Vogue LeadersNemůžete přestat makat? Možná nejste workoholička, jen nejstarší dcera
Kateřina Špičáková24. 6. 2024
Jste extrémně výkonná, zodpovědná a motivovaná? Jste zvyklá všechno zařídit a neohlížet se moc na sebe? Možná trpíte syndromem nejstarší dcery, který aktuálně rezonuje sociálními sítěmi.
Foto: Profimedia
Kourtney Kardashian pro Vogue Mexico
Nedávno jsem začala chodit na terapii. Kloubit pracovní a mateřské povinnosti je pro mě extrémně náročné, a to zejména proto, jakým způsobem o své práci přemýšlím a jaký význam jí v životě přisuzuji. Rozhodla jsem se proto zjistit, z čeho můj přístup pramení. Proč tak moc potřebuju něčeho dosáhnout? Proč potřebuju validaci, proč mě motivuje hlavně pochvala? Proč, když vyšetřím pár hodin volného času, se cítím tak provinile, že jdu radši něco psát?
Protože mě to zajímalo ještě předtím, než jsem se obrátila s žádostí o pomoc na odborníka, dělala jsem si malý průzkum, a tak jsem narazila na termín eldest daughter syndrome neboli syndrom nejstarší dcery. Na
TikToku ho v roce 2021 definovala rodinná terapeutka a manželská poradkyně Kati Morton. Ta své sledující upozornila, že se nejedná o oficiální psychologickou diagnózu. „Je to termín, který označuje specifický soubor unikátních stresových situací a povinností, s nímž vyrůstají specificky nejstarší děti, zejména pak dcery,“ vysvětlila ve videu, které od zveřejnění nasbíralo desítky a stovky tisíc reakcí.
Morton zároveň stanovila osm bodů, podle kterých poznáte, že se syndrom nejstarší dcery týká i vás.
1. Máte silně vyvinutý smysl pro zodpovědnost. Striktně dodržujete termíny a sliby, a to i za cenu vlastní fyzické či mentální pohody. Když nastane krize, automaticky samu sebe postavíte do role toho, kdo ji vyřeší.
2. Jste osobnost typu A. Příznačné je pro vás silné zaměření na výkon, přehnaná soutěživost, orientace na dosahování statusu a závislost na uznání. Jakmile pokoříte jeden cíl, ihned si najdete další.
3. Často vás svírají obavy, nervozita a úzkosti. I když se nic neděje, máte tendenci se strachovat, dělá vám problém žít v přítomnosti a z věcí se upřímně radovat.
4. Jste people pleaser. To znamená, že se snažíte okolí zavděčit a zároveň vám hodně záleží na tom, co si o vás myslí. Máte tendenci lidmi manipulovat, abyste měla svůj vlastní obraz před nimi pod kontrolou, a předešla tak nepříjemným situacím a konfrontacím.
5. Dělá vám problém nastavit a udržet hranice. Jen zřídkakdy jste schopna říct ne, ať už v práci, nebo ve vztazích.
6. Nemáte dobré vztahy se svými rodiči a sourozenci. Nemusíte být přímo na nože, ale rodinná setkání jednoduše nevyhledáváte, chodíte jen na ta opravdu povinná, jako jsou narozeniny, svatby nebo Vánoce.
7. Bojujete s neustálým pocitem viny. Pořád máte pocit, že neděláte dost, jste schopná se opakovaně vracet k nepříjemným starým konverzacím a po hádce jste to většinou vy, kdo se chce usmířit.
8. Mezilidské vztahy, milostné i přátelské, jsou pro vás těžké. Největší problémy máte v komunikování ohledně svých potřeb a máte tendence přistupovat k lidem jako pečovatelka, ne rovnocenná partnerka nebo přítelkyně.
Pokud se v tom poznáváte, syndrom nejstarší dcery se vás rozhodně týká. Jsou to totiž právě nejstarší děti, kdo už v útlém věku často přebírají část zodpovědnosti za rodiče – zejména v rodinách, kde matka i otec pracují, což je většina. Nejstarší sourozenci vyzvedávají mladší ve školkách a družinách, obstarávají zábavu na odpoledne i menší nákupy, někdy také připravují večeři, pomáhají s domácími úkoly nebo jinými pracemi a s postupem věku pak řada z nich začne rodinu podporovat i finančně. Na ženy tato formující zkušenost dopadá dvojnásob, protože ve společnosti jsou to stále spíše dívky, kdo je veden k odpovědnosti za
pečující práci v domácnosti.
Takže ne, nejste blázen, i když si tak třeba občas připadáte, a rozhodně ve svém životním nastavení nejste sama. V zahraničí už pro ženy trpící EDS vznikají podpůrné skupiny, protože je ohromně úlevné svěřit se se svou zkušeností dalším lidem, kteří se na svět dívají stejně jako vy. My, nejstarší
dcery, jsme během dospívání takový bezpečný prostor nikdy neměly, protože na nás nebyl čas a velmi brzy jsme se musely začít chovat jako dospělé. Vytvořit si vlastní komunitu je proto vedle individuální terapie asi to nejlepší, co můžeme s naší specifickou výchovou udělat. A pak ještě zaměřit se na pozitiva, která nám eldest daughter drill přinesl: Rostou z nás cílevědomé, výrazné a schopné osobnosti, oceňované pracovnice, na které je spolehnutí, a dobré, spravedlivé lídryně. Jenom je potřeba umět v tom najít balanc.