Michal Konštacký: Dlouhověkost si musíme zasloužit

Michal Josephy6. 2. 2025

S doktorem Konštackým jsem se poprvé setkal na letišti. „A čím se vlastně zabýváte? zeptal jsem se ho cestou k odletové bráně. „To by bylo na dlouho,” odpověděl mi s úsměvem a já v té době netušil, že se zabývá právě dlouhověkostí...

Foto: HANA KNÍŽOVÁ for Vogue CS

Longevity je obor, který je trendy a stále na vzestupu. Čím je osobně pro vás?

Nedávno jsem napsal článek Nenápadná revoluce inženýrů o tom, jak se mění přístup k informacím o zdraví a medicína ztrácí tradiční monopol. Díky technologiím a přístupu k datům mají dnes lidé více možností, jak aktivně pečovat o své zdraví. Odpovědnost za zdraví se tak podobně jako u sdílených ekonomik přesouvá na nás, uživatele. Longevity spojuje tři klíčové oblasti: změnu životního stylu (zdravá strava, cvičení), medicínskou prevenci (včasné odhalení rizik) a kvalitní léčbu, která zajistí co nejlepší péči od odborníků v případě nemoci.

Musíme si uvědomit, že longevity nepojednává jen o prodlužování života, ale i o udržení těla a mysli v co nejlepší kondici. Stárnutí je biologický proces, který lze vhodnou kombinací vědeckých poznatků a osobního životního stylu zpomalit, pochopit a částečně i zvrátit. Naše buňky obsahují manuál pro dlouhověkost, který stačí jen správně využít.

Rostlinu nesmrtelnosti či elixír mládí hledaly nejrůznější kultury odnepaměti. Na jakých základech stojí dnešní longevity?

Současný přístup k dlouhověkosti je založen na třech hlavních pilířích. Prvním je hledání a nalézání příčin stárnutí, mezi které patří třeba poškození DNA, postupné opotřebovávání mitochondrií, zkracování telomer či poruchy funkce lysozomů, jež zajišťují odstraňování buněčného odpadu. Druhým pilířem jsou úpravy našeho životního stylu, například užívání látek jako spermidin nebo přerušovaný půst. Na půstu je fascinující, že je to snad jediný koncept, na kterém se shodne vědecká komunita s alternativní medicínou i s většinou velkých světových náboženství. A konečně třetí oblastí jsou technologie, jako je genová editace či sledování biomarkerů stárnutí, které otevírají nové možnosti pro pochopení a ovlivnění procesu stárnutí.

Proces stárnutí lze popsat jako hromadění poškození buněk nad únosnou mez. Je tomu možné zabránit?

Pracoval jsem řadu let v oblasti genetických a lysozomálních poruch a právě výzkum lysozomů považuji za klíčový pro pochopení dlouhověkosti. Lysozomy si můžete představit jako „popeláře“ našich buněk – odstraňují nejen škodlivé cizorodé látky, jako jsou viry a bakterie, ale také likvidují poškozené části našich vlastních buněk. Tím dávají tělu šanci opravit poškození a udržet ho v lepší kondici. Dobře fungující lysozomy nás chrání před rakovinou, infekcemi a přispívají ke zpomalení stárnutí. Tento proces, známý jako autofágie, lze podpořit půstem, cvičením, ale také některými léky (např. metformin, rapamycin) či potravinovými doplňky, jako jsou spermidin nebo resveratrol. Není zkrátka náhodou, že za objevy lysozomů i autofágie byly uděleny Nobelovy ceny za medicínu. Cílem všech uvedených přístupů je zpomalit stárnutí a zároveň si zachovat kvalitu života.

Z toho vyplývá, že ultimátním cílem longevity není stvořit věc Makropulos. Ostatně samotná dlouhověkost bez zdraví, kvality či smysluplnosti života moc neřeší…

Je fascinující sledovat, jak různé kultury spojují smysluplný život s dlouhověkostí. Japonci mají svůj ikigai, tedy zapojení do komunity a hledání životního naplnění. Když jsem se přestěhoval do Švýcarska, země s jedním z nejvyšších podílů dlouhověkých, místní mi doporučili přihlásit se do některého ze zdejších spolků. Právě na nich stojí místní komunita. Není divu, že jich tu máme kolem 80 000 až 100 000 na 9 milionů obyvatel.

