Vogue LeadersJe v pořádku, že mladí chtějí, aby jim práce dávala smysl, říká mentorka
Kateřina Špičáková12. 8. 2024
„O příslušnících generace Z se říká, že se jim nechce moc pracovat, ale když jim práce dává smysl, umějí máknout,“ vysvětluje v rozhovoru o potenciálu mladých lidí Lucie Libra, členka představenstva nejstarší palírny v Evropě, která se věnuje mentoringu juniorních zaměstnanců.
Ve firmě jste začínala před devíti lety jako juniorní brand managerka, původně jste si ale nemyslela, že zůstanete tak dlouho. Proč jste se rozhodla do rodinného podniku vstoupit a co vás v něm nakonec udrželo?
Do Palírny U Zeleného stromu jsem přišla, protože pro mě asi nastala správná doba. Po svých předchozích pracovních zkušenostech jsem hledala trochu jiný směr, kterým bych se ubírala. Když mi otec nabídl, nebo mě spíš požádal, abych do firmy vstoupila, šla jsem do toho. Začínala jsem ve firmě odspoda jako junior u Hanácké vodky a neříkám, že moje začátky nebyly těžké. Měla jsem ale velké štěstí na ředitelky Zuzanu Behovou a Hanu Bosch, pod kterými jsem v marketingu pracovala. I díky nim jsem si práci v Palírně zamilovala velmi rychle. Nebudu tvrdit, že nikdy nenastal moment, kdy jsem reálně zvažovala svůj odchod. Když ale po letech vyvstala otázka, jestli se ze společnosti stane plně rodinná firma, nebo otec Palírnu prodá, jako to dělal s jinými svými firmami, rozhodla jsem se zůstat.
A dnes je z vás členka představenstva…
Abych mohla vstoupit do vedení firmy vedle svého otce, musela jsem si uvědomit spoustu nezbytných věcí. Moje pozice zpočátku nebyla vůbec snadná. Spoustu věcí jsem měla špatně nastavených, například i to, že jsem nedokázala ze své práce vystoupit a odpočinout si. Po nějaké době jsem došla dokonce do fáze, kdy se moje původní radost a láska k práci vytrácela a nahrazovala ji spousta negativních emocí. Nakonec mi stopku dalo moje vlastní tělo. Bylo to tvrdé, ale věřím, že i v mnoha ohledech prospěšné. Změnila jsem přístup k práci, ke svému životu i sama k sobě. Velmi důležité pro mě bylo naučit se říkat „ne“ a nemít z toho výčitky, nedělat hrdinku a nesnažit se zvládnout všechno sama.
Řada rodinných firem mezigenerační dialogy zvládá těžko. Pokud mezi vámi a otcem dojde k rozporu v řešení zásadních otázek, jak o nich spolu komunikujete?
Zpočátku to nebylo ani trochu jednoduché. Náš pohled na řadu věcí se lišil někdy dost zásadně. Často se stalo, že jsme se v některých otázkách vzájemně ani nechápali, a protože jsme oba tvrdohlaví a emotivní, vznikaly třenice. On měl oporu ve své pozici, v letech zkušeností, ve svých obrovských znalostech, já ji naopak často měla jen ve svých kolezích nebo známých z oboru. Mnohdy to není jen otázka
generační rozdílnosti, ale i síly hlasu a schopnosti najít správné, relevantní a podložené argumenty. Přece jen je můj otec velmi silný hráč a často opakuje větu: „Jediný, kdo si může něco myslet, jsem já, vy ostatní musíte vždy vědět.“ Přiznávám, že někdy jsem měla pocit, že na mém názoru snad ani nezáleží. Dnes je to ale hodně jiné, oba jsme se velmi posunuli. Chápu, že pohled majitele se od pohledu řadového markeťáka zásadně liší, je rozhodně osobnější. Pochopila jsem také, že před rozhodováním dle intuice vždy musí stát zájem společnosti a plnění cílů – nikoliv „seberealizace“ – a že správné nastavení procesů je pro efektivní fungování téměř nutnost. Na druhou stranu zase můj otec začal chápat nějaké mezigenerační rozdíly a fakt, že mileniálové a dnes i generace Z mají jiné potřeby. Učím jeho i členy představenstva nedívat se na nové trendy přezíravě, ale naopak chovat k nim respekt.
Vy s mladými lidmi pracujete hodně, věnujete se mentoringu juniorních zaměstnanců. Co konkrétně znamená?
U nás věříme, že diverzita na pracovišti je prospěšná, a souhlasíme s tím, že v mladých lidech je budoucnost. Zároveň ale firma stojí do určité míry i na svých zaměstnancích a vysoká fluktuace jí rozhodně neprospívá. A právě ta je s mladými lidmi často spojována. Z různých výzkumů ovšem víme, že dnešní mladí chtějí cítit za svou prací nějaké hodnoty, ztotožnit se se svým zaměstnavatelem. Také si umí vážit toho, když jim někdo aktivně pomáhá v rozvoji, zároveň oceňují schopnost a ochotu vést dialog a přistupovat k nim trochu individuálně. A to je moje práce. Mým cílem je zajistit rozvoj našich juniorů – zvyšování jejich znalostí, dovedností, samozřejmě s ohledem na to, jak procesy ve firmě fungují. U nás se toho mohou naučit skutečně hodně. Troufnu si říci, že se to nedá srovnávat s tím, k čemu by se dostali v korporacích. Rodinné „výrobní“ společnosti jsou jiné – člověk se musí naučit vše od A do Z, zároveň ale máte možnost svou práci skutečně vidět.
