Vogue LeadersDobré srdce neumírá. Závěťové dárcovství je způsob, jak pomáhat druhým i po své smrti
Kateřina Špičáková13. 9. 2024
Myslet na vlastní smrt většinou moc nechceme, ale co když se myšlenka spojí s pomocí druhým? Češi se stále více zajímají o způsoby, jak část nebo i celý svůj majetek po odchodu na onen svět odkázat na charitu. Členka správní rady Diakonie ČCE Zdeňka Marešová v rozhovoru s Vogue CS vysvětluje, jak funguje závěťové dárcovství.
Foto: Luca Meneghel for Vogue CS
Když dojde na pomoc v nouzi, Češi umějí být velmi štědří, což ukázala třeba solidárnost během
covidové pandemie nebo reakce na vypuknutí
války na Ukrajině. Pomáhat druhým ale samozřejmě můžeme, nejen když dojde na katastrofu. Mnohdy stačí i relativně málo, aby se někomu jinému změnil život k lepšímu. A ačkoliv většina z nás asi v souvislosti s dobročinností nemyslí zrovna na vlastní smrt, závěťové dárcovství je jednou z cest, jak můžeme smysluplně pomáhat i po smrti. V pátek 13. září, na Mezinárodní den závěti, začíná
Měsíc dobročinné závěti,
tedy iniciativa koalice Za snadné dárcovství. Letošní mluvčí akce, která v Česku probíhá už více než deset let, je Zdeňka Marešová, členka správní rady Diakonie ČCE. V rozhovoru přibližuje, jak závěťové dárcovství probíhá i co lidi vede k tomu, aby svou pozůstalost věnovali charitě.
Podle statistik zájem o institut závěti roste a spolu s ním se Češi začínají více zajímat právě o závěťové dárcovství. Jak si tento nárůst vysvětlujete a kterých skupin obyvatel se nejvíce týká?
V posledních letech tabu kolem závěru života začíná mizet díky rozkvětu domácí a hospicové péče a různým osvětovým kampaním. Více se také mluví o různých způsobech, jak uspořádat svůj majetek pro budoucnost. Závěť je jednoznačně způsob, jak předcházet zmatkům nebo dokonce sporům v rodině i jak zajistit, že váš majetek bude využitý v souladu s vaším přáním. Pro dar se v závěti nejčastěji rozhodnou lidé, pro které je
dobročinnost součástí života. Společným jmenovatelem dárců tak není fakt, že by byli bohatí nebo bezdětní, ale že mají dobré srdce a chtějí pomáhat co nejdéle.
Co konkrétně se bude v rámci Měsíce dobročinné závěti odehrávat?
Cílem Měsíce dobročinné závěti je především poděkovat dárcům a inspirovat ostatní. Desítky českých organizací budou po celý měsíc přinášet příběhy dárců a ukazovat dopad jejich darů. Podělíme se nejen o konkrétní životní osudy dárkyň a dárců, ale i o zajímavé statistiky věnované tomuto způsobu darování a o příklady projektů, které díky dobročinným závětím pomáhají měnit svět k lepšímu. A je jich opravdu široká paleta – od podpory Národního divadla přes pomoc ohroženým druhům ptactva až po sociální témata.
Jak vlastně závěťové dárcovství v praxi probíhá? Je součástí závěti vždy i přesné určení, komu je finanční obnos nebo jiný dar určen? A jaký je postup, pokud určeno není?
Nejčastěji se o dědictví dozvídáme z telefonátu z notářské kanceláře až na začátku dědického řízení, někdy nás dárci kontaktují předem, aby se s námi poradili. Lidé obvykle darují organizaci, kterou podporovali již za života nebo která hrála významnou roli v jejich životě nebo v životě jejich blízkých. V závěti by mělo být vždy co nejpřesněji uvedeno, o jakou organizaci se jedná. Je možné odkázat konkrétní movitou či nemovitou věc, celý
majetek nebo jen jeho malou část. Pokud zvažujete odkaz dobročinné organizaci, doporučuji ji předem kontaktovat a probrat s ní své představy o využití darů. Samotnou závěť je pak dobré sepsat vždy u notáře, který vás celým procesem provede, může vám poradit, kdo z vašich blízkých má na dědictví ze zákona nárok, a postará se, aby byla vaše závěť platná a jednoduše dohledatelná.
Co lidé prostřednictvím závěti nejčastěji darují?
Nejčastějším darem je movitý nebo nemovitý majetek, například peníze na účtu, dluhopisy, dům nebo pozemek. Setkali jsme se ale i se sbírkou kožešin nebo obrazů či živými zvířaty.
Zdůvodňují dárci své rozhodnutí věnovat prostřednictvím závěti dar na charitu? Můžete se se čtenáři podělit o nějaký konkrétní dárcovský příběh?
Často se setkávám s okolností, že dárci nemají kolem sebe lidi, se kterými by měli blízký vztah, a chtějí předejít možnosti, že by jejich majetek připadl státu nebo vzdáleným příbuzným. Někdy je naopak dobročinný odkaz způsob, jak vzdát poctu někomu blízkému. Za první vlny
pandemie koronaviru jsem tak mluvila s pánem, jemuž náhle zemřela sestra, která žila v zahraničí, a nestihli se rozloučit. Byla to vzdělaná a empatická dáma, která celý život pomáhala a její bratr ji za to vždy obdivoval. Když náhle zemřela, rozhodl se její památku uctít tím, že odkáže svůj byt na dobročinné účely, konkrétně na humanitární pomoc v zahraničí.
Měsíc dobročinné závěti je iniciativou koalice Za snadné dárcovství. Její vizí je šířit myšlenku vztahového fundraisingu mezi neziskovými organizacemi i mezi dárci. Jak konkrétně se koalice snaží tuto vizi naplňovat?
Ve vztahovém fundraisingu se snažíme získávat spíš dárce než peníze. Stojíme o dlouhodobý vztah, který začne například spontánní účastí na nějaké sbírce nebo benefiční akci a postupně se rozvíjí až třeba k dobročinnému odkazu. Dárce nám svěřuje důvěru, že jeho dar využijeme na dobrou věc, a my věnujeme velké úsilí, aby se mu dostávalo poděkování a zpětné vazby, které si zaslouží. V koalici se scházejí lidé z desítek největších českých organizací, aby sdíleli tipy, jak o dárce pečovat a jak dárcovství rozvíjet. Vzděláváme se, sledujeme legislativu a hledáme cesty, jak darování v Česku pěstovat.
Co byste jako letošní mluvčí Měsíce dobročinné závěti chtěla předat budoucím generacím z hlediska přístupu k dobročinnosti? Jak pro ni nadchnout současné mladé lidi?
Každý z nás, bez ohledu na věk, postavení nebo finanční prostředky, může svým způsobem přispět ke změně. A právě to je kouzlo dobročinné závěti – nemusí se jednat o obrovské sumy, ale spíše o skutečnost, že jsme ochotni myslet na druhé dokonce i po své smrti. Mladé dobrovolníky nebo dárce lze často nadchnout snadněji než starší.
Mladí lidé jsou velmi vnímaví k sociálním i environmentálním tématům, mají přístup k informacím, co se ve světě děje, a chuť a energii ten svět měnit. Je důležité podporovat jejich angažovanost, ukázat jim různé cesty, jak mohou přispět, a dát jim pocit, že i malý čin má smysl. Pokud budeme jako společnost podporovat filantropii, empatii a angažovanost, téma bude přirozeně rezonovat i u mladých.