Navždy mladá?

Michal Josephy

Ve Španělsku se lze přidat ke komunitám tančícím na Rambla del Prat nebo Park Ciutadella v Barceloně. V Číně zase lidé poránu cvičí lidé ve skupinkách tai-či. A my Češi? Naše zahrádky jsou takovou terapií pod širým nebem a spolky jako Sokol patří mezi naše nejlepší příspěvky světu. I tyto malé tradice ukazují, jak komunitní aktivity a smysl v životě mohou být klíčem ke zdraví a dlouhověkosti. Velmi důležitá je také smysluplnost v práci. Oba moji rodiče nepřestali pracovat ani v důchodu, protože je práce baví a naplňuje.

Longevity již dávno není výhradní doménou společenských elit či těch nejbohatších. Do obecného povědomí pronikla prostřednictvím nejrůznějších popularizátorů, doplňky stravy se zlevnily…

Existuje malá skupina lidí, u kterých je dlouhověkost dědičná. Nepohrdají cigaretami, alkoholem, neřeší dietu ani cvičení, a přesto se dožívají vysokého věku. My ostatní si však zdraví a dlouhověkost musíme zasloužit. Naštěstí je dnes většina biohacků dostupná díky snadnému přístupu k informacím. U půstu, sportu či otužování nezáleží na stavu vašeho konta – a ne každému milionáři se chce poránu do ledové vody. Překvapivě nejčastější zájemci o služby klinik dlouhověkosti jsou třicátníci pracující v IT sféře, kteří mají rádi data a fitness.

No, a ti bohatí?

Bohatí mají lepší přístup k soukromé zdravotní péči, k nejnovějším technologiím a estetickým zákrokům. Někdy neobdivujeme jejich vůli pracovat na sobě, nýbrž dobře zaplacený kosmetický zákrok či efekt přípravků, jako je třeba ozempic. Jedna biotechnologická firma, se kterou jsem spolupracoval, například nabízí takzvanou mitochondrial augmentation therapy, která slibuje náhradu až třetiny vašich mitochondrií. Jedna infuze vyjde na 225 tisíc dolarů. Podle CEO této firmy je po této terapii překvapivě největší poptávka od majitelů dostihových koní. Buňky pro tuto proceduru pocházejí z pupečníkové krve, takže pokud o ni máte zájem, začněte šetřit. Fungující mitochondrie se totiž vždycky hodí!

To bezesporu. Ptal jsem se však i proto, že jsem navštívil „blue zone” na Sardinii. Prostý, jednoduchý a komunitní život tamějších stoletých se totiž zásadně liší od přístupu miliardáře Bryana Johnsona. Ten věčnému mládí podřídil vše, polyká 100 pilulek denně a jeho život se podobá spíše vědeckému experimentu či osamocenému životu v řeholnímu řádu…

Bryana Johnsona sleduji s jistým zájmem, ale na kávu bych s ním asi nezašel. Ani nevím, jestli kávu pije – většina blogerů spíš propaguje zelený čaj. Přitom právě káva má prokazatelné kardiovaskulární benefity. Velkým propagátorem kávy je český kardiolog profesor Petr Neužil z Nemocnice Na Homolce, který v rozhovoru pro DVTV uvedl, že během pracovních dnů nejí, pije jen vodu a kávu a hlavní jídlo má až večer. Tento režim mu prý pomáhá udržet vysokou pracovní výkonnost.

Strava pro dlouhověkost: Jednoduché tipy, které mohou prodloužit život o řadu let

Cindy Kerberová

Profesora Neužila znám osobně a jsem si jistý, že jeho láska ke kávě nevychází z komerčních motivů. U jiných osobností a jejich doporučení už si tak jistý být nemohu. Často je v tom skryté nadšení z nových objevů, nebo dokonce osobní intolerance. Dnes si pravděpodobně koupíte knihu o spánku od někoho, kdo spí špatně a naučil se s tím nějak žít. Paradoxně člověk, který spí dobře, o spaní nejspíš knihu nenapíše. Mým oblíbeným příkladem z této oblasti je cappuccino. Italové ho zásadně nepijí po 11. hodině. Podle studie z The Lancet (2017) je to však tím, že až 72 % Italů trpí intolerancí laktózy. Znamená to tedy, že sedm Italů z deseti mléko nadýmá. A oni z toho udělali lifestylové doporučení i pro zbytek světa.

