Pravidlo třiceti dnů: Metoda, která vás zbaví sebedestruktivních návyků

Autorka v knize mimo jiné zkoumá důvody, proč tak často (a lehce) upadáme do závislostí. A její knihu by si měli přečíst i ti, kteří mají někoho blízkého bojujícího se závislostí. Fosh totiž z vlastní zkušenosti ví, o čem píše. Bylo jí dvaadvacet, když se potýkala se závislostí na alkoholu a kokainu, trpěla poruchou příjmu potravy. Nakonec se podrobila terapii (v léčebně se seznámila s modelkou jménem Adwoa Aboah, která otevřeně mluvila o vlastním boji se závislostí, a to prostřednictvím své platformy pro duševní zdraví: Gurls Talk. Z obou žen se brzy staly velké přítelkyně. Aboah pak napsala předmluvu k Talithině knize.) 

Uběhlo deset let a z Fosh je kvalifikovaná psychoterapeutka, která pomáhá jiným překonat jejich problémy. Věří, že změní způsob, jakým společnost nazírá na závislost. „Pro lidi je opravdu těžké pochopit, že nejde o sílu vůle. Samozřejmě jsme sami zodpovědní za to, že si dáme první drink, přihlásíme na sociální sítě nebo sáhneme po droze. Jakmile se však do těchto činností pustíme naplno, změní se chemické procesy v našem mozku. Chceme víc a víc, dochází k chemické reakci. Prostě nemůžeme jednoduše prohlásit, že někdo nemá dostatek vůle.“ 

„Je to cokoli, co jen změní vaše chování,“ je přesvědčená Fosh a pokračuje: „Spousta lidí možná zmíní, že to je stejné jako s nakupováním. Může být koníčkem, ale když se z něj stane problém, je zle. Kvůli posedlosti nakupováním přestanete zvládat vlastní život, například nepřijdete do práce, máte dluhy. V tom případě se už dá mluvit o závislosti.“ Závislí můžeme být na čemkoliv. Když otevřete příručku Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, získáte statistický přehled všech návykových závislostí i závislostí související s návykovými látkami (alkohol a drogy, hazardní hry, dokonce i hry na internetu). 

Jedna z nejrozšířenějších moderních návykových závislostí se vztahuje k sociálním médiím a internetu. Tomu se v dnešní době vyhne jen málokdo z nás. Přitom chytré telefony jsou navrženy tak, aby nám neustále poskytovaly zásoby dopaminu. To je důvod, proč jsou pro nás tak atraktivní. Talitha Fosh vysvětluje: „V dnešní době je daleko snazší upadnout do návykové pasti. Máme kolem sebe spoustu podnětů, jsme neustále zásobovaní dopaminem.“ 

Odborníci doporučují abstinenci (a Fosh není výjimkou). Pokud se snažíte vypořádat s jakoukoli závislostí, jde o nejlepší možné řešení. „Obrovskou pomocí jsou terapie a různé podpůrné skupiny. Myslím si ale, že nejdůležitější je projít si obdobím abstinence a v něm zjistit, co se stane. Je třeba třicet dní, aby se změnil chemický koktejl v našem mozku. Musí být nastolena rovnováha homeostázy, životní funkce nezbytné pro správné fungování mozku.“ Pokud něco neustále používáme, dostáváme dávky dopaminu. Ten je zodpovědný za potěšení i bolest (pocházejí ze stejné části mozku). Jestliže je ale homeostáza narušena kvůli neustálým vysokým dávkám dopaminu, dojde k opačnému efektu. Místo potěšení zažíváme nepříjemné pocity, případně bolest. Tělo se proto musí dostat zpátky do neutrálního stavu, rovnováhy.


Vlastně je úplně jedno, na čem jste závislí. Ať už vás ovládá jakákoli závislost, vzdejte se jí — na třicet dní. Pauza od sociálních sítí, od alkoholu či vypuštění návštěv posilovny, cokoliv je jen třeba, pomůže obnovit chemii vašeho mozku. A pozor, pokud bojujete se závislostí na alkoholu nebo drogách, terapie si již žádá odborný dohled. Začněte tím, že se svěříte svému obvodnímu lékaři nebo komukoliv, komu důvěřujete.  

Nebude to jednoduchá cesta, ale vyplatí se na ni vydat. Fosh doporučuje sledovat pocity, kterými si v tomto období budete procházet. Co vás například nutí chovat se tak, jak se chováte? Zapisujte si, jak se aktuálně cítíte. Pokud jste závislí na telefonu, asi se své závislosti úplně nezbavíte. Možná ale jen postačí nastavit si nová pravidla — když se večer vrátíte domů, nechte přístroj ležet v chodbě a pusťte si ho k tělu až následující den ráno, když odcházíte do práce. Anebo si nastavte časová okna, ve kterých budete kontrolovat své emaily a účty na sociálních sítích.  

„Opakem závislosti je spojení,“ vysvětluje psychoterapeutka „I přes všechny aplikace, chytré telefony a sociální média jsme ve skutečnosti více odpojeni než dříve. Statistiky naznačují, že téměř polovina dospělých ve Velké Británii se čas od času cítí osamělá. Komunitní skupiny jsou méně soudržné a harmonické. Fosh také cituje statistiku, z které vyplývá: 35 % mladých lidí se cítí osamělejší než dříve, přestože tráví na sociálních sítích alespoň tři hodiny denně. „Je to smutné. Komunikujeme víc přes telefon než osobně. Chováme se sebedestruktivním způsobem. Přitom mezi základní lidské potřeby patří právě potřeba být s lidmi v osobním spojení.“

Nezapomínejte se tedy setkávat s přáteli nebo rodinou (ačkoli to může být to poslední, na co máte chuť). Anebo se zkuste připojit k nějaké komunitě. Nezáleží na tom, jestli se bude jednat o běžecký klub, nebo výtvarný kroužek, jde především o to, abyste se začali scházet s podobně smýšlejícími lidmi a získali pocit, že jste součástí jejich života. Budete se brzy cítit šťastnější, zdravější a naplněnější. Posun pozitivním směrem vás nemine.