Filmy, divadlo a jedinečná architektura spolu pod jednou rouškou tajemství

Trochu kino, trochu divadlo, trochu architektonická exkurze. Kino Utajeno nabízí takříkajíc celý balíček pro toho, kdo si chce užít kulturní večer. „Je to imerzivní site specific projekt, který probíhá čtyřikrát do roka. Odehrává se v běžně nepřístupných lokacích. Divák jde na určené místo, ale neví, co přesně se bude dít – ví jen, že se odehraje nějaká performance, bude filmová projekce, možná prohlídka prostoru. Po vstupu se pak za pomoci imerzivního divadla nechá vtáhnout do děje,“ přibližuje projekt jeho autorka a producentka Barbora Podškubková. Podotýká zároveň, že divákovi nikdo nic nenutí; pokud se chce jen dívat, může.

Identita promítaného snímku je tajná téměř do konce: někteří se na základě performance dovtípí po příchodu, ostatní na to přijdou až při lektorském úvodu před projekcí. „Je to hra s divákem: chceme, aby lidé koukali na film z jiné perspektivy, vnímali ho do hloubky. Hravou formou s nimi pracujeme, aby se něco naučili,“ říká Podškubková s tím, že během chystané prosincové akce kromě večerního představení pro dospělé proběhne také jedno dopolední, které bude určené základním a středním školám. 

Podškubková Kino Utajeno založila před třemi lety, když se s ním jako s producentským projektem hlásila na FAMU. Tam se pak dostala, a protože projekt byl prakticky hotový, podařilo se jí ho pak i rychle vypustit do světa. Ještě předtím ale studovala projekty jako Pomezí nebo dnes již neexistující Cinema Royal, k němuž má Kino Utajeno asi nejblíže, aby se nechala inspirovat, jak podobné projekty dělat a nedělat.

„Sešla jsem se s Jiřím Šebestou, který byl jedním z iniciátorů Cinema Royal, bavili jsme se o našich projektech a zjistili, že zatímco v něčem jsme si hodně podobní, v jiných věcech se naopak zcela lišíme. Já například při výběru lokací nejdu po vybydlených domech, spíše se dívám po památkách nebo historicky hodnotných stavbách. Osobně také nejsem moc party člověk, důležitější je pro mě vzdělávací rozměr akce,“ upřesňuje producentka a dodává, že jednou od aktivního diváka dostala dlouhou zprávu, ve které jí radil, jak by Kino Utajeno mohlo být víc jako Cinema Royal. „My nejsme Cinema Royal,“ komentuje Podškubková. „V umění tu už všechno jednou bylo. Jde jen o to, kdo přinese zajímavý způsob, jak to nově uchopit.“

Vedle přání edukovat veřejnost Podškubková založila Kino Utajeno proto, že ji jako filmovou producentku dlouhodobě trápí nízká návštěvnost kin. „Chtěla jsem zjistit, jak to dělat tak, abych diváky dostala do kina zpátky. Testovala jsem sama na sobě, jestli mi stačí jen vidět film – a přišla jsem na to, že nestačí, že potřebuji něco víc. Přemýšlela jsem, co by to něco víc mělo být, a tak kombinuji různé druhy umění, aby to diváky lákalo a bavilo,“ vysvětluje. Cílem ale bylo také vytvořit networkingovou platformu, kterou mladí umělci v Česku potřebují. „Filmový průmysl v České republice je malý rybníček, všichni se navzájem známe. Problém DAMU je v tom, že není dostatečně propojená s FAMU. Mým cílem bylo propojit DAMU, FAMU, ale i HAMU a AVU. Na AVU jsou skvělí performeři, kteří ale často nemají agenty, nikdo je nezastupuje a nemají žádnou jistotu. A tak bylo jednou z hlavních myšlenek Kino Utajeno vytvořit platformu, která může umělce z různých uměleckých škol sdružovat a otevírat jim dveře k dalším spolupracím a vlastním projektům.“

Ačkoli vrcholem akcí Kino Utajeno je filmová projekce, dramaturgie projektu funguje tak, že se nejprve vybere prostor. „Zajišťujeme ho jako první. V minulosti jsem hledání lokace podcenila a vymstilo se mi to. Teď už vím, že hned na začátku roku musím najít vhodné prostory a hlavně rovnou domlouvat, uzavírat smlouvy,“ svěřuje Podškubková. Když do vybraného prostoru posléze přijde, nechá se inspirovat tím, co v něm je. „Například aktuálně na prosincovou akci řešíme prostor spojený s módou. Nechci ho zatím úplně odtajňovat, ale jsou v něm šperky, designové oblečení, molo a šicí stroje, ale také nejmenší koncertní sál v republice. Jakmile jsem tam vstoupila, věděla jsem, že potřebuji najít film spojený s módou, protože se to bude odehrávat v prosinci, potřebuji v něm sníh nebo vánoční tematiku a ideálně by v něm roli měla hrát také opera nebo vážná hudba,“ vypočítává.

Takto konkrétní zadání pak Podškubková předá dramaturgyni, která následně dodá balík vytipovaných filmů. Ten Podškubková projde spolu s divadelním režisérem, s kterým dále tituly probírají podle toho, jestli je snímek baví a zda je vhodný k divadelní adaptaci. Společně to pak zredukují na jeden, který se promítá. Říjnové Kino Utajeno, které se odehraje v prvorepublikové Vile P651 v Dejvicích, je již delší dobu zcela vyprodáno. Pokud byste si ale akci chtěli užít na vlastní kůži, vyhlížejte předprodej listopadové akce s dušičkovou tematikou, která proběhne na Olšanských hřbitovech. „Smrt je citlivé téma, lidé o ní moc nemluví, i pro mě samotnou je to těžké. Pražské hřbitovy ale spustily novou kampaň Smrtí to u nás teprve začíná, která se snaží pomoc toto téma ve společnosti trochu otevřít, normalizovat. Jsem tedy ráda, že jsme se s nimi domluvili na spolupráci, a můžeme tak k myšlence přispět,“ uzavírá Podškubková.