Jiným příkladem a zřejmě nejznámějším longevity influncerem je Dr. Sinclair, jehož některá doporučení podle současné investigativy stála na hliněných nohou. Podle čeho se tedy má člověk vůbec orientovat?

Máte pravdu v tom, že se v té záplavě informací a dezinformací někdy špatně orientuje. Světoví odborníci často mění dílčí doporučení, což ale neznamená, že je celý koncept je špatný. Není to nutně zlý úmysl, objevují se totiž nové studie a data. Někdy také trvá, než se odpoutají od svých dřívějších názorů. Klíčové je vybírat si důvěryhodné zdroje informací. Já osobně nyní sleduji například Andrewa Hubermana nebo Matthew Walkera ohledně jejich přístupu k spánku.

Potravinové doplňky, které „longevity guruové” doporučují, navíc nejsou léky. Často je nelze patentovat, což ve výsledku znamená, že výrobci tolik neinvestují do výzkumu (vývoj nového léku stojí průměrně 2,6 miliardy dolarů a trvá 10 – 15 let). Já tedy sleduji, zda se o dané longevity téma zajímají světové univerzity. Ony uvedené výzkumy o spermidinu, autofágii a dlouhověkosti jsou podpořeny institucemi jako Oxford, Graz nebo Sorbonna, což považuji za pozitivní signál.

A propos, máte vy svůj stack longevity suplementů? A mohl bych ho vidět?

Doma mám vitaminy, omega-3, koenzym Q10, magnézium a zvažuji spermidin. Zajímavé jsou také metformin, citrulin a NMN na podporu buněčné energie. Občas získám tipy od trenérů vrcholového sportu nebo fyzioterapeutů. Při extrémní zátěži tělo reaguje citlivě i na drobné výchylky. Moje přítelkyně Barbora je aktivní tenistka (kolem 200. místa ve švýcarském žebříčku). Po vysazení lepku se jí zlepšila nejen pleť, ale i tenisové výsledky. Já to během rekreačních sportů na svém forehandu tolik nepoznám. Díky místním trenérům však máme tip na zdravější čokoládu, která nám pomohla eliminovat křeče při letních turnajích. Doma jsme žertovali, že vzorek pošleme tenistovi Macháčovi na pomoc při reprezentaci. Je zajímavé dívat se, jak se ve ve formě udržují starší vrcholoví sportovci. Nohejbal s námi chodí hrát i bývalý místní fotbalista Klaus, kterému je 74 let a drží krok i s dvacetiletými. Jeho příklad dokazuje, jak je pohyb klíčový. I s pár kily navíc je důležité snažit se být fit. Zdravotnictví nám pomůže v nemoci, ale o zdraví se musíme starat hlavně sami. I drobné změny v životním stylu mohou mít velký dopad. Důležité je se rozhodnout a začít.

Jsou tato doporučení univerzální? Nebo mají například ženy užívat něco jiného?

Ženy by měly péči o dlouhověkost přizpůsobit svým potřebám s důrazem na hormonální zdraví, prevenci osteoporózy a podporu střevního mikrobiomu. Já však namísto univerzálních doporučení razím individuální přístup na základě předchozí diagnostiky. Veškeré předpisy navíc nelze přebírat ani technicky, protože jsou některé látky regulovány jinak v USA než v Evropě (Američané mají například zakázány tonkové boby kvůli kumarinu).

