Vogue Verdict: MBPFW, den druhý. Gradace

Milujeme studenty. Proč? Protože přemýšlejí. A je zjevné, že nejen nad módou. Vytvořit opravdu smysluplný koncept lze jedině, když uvažujete v širších a hlubších souvislostech. Historických, společenských, estetických a vůbec ve všech. Uchopit správně fenomény doby a přetransformovat je do něčeho, co diváka a nositele přinutí nejen k aktivnímu mentálnímu procesu, ale je to i praktické, líbivé a dobře se to nosí, je dnes spíš vzácný precedens než běžná samozřejmost. Je pravdou, že i tady byla znát určitá únava a neveselá stopa aktuálního světového dění, pravdou ale také je, že se není čemu divit. Sociální sítě však evidentně nejsou primárním zdrojem inspirace akademiků, což je zjevné nejen z jejich vlastních popisů kolekcí, ale i z kolekcí samotných. 

Kristián Stanko (UTB Zlín) čerpal ze secese, jeho černé téma bylo homogenní, a i když neukázalo nic nového ani převratného, klidně by se mohli inspirovat autoři z dne předešlého. Korzety seděly, jak měly, vlečky vlály, výstřihy se nehnuly ani o milimetr výš či níž. 

Vítězi soutěže VAN GRAAF Junior Talent, Marcelu Petránkovi, se také podařil husarský kousek. Ve své překvapivě zralé pánské kolekci Village Mafia, odkazující na dvě protikladná slovenská klišé: kriminální historii 90. let a venkovský pracovní oděv, představil svým způsobem velmi moderní, sexy a nápadité siluety a dobrou práci s barvou a proporcemi. 

TEXTile Manifestoes 1.- 4. ročníku Atelieru Liběny Rochové a Petra Krejzka zase opravdu doslova manifestoval silnou práci se střihy, texturami a grafikou. Při nejednom z looků nastal v obecenstvu nadšený šum, objektivy iPhonů byly vytěžovány přímou úměrou. Zkrátka a dobře: hlubší znalost jakéhokoliv oboru je bonusem, který byl na nějaký čas (a škodu mnoha odvětví) marginalizován a opomíjen. A kterému, zejména v době post-krize, optimisticky předpovídáme návrat. 

Postavit spolu do dvojbloku Pavola Dendise a Jakuba Polanku nebyl nejšťastnější nápad. Slovenský designér se českému publiku představil poprvé a nebylo to nic kriminálního, ale ani legendárního. Dendis není začátečník, doma má už svou klientelu, a jak jsme už nejednou konstatovali, také potenciál. Výrazně se profiluje tzv. dark estetikou, jeho modely jsou výlučně v monochromatické barevné škále, na čemž není vůbec nic špatného. Tentokrát se konečně také vyhnul explicitním inspiracím od svých designérských kolegů a rovněž zřetelný byl i důraz na opravdu dobře převedený tailoring. Co ale chybělo, byla emoce. Možná to byl stres z premiéry, možná až příliš velká snaha vyjít ze zajetých kolejí. Opakující se asymetrické prvky zejména u šatů, které jsme viděli všude už x-krát, zbytečné a nefunkční elementy v podobě různých překřížení a zadních popruhů, které rušily jinak celkem čisté siluety, těžkopádný tromp l’oeil. Možná příště. 

Očekávaná show dva roky dormantního Jakuba Polanky zato sklidila mohutný potlesk. Je veliká škoda, že slovenský klient a fanoušek lokální módy zná jeho práci téměř výlučně díky notoricky známým děravým mikinám, protože jeho tvorba je mnohem komplexnější a sofistikovanější. Což ale nelze vyčítat samotnému tvůrci, spíš jeho prodejním outletům. Za zpěvu ptáků a šumění lesa návrhář postupně vypustil na molo plejádu dokonale krejčovsky exekuovaných looků z (na první pohled) kvalitních materiálů, které nechaly vyniknout dokonalému smyslu pro vrstvení a brilantnímu kombinování struktur. I navzdory tomu, že výrazné stylové elementy jako kloubouky nebo elektrická modrá nejsou v jeho tvorbě žádné nóvum, nepůsobily vůbec unaveně, ani jako špatné déjà vu. Dají se vnímat čistě jako Jakubův estetický podpis pod autorským rukopisem, na jehož další kapitolu je radost se těšit.   

Když se o deváté večer před budovou Gabriel Loci začaly shromažďovat davy lidí, bylo jasné, že se blíží highlight dne. A když na židle postupně usedali všichni, co na lokální lifestylové scéně něco znamenají, nebylo už vůbec pochyb, že se děje něco opravdu důležitého. Zoltán Tóth je na domácí scéně už pojmem, jeho kolaborace se světovou legendou Levi’s je místním connoisseurům dobře známa. O čemž koneckonců svědčí i fakt, že Zolovu (dnes už ikonickou) dekonstruovanou denimku bylo možné vidět i v rámci letošního streetwearu. U jeho jména je také zbytečné zabývat se zkoumáním úplných základů jako střihy, kvalita materiálů nebo šití. Tohle zkrátka není žádný entry-level, je to vyšší hra. Tudíž k meritu: výrazný brand, jakým je i Levi’s, má svou dikci, kterou autor může narušit jen do určité míry, aniž by ji popřel nebo úplně přehlušil. Tóthovi se podařilo umně ponechat prvky charakteristické jak pro značku, tak pro něj jako autora se silnou vizí. Práce se střihem vycházejícím z architektury, pro designéra tak typickým, nechala vyniknout rukávům, řasení, zvýrazněným ramenům a signature doplňkům jako např. jeho slavné rukavičky. Koloriku vystavěnou z líbivé machově zelené, bílé, pudrové růžové, ostré páví modré a černé rafinovaně a nečekaně ukotvovaly boty v syté smaragdové. Právě ty jsou jedním z Tóthových plusových bodů, kterým vděčí za svou oblibu u profesionálů i běžných módních spotřebitelů s náročnějším vkusem. Vzhledem k charakteru kolekce nemohl návrhářův potenciál zazářit na maximum, ale i tak to byla důstojná tečka za včerejším dnem na pražském týdnu módy. Zda-li to byla jen gradace, nebo vyvrcholení, se dozvíme v průběhu dalších dvou dnů.