedlností a jako jeden z klíčů pro ochranu klimatu vidí módu.

Aditi vyrůstala v Los Angeles v rodině amerických přistěhovalců indického původu, její rodiče měli nízké příjmy. Svému životnímu poslání se začala věnovat v roce 2013, kdy se zřítila výrobní budova Rana Plaza a ona se stala hlasem širšího hnutí za udržitelnost. Dnes je Aditi držitelkou mnoha prestižních ocenění. Často promlouvá o tématech sociální a environmentální spravedlnosti na Harvardu, Yaleu a Stanfordu a také na řadě debat během fashion weeků v různých zemích. Její činnost ocenil deník The New York Times a objevila se také v řadě edic Vogue po celém světě.

Líbí se mi tvoje vyjádření „Zastavujeme se, abychom se podívali na krásné šaty, ale nebereme v úvahu příběhy, které se za nimi skrývají.“ V několika slovech se dotýkáš hlubokých otázek, které si musíme klást, pokud chceme dělat vědomá a posilující rozhodnutí pro sebe, lidi, planetu, pro současnost i budoucnost nás všech. Zaměřila ses na šíření takových příběhů a jejich prostřednictvím na dosahování změn propojováním otázek klimatu, řemesel a kultury. Můžeš vysvětlit, v čem spočívá význam tohoto spojení?

Když přemýšlíme o klimatické krizi, nejde jen o nadbytek uhlíku v životním prostředí. Ten jen podtrhává narušenou odpovědnost, kterou máme k sobě samým, k sobě navzájem a k naší planetě a nutí nás ji vidět. Podtrhává exploatační uvažování a způsob nahlížení na lidi jako na ty, kdo mohou být zotročeni pro exploataci, a na planetu jako na něco, co se má vytěžit.

To vše má vliv na to, co můžeme chápat jako dominantní světonázor. Takže když chápeme kulturu jako způsob pohledu na svět, můžeme pochopit, proč může být kulturní dědictví tak mocným nástrojem při nápravě tohoto narušeného vztahu. Nespočet kultur po celém světě si nese moudrost předků, která podporuje posvátné chápání vzájemné propojenosti Země a všech jejích obyvatel.

Když se na módu podíváme optikou moudrosti předků, zjistíme, že v módě nejde jen o oblečení – můžeme ji chápat jako produkt zemědělství, který je spjatý s původní ekologií daného regionu. Můžeme chápat módu jako výsledek řemeslné práce, od úsilí přadlen a tkalců, kteří z nití tvoří látky a oděvy, přes barvení až po vyšívání a zdobení. Můžeme chápat módu jako extenzi znalostí, které se předávají z generace na generaci a jsou spjaty s různými kulturami po celém světě.

Máš konkrétní příklady nebo víš o kazuistikách, které ilustrují, jak mohou tradiční řemesla a kulturní prvky přispět k odolnosti vůči dopadům změny klimatu a k činnosti vedené v tomto směru?

V první řadě je třeba si uvědomit, že v dominantním modelu rychlé módy je moc centralizovaná. Mezi nejbohatšími miliardáři na světě jsou ředitelé značek fast fashion, zatímco jejich zaměstnanci nadále pobírají podprůměrné mzdy.

Tkaniny i vlákna se homogenizují. Přibližně 60 % módy, kterou dnes vidíme v obchodech, je vyrobeno z polyesteru, který je produktem průmyslu fosilních paliv. Vlákna se pěstují v jedné zemi, pak se přepraví přes moře, kde se zpracovávají, převážejí se do jiné země, kde se z nich stříhá a šije: Vše je založeno na umělé, člověkem vytvořené a dotacemi živené úvaze, že je to „levnější“ způsob výroby, aniž by se platilo za emise, které dusí naši planetu. (Připomeňme si, že módní průmysl vypouští více uhlíku než mezinárodní lety a námořní doprava dohromady). Během covidu jsme se byli svědky narušení globálních dodavatelských řetězců, je tedy jasné, jak důležité je vytvářet lokální a odolné dodavatelské řetězce.

Proto jsou jedním z klíčových příkladů toho, jak může vypadat spravedlivý a odolný textilní (a módní!) systém, právě regionální výrobní metody, tedy způsoby, jakými fungovala tradiční řemesla. Představte si, že v okruhu 150 kilometrů se lokálně pěstují vlákna, která jsou následně barvena místními rostlinami a poté je zpracují místní řemeslníci a následně dodají vám, spotřebitelům. Je to lokalizovaný systém, který je stále populárnější v potravinářských systémech, ale v módních zatím příliš ne.

Jestliže projekt fast fashion odcizuje spotřebitele od toho, co spotřebovávají, a od místa, odkud výrobky pocházejí, tradiční řemesla jsou jeho protikladem. Příkladem může být můj domovský stát Paňdžáb, kde máme bohatou historii textilní výroby spojenou s bavlnou, která se v této oblasti pěstuje přirozeně a přispívá k těsnému vztahu mezi zemědělci a řemeslníky. Surovou bavlnu tu spřádají místní přadleny a tkalci a vytvářejí kulturu, která vytváří spojení mezi půdou a výrobou. Jenže v 60. letech 20. století byli zemědělci nuceni věnovat se pěstování tržní plodiny – rýže, která je poměrně náročná na vodu a v tomto regionu nepříliš výnosná, což vyžaduje rozsáhlé používání pesticidů. V průběhu času jsme byli svědky každoročního poklesu hladiny podzemní vody a zhoršování stavu půdy, což hluboce ovlivnilo i zdraví místních lidí. Nyní sledujeme skupinu zemědělců, kteří prosazují návrat k ekologickému pěstování bavlny, aby nejen oživili tradiční řemeslné odvětví, ale také zachovali zdraví půdy, lidí a kultury.

