Naučte se ocenit sama sebe: Zbavte se strachu a konečně si řekněte o přidání

Zdá se vám, že vaše úspěchy nejsou tak úplně vaše? Pak vás možná trápí imposter syndrome neboli syndrom podvodníka: psychologický jev, který se rozšířil spolu s vzrůstajícím společenským tlakem na výkon, jemuž často čelí už malé děti. Právě kladení důrazu na akademické nebo třeba sportovní úspěchy v útlém věku, stejně jako třeba práce ve vysoce konkurenčním prostředí mohou být příčinami jeho rozvoje.

Jestliže máte pocit, že se to týká i vás, k lepší orientaci vám pomůže malý checklist. „Mám dlouhodobě pocit, že mé úspěchy jsou náhoda a nejsou mojí vlastní zásluhou? Mám tiché obavy, že jednou někdo přijde, ukáže na mě prstem a řekne: Ty jsi tady omylem? Podobným myšlenkám byste měla věnovat pozornost. Ne ve smyslu, abyste je začala vnímat více, ale abyste s nimi mohla začít pracovat,“ vysvětluje lektorka Lucie Audi, která se ve svých školeních věnuje budování sebevědomí a překonávání nervozity. První pomocí v případech, kdy nás pochybnosti začínají pohlcovat, je podle ní hledat odraz skutečné reality: ideálně se obrátit na své blízké a zeptat se jich, jak naše dovednosti a schopnosti vnímají oni.

Syndrom podvodníka přitom může patřit k zásadním překážkám, které nás blokují v kariérním postupu. „Statistiky z roku 2022 ukazují, že 60 %  žen o zvýšení platu nepožádá. To je opravdu smutně vysoké číslo a vnímání vlastního sebevědomí nebo důvěry ve svůj úspěch s tím může ve velké míře souviset,“ vysvětluje Audi. Představte si situaci, kdy sedíte na pohovoru a přijde otázka, jak si představujete své finanční ohodnocení. To je okamžik, kdy se spoustě z nás zrychlí tep, očima hledáme naději na podlaze a náš vnitřní kritik z plných plic křičí, že na sumu, kterou chceme vyslovit, nejsme dost dobré. 

Dobrá zpráva je, že se s tím dá pracovat. „Pokud vnímám, že mluvit o vlastních penězích je má slabá stránka, můžu sama sebe v rámci přípravy trochu vytrénovat,“ říká Lucie Audi. Podle ní je dobré si připomínat, že míra sebevědomí není statická, ale naopak velmi flexibilní. Většinou vnímáme jen to, že nám sebevědomí může klesnout, ale při správném postupu to funguje i obráceně. 

Pokud se ucházíte o nové místo nebo vás čeká schůze právě kvůli zvýšení platu, Lucie Audi radí, že není chyba mít v duchu připravenou pevnou částku nebo ideální rozmezí peněz, které si představujete. „Důležité je naučit se to číslo říkat nahlas. Pokud sama sebe uslyším poprvé říct danou částku nahlas až na pohovoru, nervozita může zapůsobit a zviklat vás.“ Jestli teprve přemýšlíte, o jaké konkrétní číslo žádat, a nemáte představu, jaké peníze obvykle lidé na vaší pracovní pozici berou, hledejte data v průzkumech pracovního trhu. Podívejte se třeba na mzdový průzkum Hays pro rok 2024.

Dalším mocným nástrojem je podle Audi práce s tichem. „Až vyslovíte svou finanční představu, mlčte. Není to chvíle, kdy se musíte obhajovat, to proběhlo už během diskuze o vašich zkušenostech. Úplný zákaz platí pro nevhodné argumenty, jako že máte vysokou hypotéku nebo drahé granule pro kočku,“ vyjmenovává odbornice a doplňuje, že někdy si o zvýšení platu neřekneme jen ze strachu, že nám nikdo nejen nepřidá, ale ještě nás vyhodí. Velmi pravděpodobně jsou to ale jen ozvěny vašich vnitřních, limitujících přesvědčení. „Zkuste se držet čísel, která nelžou. Podle posledních dostupných dat je nezaměstnanost v ČR druhá nejnižší v rámci celé Evropské unie,“ pozorňuje spoluzakladatelka platforem #HolkyzByznysu a #HolkyzMarketingu.

Říkáte si, že si samu sebe neumíte představit tak sebejistou a přímou? Netlačte na sebe a jděte na to postupně. Syndrom podvodníka, nejistota a nervozita nejsou nemoci, zkuste tedy přijít na způsob, jak je obecně brát lehčeji. „Jako jednu z nejlepších metod, jak se posunout, doporučuji cíleně a plánovaně vystupovat ze své komfortní zóny. Řídím se heslem, že nevyhrává ten, co se nebojí, ale ten, který do věcí jde i přes svůj strach,“ říká Audi. I ona v průběhu své kariéry bojovala s nepříjemnými pocity, že někdo jednou odhalí její nedostatky a prohlásí její  úspěch za pouhou souhru náhod. „Vždy pomohlo připomenout si, že vítězí ten, kdo se nezastaví a i přes strach pokračuje za svým cílem,“ uzavírá. Tak si i vy, až vám příště někdo složí kompliment nebo vás pochválí, na to zkuste vzpomenout a místo vykrucování a zmenšování vlastních zásluh řekněte jednoduché: děkuji.