Vogue LeadersAleš Rozehnal: Vývoj technologií nás dovedl na digitální Divoký západ
Martina Spěváčková7. 6. 2024
Podle experta na mediální a soukromé právo Aleše Rozehnala je nejvyšší čas nastavit digitálnímu světu jasné právní mantinely, aby se choval zodpovědně a transparentně. A to i přesto, že podle něj právo nikdy nemůže držet krok s aktuálním vývojem nejnovějších technologií.
Umělá inteligence v současnosti napíše seminární práci, vytvoří fotku těžko rozeznatelnou od skutečné nebo složí písničku. Jak moc jsou to z pohledu práva původní věci a jak moc je to kopie něčeho, co už vzniklo?
Na těchto systémech není nic umělého ani inteligentního. Aby se jednalo o inteligenci umělou, musela by vlastně vytvořit, popřípadě zdokonalovat sebe samu. Výše uvedené systémy jsou však pouze souborem algoritmů. Což znamená, že jim člověk nadiktoval, jak data, která mají k dispozici, mají zpracovat a jaké výstupy z nich mají vzniknout nebo jaká rozhodnutí mají na základě těchto dat udělat. Umělá inteligence je tedy ze své podstaty plagiátorská.
Otázka práv a plagiátorství se ohledně umělé inteligence řeší už nějakou dobu, ozvali se například spisovatelé, kteří žalují firmy OpenAI a Meta za porušení autorských práv, protože se podle nich učí na jejich textech. Jak náročné je dokázat, jestli tomu tak je a jestli umělá inteligence něco „opsala“?
Téměř nemožné, a proto by se měl přijmout systém autorského práva, který by takové spory vylučoval.
Po změně přístupu volají už i hudebníci. Například zpěvačky Billie Eilish nebo Katy Perry podepsaly petici, která vyzývá technologické firmy, aby nevyvíjely nástroje pro generování hudby pomocí umělé inteligence. Bojí se, že jim bude krást jejich hudbu a hlasy. Měly by se kvůli umělé inteligenci tedy už co nejdříve přepisovat autorské zákony?
Existující autorské právo není nedotknutelné a není zakázáno o něm diskutovat. Změny ale musejí být případně takové, aby zohlednily zájmy podnikatelských a spotřebitelských skupin. To, jak autorské právo funguje v praxi, nesmí být nákladnější než případné výhody z takto nastaveného režimu. Je však těžké najít rovnováhu právě mezi ekonomickou efektivitou a ochranou autorského práva, protože zasahuje do mnoha tvůrčích oblastí s různým stupněm autorské a umělecké kreativity – od žurnalismu po literaturu, hudbu, filmy a podobně až po díla více technického charakteru, jako je například software.
Mají nakladatelství nebo autoři šanci se teď nějak legislativně pojistit, aby se umělá inteligence nemohla učit na jejich datech?
V zásadě jsou možné tři přístupy v úvahách o současném autorském právu ve vztahu k digitálním technologiím. První možností je nepřijmout žádné změny a nechat pracovat trh. To jinými slovy znamená, že i když mezi vlastníky copyrightu a uživateli vzniká poměrně zásadní konflikt, může právě díky němu trh přijít s nějakým řešením. Rozvoj digitálních technologií totiž také znamená rozvoj digital rights management (DRM), což umožňuje vybírat licenční poplatky za různé druhy užití digitalizovaných děl. (DRM lze přeložit jako Správa digitálních práv. Jde o zastřešující pojem pro technické metody, jejichž účelem je ovládat či omezovat používání obsahu digitálních médií. Nejčastěji je technikami DRM zatížena hudba, obrazové umění, počítačové hry, videohry nebo filmy. Cílem těchto omezení je především zajistit užívání obsahu v souladu s autorskými právy, respektive v souladu s licenčními podmínkami, vztahujícími se k obsahu – poznámka redakce.)
Jak to funguje v praxi?
Zákazníci tak platí za práva, která si vyberou a vykonávají. DRM technology umožňuje, aby zákazník, který si koupí právo poslouchat, nevyužil právo kopírovat, což je zase umožněno zákazníkovi, který zaplatí víc. DRM technology zvýší příjmy držitelů autorských práva a zároveň sníží minimální licenční poplatky za nižší míru užití.
Evropský parlament nedávno ale schválil nová pravidla, která mají v dalších letech regulovat umělou inteligenci s ohledem na její rizikovost. V kostce lze říci, že čím větší riziko, tím přísnější pravidla. Jaké největší změny nás čekají?
Po dobu dvaceti let se tyto technologie vyvíjely takřka bez pravidel, až tady nastal skutečně digitální Divoký západ. Svoboda na internetu musí být zaručena všem, nikoli jen silným poskytovatelům informačních služeb. Jejich postupy ale musejí být transparentní a za svoje jednání musejí být odpovědní.
Co myslíte tím digitálním Divokým západem?
Obrovitánský rozvoj digitálních služeb změnil náš svět. Změnil způsob naší komunikace, přístup k informacím, způsob, jakým nakupujeme a užíváme služby. Evropská legislativa nemůže zůstat pozadu. Digitalizace světa přinesla neoddiskutované výhody, ale způsobila i některé problémy, jako je prodej nelegálního zboží a služeb nebo šíření protiprávního obsahu, ale třeba i umlčování takzvaných škodlivých názorů. Služby poskytované online mohou být navíc zneužívány manipulativními algoritmy. To všechno má vliv na naše základní práva a svobody. Digitalizace společnosti a ekonomiky způsobila, že několik velkých platforem kontroluje důležitou část našeho života, včetně ekonomiky a šíření informací. Staly se z nich vládci digitálního trhu s normotvornou mocí absolutního panovníka. Vytvořily pravidla, která jsou nefér vůči uživatelům. Pokud se nechceme stát pouze poslušnými poplatníky velkých digitálních společností, kteří dříve nebo později budou následovat jejich politické preference, je to nutný krok.
Docent Aleš Rozehnal (1970) je český právník, který se zabývá mediálním a soukromým právem. V roce 1993 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Je autorem řady publikací, například Korupce
na český způsob nebo Mediální právo. Jako externista působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2014 zasedá ve správní radě Ústavu nezávislé žurnalistiky, který vydává internetový zpravodaj HlídacíPes.org. Je členem správní rady Nadačního fondu Be Charity.