Tenis: Prodlouží vám život o 10 let

Marie Bladt

Často tak musíme hledat vlastní cestu, která je občas nesnadná: Asi před dvěma lety jsme chtěli vyrobit vlastní směs potravinových doplňků. V Česku ale nebyla technologie na přípravu ve formě prášku a tableta by byla velká jako hokejový puk. Když jsme se zajímali o původ surovin, dozvěděli jsme se, že je některé firmy dovážejí z Asie. Na otázku, jak monitorují kvalitu, nám odpověděly, že se řídí podle obrázků na webu dodavatele. Opravdu! Podle obrázků na webu! O důvod víc, proč byste měli pečlivě zkoumat původ a kvalitu doplňků, které kupujete.

Já osobně mám problém s tím, že se třeba dlouhodobě nedoporučovaný doplněk stravy najednou stane tím téměř nejdůležitějším. Například kreatin…

Tento osud potkal řadu preparátů i v klasické medicíně. V kardiologii například betablokátory. Švédský profesor Karl Swedberg byl za jejich použití u pacientů se srdečním selháním vyhozen z kliniky a přeřazen do výzkumu. Po půl roce byl s velkou slávou povolán zpět a betablokátory jsou opět na výsluní. Až do další bouřky.

V oblasti longevity mě mrzí osud resveratrolu, jehož slibné účinky se ve větších studiích nepotvrdily. Určitě to byla dobrá zdravotní záminka, proč pít červené víno. Velmi zajímavý je metformin, což je „starý pes, který se naučil novým kouskům“. Metformin byl poprvé syntetizován v roce 1957 a popsán francouzským lékařem Jeanem Sternem, který ho nazval poeticky glucophage (pojídač glukózy). Na lék se téměř zapomnělo a nyní se kromě vlivu na diabetes zkoumá jeho potenciál v oblasti dlouhověkosti, prevence rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění. A je velkým hitem.

Podobně jako jiný lék, původně určený na léčbu diabetu…

Ano. Řada hollywoodských celebrit v poslední době zázračně zhubla – třeba raperka Lizzo nebo herečka Rebel Wilson. Některé se fotí v propoceném tričku z fitka, ale jde většinou o efekt přípravků, jako je ozempic nebo mounjaro. To jsou primárně léky na cukrovku 2. typu, které snižují hmotnost. Kamarádka mi říkala, že její kolega účinkoval v drag show jako Helena Růžičková a po léčbě nyní vystupuje jako Hana Zagorová. V oblasti longevity mají tyto léky možná trochu nezasloužené stigma. Kašlete na to! Udělejte všechno, co vám pomůže. Je to vaše zdraví, váš boj!

Jaké poznatky z longevity jste vy osobně zapojil do svého životního stylu a co se naopak ještě nepodařilo?

Znáte Jeanne Calment? To je Francouzka, která se dožila 122 let a je fascinujícím příkladem dlouhověkosti. Ve srovnání s průměrnou délkou života muže na Ústecku (73 let) jde o rozdíl téměř 50 let. Ve Švýcarsku, kde bydlím, je průměrná délka života mužů 82 let, což ukazuje na zdravější životní styl. Osobně jsem pocítil velký rozdíl, když jsem výrazně omezil alkohol. Mám více energie, lépe spím a snížila se mi noční tepová frekvence. Denně ujdu kolem 5 kilometrů, jezdím na kole a zhubl jsem 16 kilo díky změnám v jídelníčku a intermitentním půstům. Snažím se omezovat cukry a škrob a občas mám ketodietu. Určitě to není všechno, ale důležité je někde začít! Nedávno publikovaná studie z Mayo Clinic Proceedings, která sledovala 8 577 obyvatel Kodaně po dobu 25 let, zjistila, že pravidelné hraní tenisu může prodloužit život o 9,7 roku ve srovnání se sedavým životním stylem. Hrát tenis nebo padel mě zlákáte v kteroukoliv denní či noční hodinu. Vloni jsem navrch absolvoval preventivní kolonoskopii a všem kolem 50 let bych toto vyšetření vřele doporučil. Nebojte se toho!