Co vás na práci s mladými lidmi nejvíc baví?
Mým cílem je, abychom s nimi byli jako firma spokojeni a oni byli spokojeni u nás. Jednám s nimi vždy na rovinu, upřímně a transparentně, a to umějí ocenit. Zároveň vím, že mnozí oceňují možnost pracovat pro společnost s tak dlouhou tradicí, jakou má Palírna U Zeleného stromu, která letos oslavila 506 let. Jsme ryze česká firma, která ovšem má i vysoké globální ambice. Na první juniory jsem měla obrovské štěstí. Pro mě je úžasný pocit vidět, jak se někdo posouvá, jak se zlepšuje a že ho ten proces baví. Zároveň jsem vždy měla ráda různorodost a strašně ráda se nechávám obohacovat jejich pohledem na svět.
Jaké jsou podle vás největší zaměstnanecké kvality mladé generace – a naopak, vidíte u ní nějaká negativa, na která starší generace netrpěla?
Již o mileniálech, zvlášť těch mladších, se hodně říkalo, že volný čas pro ně má prioritu. Nechtějí pracovat moc, navíc jim hodně záleží na pracovním prostředí a podmínkách. Začala se zvedat taková vlna odporu proti velké orientaci na výkon, proti tlaku na neustálou pracovní dostupnost. Navíc se říkalo, že mladí lidé bez praxe mají pocit, že se z nich zaměstnavatelé posadí na zadek. Že když budou dostatečně sebevědomí a skvěle se odprezentují, tak mají téměř vyhráno. A hlavně že záleží jen na nich a na jejich potřebách. Já to částečně chápu, ale ze zaměstnavatelského pohledu je to samozřejmě celkem špatně. I o
generaci Z se říká, že se jim nechce moc pracovat a nechtějí si nechat nic líbit, ale když jim práce skutečně dává smysl, umějí máknout. Požadují za to ocenění a jednání na rovinu, transparentnost a příjemné pracovní prostředí. Já mám s mladými lidmi zkušenosti spíše dobré. Přijde mi v pořádku, že chtějí, aby jim práce dávala smysl, že se v ní chtějí cítit dobře, a sama toužím po větší transparentnosti v byznysu i životě. Je mi vlastně příjemné, že když s těmito lidmi jednám na rovinu, reagují na to o poznání lépe než někteří starší kolegové nebo pracovní partneři, kteří na to prostě zvyklí nejsou. Samozřejmě toto všechno jsou zobecnění. Každý člověk je jedinečný a i já beru jako velkou výzvu pro svůj rozvoj naučit se dobře pracovat s různými typy lidí.
Palírna U Zeleného stromu si zakládá na tradici, vy máte ambice tradice modernizovat, a jít tak více vstříc mladým zákazníkům. Současná mladá generace ale podle průzkumů pije méně než generace předchozí. Čím ji chcete oslovit?
Rozhodně sázíme na kvalitu, kterou stavíme nad kvantitu. V našich značkách se spojuje českost, lokálnost, tradice, silné příběhy a osobitý, pečlivý přístup. Snažíme se také reflektovat trendy, které našim konzumentům dávají smysl – máme v nabídce například vodku s nižším podílem alkoholu a
kalorií, používáme přírodní a lokální ingredience a co nejšetrnější výrobní postupy. Nechceme zvyšovat spotřebu alkoholu u mladých lidí, ale chceme jim pro jejich společenské události nebo chvíle, kdy si chtějí vychutnat alkohol, nabídnout to nejlepší.
V Česku je pití alkoholu národním sportem. Společenskou diskuzi o tom, že to není úplně dobře, aktuálně otevřel divácky úspěšný film Deník alkoholičky. Jak se na toto téma díváte vy?
V Palírně U Zeleného stromu si samozřejmě uvědomujeme, že konzumace alkoholu má ve společnosti, zvlášť v té české, své místo, ale zároveň přináší určitá rizika. Myslím, že je velmi důležité podporovat odpovědný přístup k alkoholu a zdůrazňovat, že jeho konzumace by měla být spojena především s požitkem, blízkostí a nějakou družností. Nemělo by zůstat u samotného popíjení. Závislost na jakékoliv látce je zničující a je velmi dobře, že se o tom mluví a že i tento film k diskuzi přispěl.
Lucie Libra (*1988) je dcerou Milana Hagana, majitele Palírny U Zeleného stromu, která patří k největším výrobcům lihovin na českém trhu. Hagan Palírnu koupil v roce 2011 jako podnik Starorežná Prostějov a spojil ji se svou likérkou Granette, již vlastnil od roku 2008. Lucie Libra šla původně studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a chtěla se stát státní zástupkyní. V roce 2015 nastoupila do Palírny U Zeleného stromu: začínala jako juniorní brand manažerka Hanácké vodky, aby se vypracovala takzvaně od píky. Dnes je členkou představenstva a čím dál tím více zasahuje do vedení rodinné firmy.