Hodnotový leadership

Tak jako se v poslední době proměňuje charakter práce, proměňuje se i management a leadership. Pro řadu lidí je jedním z nejdůležitějších faktorů v práci to, aby v ní spatřovali smysl. Sledují, jakou má nejen jejich zaměstnavatel, ale také třeba obchodní partner či zadavatel, vizi, cíle, hodnoty. Ať už jsou tyto základní prvky organizační kultury vyjádřené, nebo jen implikované, podílejí se na životaschopnosti i úspěchu organizace. Dobrý leader umí mimo jiné motivovat nejen finančně, vytváří prostředí důvěry, podporuje samostatnost a dokáže nadchnout pro hledání neobvyklých cest a řešení. V rámci reprezentace firemních hodnot však navíc dává všanc také své osobní hodnotové nastavení. 

S hodnotami se úzce pojí pojem společenská odpovědnost. Začal se objevovat s koncem minulého století většinou ve spojení s činností firem, zejména korporací. Ty tak reagovaly především na změnu společenské nálady ohledně narůstajících obav z klimatických změn. První ucelenější definici přinesl příspěvek Corporate Social Responsibility: Making Good Business Sense od Richarda Holma a Phila Wattse pro Světovou podnikatelskou radu pro udržitelný rozvoj (World Business Council for Sustainable Development) v roce 2000. S novým tisíciletím se k environmentálním otázkám přidaly postupně také otázky ekonomické a sociální a korporace začaly řešit například férové tržní podmínky, vztahy s místními komunitami nebo lokální dopady výroby. 

Přestože se stále jedná o dobrovolný závazek firem, stává se ze společenské zodpovědnosti běžná součást etického fungování každé organizace. S rokem 2010 se pojí vytvoření ISO normy společenské odpovědnosti, která vytyčila určitá měřitelná kritéria, a v roce 2015 se společenská odpovědnost jako téma propojila s Cíli udržitelného rozvoje OSN a získala podporu mezinárodní organizace s vlivem na chod spolupracujících států. Největší iniciativou, která v Česku šíří povědomí o společenské odpovědnosti, je Asociace společenské odpovědnosti s téměř čtyřmi stovkami členů nejen ze soukromého, ale také veřejného sektoru. Téma společenské odpovědnosti přerostlo nejen z environmentálních témat k dalším oblastem, ale také od spojení se soukromými korporacemi k organizacím nejrůznějšího typu, včetně veřejných (tedy i státních) institucí. A přidává se i módní průmysl. 

Každá organizace, ať už soukromá, nebo veřejná, je vždy tvořena synergií lidí, kteří se podílejí na jejím chodu a rozvoji. Ti společně vytvářejí hodnoty, na jakých je celá organizace postavena. Každý sám za sebe však nese také osobní odpovědnost za to, jak tyto hodnoty budou aplikovány v každodenní praxi. S leadershipem se navíc pojí odpovědnost za nastolování vzoru a dobré praxe. Pokud je mezi chováním představitelů nějaké korporace nebo instituce vůči deklarovaným hodnotám příliš velký rozpor, nutně to poznamená její fungování i efektivitu. 

Když se Madeleine Albright v říjnu minulého roku zúčastnila Dialogů Václava Havla o lidských právech: Práva žen v čase krize, mluvila mimo jiné o tom, že aktuální pandemickou krizi lépe zvládají ty státy, v jejichž čele stojí ženy. Zmínila přitom příklad Nového Zélandu, Finska nebo Tchaj-wanu. Bez ohledu na gender je těmto leaders společné například to, že empaticky a důvěryhodně dokážou působit jako autorita v rozkolísané době. Inspirují morální integritou, vnímavou komunikací a vyrovnanými postoji. 

Hodnotový leadership totiž neobnáší jen podíl na společenské odpovědnosti a sdílených hodnotách, ale skutečnou osobní odpovědnost a hodnoty testované každodenní realitou. Tvoří jej nejen strategická rozhodnutí, ale chování a jednání v náročných i běžných situacích. Společenská a osobní odpovědnost se velmi úzce prolínají a teprve z osobní odpovědnosti a dobře nastavených osobních hodnot vycházejí leaders, kteří mění každou organizaci i celou společnost k lepšímu.