Také se snažím nějaké změny zařadit. Vaší výhodou však nesporně je, že se v oboru sám pohybujete…

V současnosti se věnuji několika longevity projektům. S kolegou jsme spustili Zenith Swiss Longevity, prozatím virtuální kliniku, kde používáme velmi sofistikovaný švýcarský monitorovací systém. Ten slučuje výsledky hned z několika lékařských testů i data z chytrých hodinek či prstenů, které jsou dnes hitem. Naše doporučení vycházejí z vědeckých dat a jsou šitá na míru, což považuji za velmi důležité. To ale neznamená, že jsou jen pro ty nejbohatší. Chtěli bychom mít v nabídce něco pro všechny. Brzy k tomu přibude hyperbarická komora, kryosauna a pár dalších vychytávek. Snažíme se i sdílet vědecky podložené způsoby, jak žít déle, zdravěji a možná i střídměji.

Co v oblasti longevity považujete za hudbu budoucnosti?

V oblasti longevity se stále vybrušují ony tři pilíře, o nichž jsme mluvili na začátku. Slibnou budoucnost podle mě skýtá genová terapie (editace genů spojených se stárnutím pomocí CRISPR), za jejímž objevem stojí mj. i český profesor Martin Jínek přednášející v současnosti v Curychu. Důležitým objevem je i epigenetika a její reprogramování. Pokud vám osud rozdal špatné karty a máte geneticky danou predispozici k určitým chorobám, můžete sami do značné míry ovlivnit, zda a jak se projeví – což je skvělá zpráva. Zapomenout nesmíme ani na umělou inteligenci, která je využívána k vývoji nových terapií.

Iva Holmerová: Pozitivní přístup je klíčovým faktorem zdraví

Vogue Leaders

My máme v AI technologiích své české zástupce. Doporučuji sledovat firmu Carebot nebo našeho v současnosti nejcitovanějšího vědce Tomáše Mikolova. A konečně generativní medicína, která umožní pěstování orgánů z kmenových buněk. Pokud chcete někde sledovat budoucnost longevity a získat v tomto oboru inspiraci, tak mě osobně moc bavil každoroční Web Summit v Portugalsku.

A konečně, nevidíte na stárnutí přece jen něco pozitivního? Na mě osobně působí vědomí konečnosti třeba tak, že se život snažím úplně neproflákat…

To je moc fajn přístup. Vždycky se říkalo, že být starý je jediný způsob, jak se dožít vysokého věku. Nyní se ukazuje, že sice můžeme přičítat roky, ale stárnout dokážeme pomaleji a každý z nás pro to může něco udělat. Naším cílem by mělo být zdravé stárnutí, tedy období života, kdy si můžeme užívat, co nás baví, a zároveň přispívat společnosti. Už jen k tomu, abych přečetl knihy ve své knihovně, bych se potřeboval dožít tak 150 let.

V gerontologii se dnes často používá termín křehkost (frailty). Pokud se nám povede předcházet nemocím či je zavčasu léčit a pokud pravidelným cvičením, otužováním a jinými postupy posílíme svou odolnost, můžeme dobře fungovat až do vysokého věku. Jako dobře udržovaný automobil – veterán. A pak třeba budeme moci docenit výrok, který napsal americký architekt Frank Lloyd Wright: „Čím déle žiju, tím se mi zdá život krásnější.”

Foto: Tomáš Nosil

MUDr. Michal Konštacký, PhD, MBA

MUDr. Michal Konštacký, PhD, MBA, je český lékař, univerzitní pedagog a spisovatel žijící v Curychu. Věnoval se neinvazivní kardiologii a sportovní medicíně. Je starosta Sokola Zürich (organizace založené 1867) a Sokolské župy Švýcarské. Hraje pravidelně nohejbal, florbal, tenis a padel. Má hnědý pás v Šótókan karate. Působí v několika longevity projektech a jako poradce v mezinárodním vědeckém výzkumu v medicíně a farmacii.

Vogue

Doporučuje

Vogue Leaders

Vítěz Trophée 2024 Honza Kořínek: Doufám, že americký melír už se nevrátí

Kateřina Špičáková31. 1. 2025

Beauty talk

Pavlína Pořízková se vrací do Estée Lauder a má k tomu dobrý důvod: Nebudu dělat nic, co je označené jako anti-aging

Jessica Diner30. 1. 2025

Vogue Leaders

Renata Mrázová: Rovné šance a větší diverzita prospějí všem. Nedílnou součástí změny jsou muži

Kateřina Špičáková24. 1. 2025