V roce 2013 tě k činnosti podnítilo tragickém zřícení budovy Rana Plaza, při kterém přišlo o život 1134 lidí a 2500 jich bylo zraněno. Šokující je, že přibližně 80 % obětí tvořily ženy, matky a dcery. Ve světě se odehrává bezpočet katastrof a dochází k řadě nespravedlností. Proč by se měli čtenáři vzepřít zachování statu quo? Proč by se o celou věc měli zajímat?

Když se zamyslíme nad Rana Plaza, podmínky pro tragédii vytvořil rozsah a vysoká rychlost výroby. V budově byly nalezeny trhliny a byla nařízena evakuace, ale dělnice byly povolány zpět do práce, aby dokončily zakázky. Rozsah a vysoká rychlost výroby mají kořeny v systému, který není udržitelný pro planetu ani pro lidi. Kritická situace, v níž se na planetární úrovni nacházíme, znamená, že můžeme přehodnotit systémy nejen s ohledem na životní prostředí, ale také na lidská práva.

Můžeš se podělit o některé inovativní nebo jedinečné přístupy, které jsi použila k tomu, abys inspirovala ostatní a věci změnila? Co mohou čtenáři dělat, aby se stali katalyzátory změny?

Sociální média jsou neuvěřitelně mocným nástrojem. Bohužel jsme však svědky toho, jak „influenceři“ pracují s nedostatkem nebo s naléhavostí, takže vytvářejí kulturu neustálé, bezmyšlenkovité spotřeby. Snažím se to narušit svým myšlenkovým působením a kreativním obsahem, který zkoumá módu a udržitelnost z pohledu farmářů a řemeslníků, začínajících návrhářů, dělníků v textilní výrobě a dalších lidí.

Kdo nebo co je pro tebe zdrojem inspirace?

Křehká rovnováha mezi pojmenováním nefunkčních systémů a radikální prací na jejich přetváření.

Další tvůj výrok, který mě zaujal, zní: „Myslím, že zapomínáme, že móda je produktem zemědělství. Je to produkt půdy a práce.“ Proč dochází k takovému rozpojení? Jaké jsou důsledky fungování současných módních modelů pro půdu a práci?

Ano! Více než 60 % oděvů, které najdeme na pultech obchodů, je ze syntetických materiálů, které jsou produktem fosilních paliv, ať už se jedná o polyester, umělé hedvábí, akryl atd. Nejenže se nikdy biologicky nerozloží, ale syntetické oděvy jsou zodpovědné za většinu mikroplastů, které se dnes nacházejí v našem ovzduší a oceánech. Proto může být móda příležitostí, jak se vypořádat s přítomností fosilních paliv v oblékání, ale také podpořit rozvoj ekologického a regenerativního zemědělství.

Mohou jednotlivci svým rozhodováním na poli módy i mimo ni dosáhnout pozitivní a výrazné změny? Často se mluví o vyšších nákladech na udržitelnou módu a výrobky. Jakými zásadami bychom se měli řídit?

Klimatická opatření mají mnoho podob a móda je jedním z bodů, kde se můžeme zamyslet nad svými spotřebními návyky. Spíše než konverzaci o konkrétních značkách se mi líbí prosazovat myšlenku zpochybňování kultury jednorázového použití – to, jak se díváme na oděvy, je jedna oblast, ale chci, aby také lidé zvažovali, jak přistupujeme k budování komunity a k našemu životnímu prostředí.

Jakou máš vizi budoucnosti? A jakou výzvu k jednání bychom si měli všichni zapamatovat a řídit se jí?

Pokud jde o klimatickou krizi, nepotřebujeme více informací, potřebujeme více spojení. Přemýšlejte tedy o způsobech, jakými můžete podpořit propojování za sebe a ve svém blízkém okolí, ať už prostřednictvím módy, založením zahrady, nebo tím, že se budete zajímat o občanské aktivity ve svém okolí.

Jak si definuješ styl a jaký význam má ve tvém životě?

Osobní styl je pro mě přemýšlením nad následujícími otázkami: Co by se stalo, kdybychom se kromě figurín a marketingových kampaní věnovali i tomu, co a proč nosíme? Co kdybychom více přemýšleli o siluetách, materiálech a barevných paletách, které se nám líbí? Co kdyby móda byla médiem, ve kterém by nešlo jen o bezmyšlenkovité následování trendů, ale ctilo by rozmanitost kultury kolem nás?

Se kterým citátem teď nejsilněji souzníš?

Principy hnutí Black Lives Matter pro mě byly vždycky hnacím motorem: Nízké ego, široký zásah a vedení ostatních s láskou.

Článek vyšel v květnovém vydání Vogue CS.