Luxusní relax aneb Jak jsem ležela v base

Jsem osoba velmi scestovalá a velmi zhýčkaná. Hotová lázeňská švihačka. Vyzkoušela jsem tělové procedury s přípravky Elemis v resortu Atlantis na Bahamách, horká bylinková razítka mi přikládali na záda v Anantaře na Koh Samui, v syrovátce mě vykoupali karlovarském spa Royal Joseph, ale ještě nikdy jsem v lázních... neležela v base.

Češi tak nějak podceňují vše, co mají doma, a úplně nejmíň prahnou po tom, co leží rovnou za rohem. A tak není divu, že mě v životě nenapadlo podezírat Františkovy Lázně, skrz které projíždím šestnáckrát do měsíce, že by se tu mohla dít luxusní lázeňská péče. Přece to město znám, ne? Jaký byl můj šok, když jsem zjistila, že se tu poskytuje zajímavá procedura, jejíž existenci jsem vůbec neočekávala.

Vedení spa resortu Pawlik ví, že mnoho tělesných problémů má původ v psychice a podpůrná psychoterapeutická péče může stav organismu zlepšit. Proto v bývalých Císařských lázních, které jsou součástí resortu, je k dispozici Klinika duševního zdraví i s oddělením muzikoterapie. A právě tady se to stalo.

Ležím na zádech uprostřed – hudebního nástroje. Lehátko, připomínající svým prohloubeným tvarem loďku vydlabanou v kmeni stromu, je vlastně rezonanční deskou. Na dřevěných bocích má instalováno z každé strany 35 strun, které rezonují s frekvencí 36 – 73 Hz. Muzikoterapeutka Veronika Hofmanová sedí vedle rezonančního lůžka a hrábne do strun podobně, jako se hraje na harfu. Vystudovaná klarinetiska během své kariéry v symfonickém orchestru i v komorních tělesech z vlastní zkušenosti zjistila, že hudba má kromě estetického dopadu také léčivé možnosti. 

Muzikoterapie samosebou tuší, které frekvence nejlépe harmonizují jaké oblasti těla, a muzikoterapeutka tyto vědomosti ovládá, nicméně jak přiznává, hraje intuitivně. Naladí se na osobnost svého klienta a jemu skládá hudbu přímo na míru. Ležím a najednou cítím nejenom to, že mnou melodie prochází, ale mám pocit, jako by vycházela přímo ze mě, z mého nitra. Připadám si přitom, jako bych ležela někde daleko odsud v čase i prostoru, v době svého dětství na rozkvetlé louce u dědova lesa na Hetavě.

Ještě dlouho poté, co z hodinové terapie odejdu, mám pocit, jako by mé tělo na povrchu i uvnitř drnčelo, a cosi si broukám. Jsem absolutně nadšená.