5 upřímně míněných rad ženám od ženy, jak se přestat podceňovat a říct si v životě o víc

To, co nám ženám nejvíc komplikuje život, je fakt, že si nevěříme. Říkáme si: Nejsem dost dobrá pro tuto práci, nejsem dost hezká, aby si mě všiml chlápek z vedlejší kanceláře. Nejsem dost to nebo ono… Tyto naučené vzorce chování si s sebou bohužel většinou neseme od dětství a ze svého blízkého okolí. Pamatujete scénu z Pelíšků, ve které Emília Vášáryová u stolu shazuje chválu, již ostatní pějí na její jídlo? Zvedněte ruku, pokud jste během dospívání od své mámy, babičky, případně tety slýchala věty typu: „To nic není! To zvládnu sama, nebudu nikoho obtěžovat,“ anebo: „Hlavně aby byli všichni spokojení. Já si to zas tak nezasloužím, na mně už tolik nezáleží.“

Celý život nám okolí vštěpuje: „Když budeš šikovná, všimnou si tě. Dobré věci přicházejí samy, hlavně se nikam necpi.“ My s tím vyrůstáme, a když pak nastoupíme do prvního, druhého... pátého zaměstnání, toto dědictví si stále neseme s sebou. A netýká se to jen kariéry, ale i našich vztahů. Neumíme si říct o víc a často se spokojíme s málem, abychom náhodou nevypadaly moc chtivě nebo tvrdě. Zůstáváme v nefunkčních svazcích jen proto, že představují něco známého (a my se bojíme riskovat a zkoušet nové věci).

Pochybujeme o sobě na každém kroku a hlavou nám víří otázky typu: Jsem dobrá manažerka, když nesedím v práci patnáct hodin denně? Jsem dobrá dcera, když jsem mámě tři dny nezavolala? Jsem dobrá matka, když jsem nekojila aspoň dva roky? Tlak na nás je obrovský, často k tomu ale my samy přispíváme. Díváme se na sociální sítě a porovnáváme se s druhými: „Ta vypadá každý den jako od kadeřníka a ta je zase určitě perfektní matka – dělá vlastní baby food, její dítě je jako ze škatulky, doma má naklizeno. A co tahle super manažerka? Její den musí mít aspoň sto hodin, aby všechno stihla, navíc všude mluví o tom, jak je důležité věnovat se i sama sobě. To budu muset asi vstávat ve čtyři ráno, abych byla stejně výkonná.“

Ale otázkou je, proč to tak vlastně vnímáme? Vážně je potřeba se srovnávat? Je pravda, co nám ostatní ukazují? Dost možná totiž není! Většina lidí přibarvuje realitu právě proto, že nevěří, že jejich skutečná realita je dost dobrá. Sociální sítě jsou skvělé, ale zároveň toxické. Takže je nenechte, aby vám řídily život. Protože vy umíte víc, než si myslíte. A dokážete víc. Pojďme být sebevědomé ženy, které si dokážou říct o své místo na slunci. Níže jsem sepsala 5 nápadů, co dělat, abyste se přestaly neustále podceňovat a začaly si víc věřit.

Je jedno, zda dáte přednost papírovému, nebo elektronickému diáři (byť já osobně preferuji papírový, protože to, co napíšu, si zkrátka víc zapamatuju). Díky vedení diáře si za prvé: lépe naplánujete čas a budete mít přehled o tom, co kdy máte udělat; za druhé: uvidíte, kolik jste toho zvládla a jak jste výkonná. Konec pochybám – stačí se každý den podívat na to, co vše jste ten den odbavila, domluvila, zařídila, oběhala a hned se budete cítit lépe. Bonus navíc je ten úžasný pocit, když si odškrtnete další splněnou povinnost. 

Jste skvělá diplomatka, daří se vám řešit konflikty s grácií? Jste analytická a nepřehlédnete jedinou chybu v číslech? Umíte nadchnout kolegy? Skvěle prezentujete? Jste organizační kouzelnice? Napište si, v čem všem jste dobrá. Anebo poproste kolegy, kamarády i rodinu, ať vám řeknou, co jsou vaše silné stránky, za co si vás váží, a zapište si to. A pak si ten papír nalepte třeba na lednici, ať ho máte pořád před očima. Jste totiž skvělá.

Necítíte se dnes moc dobře? Možná to trvá už nějaký ten týden? To je ale přece normální. Není každý den posvícení a na světě neběhají jen růžoví jednorožci. Někdo moudrý kdysi řekl: „Nikdo nám nezaručil, že život bude pořád jednoduchý.“ Zkuste se zamyslet: je opravdu všechno ve vašem životě tak špatné, nebo je to jen jedna věc, která vás táhne dolů? A co se s tím dá udělat? A chcete vlastně? Pravdou je, že to, co aktivně neměníme, si podvědomě vybíráme. Ve filmu Dobrý ročník Russell Crowe vzpomíná na to, jak se vztekal, když prohrál tenisový zápas se strýčkem Henrym. A ten mu říká: „Proč házíš raketou? Oslavuj, že jsi prohrál! Protože jen z prohry se můžeš něco naučit. Úspěch nikdy nikoho nic nenaučil.“ Jste, jaká jste, a to je dobře. Nemůžeme a nechceme být všichni jako přes kopírák. Jen v nedokonalosti tkví krása, která vás nepřestane nudit za pár dní.

Mám těžce postižené dítě a mým největším strachem je, co s ním bude, až tu nebudu. Postará se o něj někdo, nebude tady trpět sám? Postará se moje rodina? Každá z nás se něčeho bojí a ten strach nás paralyzuje. Lidé se mě často ptají, co mi pomáhá proti černým myšlenkám. A ono to je vlastně strašně jednoduché: zahnat je hned, jak se objeví, protože jinak následuje bleskový propad do temné díry depresí. A vyškrábat se nahoru je zatraceně těžké. Jsem tedy často jako Scarlett O’Hara, která říkávala: „Zítra je taky den, budu na to myslet až zítra.“ Zažeňte myšlenky, že na něco nemáte, že nejste dost dobrá, a přepište je těmi pozitivními. Vybavte si, co se vám povedlo, v čem jste uspěla, kde a kdy jste se naposled cítila skvěle. A je fuk, jestli je to úspěch v práci, nebo třeba to, že vám to včera slušelo. Každá věc se počítá a vy si pochvalu zasloužíte.

Očekávání je matkou všech problémů. Nečekejte, že každý den trhnete světový rekord. Nikdo to od vás ani nechce. Plánujte svůj čas na 80 %, protože se zpravidla pokaždé se něco pokazí, a pokud budete mít den absolutně nabitý, poženete se do spirály pochyb: Aha, zase nestíhám, jsem marná. Nechtějte dokonalost, protože ta neexistuje. A že máte pocit, že všichni kolem dokonalí jsou? A proč si to myslíte? Protože to tak působí na Instagramu? Přece moc dobře víte, jak sociální sítě umí lhát. Váš život je jen váš. Přestaňte se zabývat tím, zda je u sousedů tráva zelenější, a skočte po hlavě do svého vlastní života. Máte jen jeden.