Hvězdné nebe nade mnou

Hvězdné nebe naplňuje člověka úctou odedávna. Nebeská klenba byla považována za sídlo božstev, hvězdy sloužily za ukazatele směru. Zatímco lidské životy ubíhají a dějiny přetvářejí podobu krajin i společenství, nebeská tělesa jsou zdánlivě neměnná a indiferentní. Astronomie se začala rozvíjet už ve starověku, v počátcích jako astrometrie, tedy měření poloh planet a hvězd, společně s dnes zatracovanou sestrou astrologií. Na našem území se rozvoj astronomie pojí se vznikem Karlovy univerzity, kde se od počátků vyučovala. I dnes je astronomie založená především na měřeních a datech; v Česku máme prestižní pracoviště, která se podílejí na vesmírném výzkumu, například Fyzikální ústav Slezské univerzity v Opavě nebo Astronomický ústav Akademie věd České republiky v Praze, který se v roce 2019 mimo jiné spolupodílel na objevu nové hvězdy HD 99458 s neobvyklými vlastnostmi. A tradičně také řadu špičkových planetárií či hvězdáren, mezi které se kdysi řadila i Astronomická věž pražského Klementina, a zapálené odborníky z nejrůznějších institucí sdružených v České astronomické společnosti. Češi se přímo účastní světového vesmírného výzkumu; v České republice už desátým rokem sídlí Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA), která provozuje družicový navigační systém Galileo. 

Fascinaci lidí vesmírem dokládá i celý žánr sci-fi literatury, mezi jejíž autory se řadí také významní vědci a objevitelé. Například Arthur C. Clarke, vynálezce principu telekomunikační družice, nebo Isaac Asimov, biochemik, který je autorem slavných tří zákonů robotiky, ovlivňujících dnes požadavky na fungování umělé inteligence. Vize budoucnosti se velmi často pojí s hvězdami, vzdálenými planetami nebo alespoň s vědeckým výzkumem, který rozkrývá obojí a lidská pravidla vystavuje srovnání s těmi mimo jejich svět. Přestože za zakladatele žánru bývají považováni Jules Verne, pokud jde o technickou sci-fi, Herbert George Wells, který se věnoval spíše vlivu technologií na člověka, a anglický básník William Wilson, který jako první použil výraz science fiction, jeho kořeny sahají až k Eposu o Gilgamešovi nebo Platónově Ústavě. Základ české sci-fi položil na sklonku 19. století Karel Pleskač v románu Život na Měsíci (a ještě před ním možná Jakub Arbes s cestováním v čase), následoval jej Svatopluk Čech a jeho Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a do dějin žánru se celosvětově zapsal Karel Čapek především s tituly R.U.R., Válka s mloky či Krakatit. Vesmír samozřejmě inspiruje i módu a je tématem celého únorového vydání Vogue CS. 

Stejně jako v touze po poznání vzhlížejí lidé vzhůru k nebi s nadějí. Nebe považovali za sídlo božského Olympu, shůry se snášejí kletby i požehnání a většina náboženství se při modlitbách obrací někam vzhůru k symbolickému přesahu lidské konečnosti. Kněz Tomáš Halík kdysi převážně ateistický český národ nazval společenstvím „něcistů” s odkazem na termín „ietsisme“ nizozemského vědce Ronalda Plasterka. Podle něj věříme, že „je něco nad námi“, přestože se nehlásíme k žádné církvi. Touha po něčem monumentálním, zdánlivě neměnném a svým způsobem nezúčastněném je člověku vlastním odrazem touhy po bezpečných pravidlech a zákonitostech života v neuspořádaném a často zneklidňujícím světě. 

Podobně (zdánlivě) neměnné jako zákony nebes jsou totiž také principy, podle kterých se řídí lidská morálka. Pravidla jsou nám ukazatelem podobně jako poloha hvězd, takovým morálním kompasem. Ačkoliv se konkrétní zvyklosti liší podle období a oblasti, čas se jich nedotýká zase tolik jako jiných stránek lidského života. Alespoň tady u nás se vlastně stále řídíme biblickým Desaterem, zatímco třeba paragrafy občanského zákoníku znají jen odborníci. Někde uvnitř každého z nás přebývá etický kodex, který formovala výchova v původní rodině i okolní společenské vztahy, do něhož se propisují tisíciletí sdílených hodnot. I proto bývá někdy tak těžké tato pravidla změnit, pokud se ukáží jako omezující nebo vyloženě škodlivá. Nebeská konstelace při bližším pohledu také není rigidní, naopak je výsledkem neustálých dynamických vztahů; podobně i pravidla morálky reagují na potřeby současného světa. Navenek v poklidu a možná až ztuha, uvnitř ale bouřlivě. Manželství pro všechny, práva zvířat, podstata umělé inteligence –⁠ vše je pouze otázkou času, který zůstává ostatně jedinou absolutně spravedlivou veličinou právě tím, že se konstantně mění. Alespoň v zemském měřítku odpočítává všem a všemu stejně. 

Lidé se dlouho ptali, zda existuje život mimo Zemi. Sledovali nebe a přemítali, zda i jinde existují živé bytosti a co to pro nás případně může znamenat. Mezitím se rodí nová entita přímo zde, mezi námi. Inteligence už dlouho není výhradně lidskou vlastností, rozvinuté společnosti ji přiznaly všem živým bytostem. A nyní se o stejnou vlastnost ucházejí i systémy a programy, které mají nakročeno k určité formě sebeuvědomění, které už nyní pomáhají (nejen) s výzkumem vesmíru a vzdálených obzorů a pro které právě nyní vznikají etické kodexy i legální meze. Umělá inteligence se rozvíjí závratnou rychlostí. Žijeme vlastně v přelomové době, i když to spíše uvidíme až jednou při pohledu zpět. 

O to více je třeba, aby v takovém uspořádání naplno využili šancí všichni, jejichž hlas dosud nebyl rovnocenně vyslyšen, a nezůstali stát stranou všech příležitostí, které technologický rozvoj nabízí. Bylo mi velkou ctí pečovat o projekt Vogue Leaders, který rovné šance a příležitosti ve společnosti podporuje nyní už čtvrtým rokem a v rámci kterého právě teď můžete i vy svým hlasem podpořit české a slovenské ženy, které mění svět. Nazrál však čas, abych veškerou pozornost v klíčové době plné změn věnovala své původní profesi, tedy knihovnictví, knihovnám a lidem v nich, protože tam zkoumáme například, jaké dopady mají nové technologie a digitální svět na úroveň poznání, porozumění světu i péči o duši. Protože knihovny, přičemž právě v Česku máme celosvětově jedinečnou knihovní síť, jsou institucemi, které patří mezi pilíře lidské vzdělanosti, a prostorem, kde každý člověk najde informace, oporu i pomoc. 

Zatímco přímo v centru dění míjíme překotné změny v povaze práce, v chování lidí i v nastavení institucí, pravidla morálky odolávají a mění se pouze pozvolna. A zdánlivě neměnné zůstává i hvězdné nebe, ke kterému stejně jako kdysi vzhlížíme s úctou, obavami, nadějí…  Je to dobře? Co je správné? To ukáže pouze čas. Čas lidí mezi hvězdami.