Ne, nejste megera, co kazí legraci. Mobbing i bossing jsou reálné problémy, řešte je okamžitě

Dřív jste se do práce snad i docela těšili, poslední dobou je to pro vás ale noční můra. Ať uděláte cokoliv, víte, že někdo tam se vám vysměje, pokusí se vás urazit či ponížit, případně na vás bude významně zahlížet z kuchyňky a u toho si spiklenecky špitat s kolegou. I takovou podobu může mít systematická šikana na pracovišti, pro niž se v poslední době v českém prostředí začínají vžívat termíny mobbing a bossing. 

Jako mobbing označujeme nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti, které má často podobu psychologického nátlaku, méně často pak fyzického napadání, ačkoliv do něj můžeme řadit i sexuální obtěžování. Pro mobbing je typická rafinovanost, skrytost, zákeřnost a aktivní práce s obavou oběti o ztrátu pracovního místa a příjmu. Důležitá je také dlouhodobost: O mobbing se jedná, pokud se šikany člověk nebo více lidí dopouští pravidelně a vytrvale klidně i po dobu několika měsíců. 

V případě bossingu pak důležitou roli hraje nevyrovnaná mocenská dynamika mezi obětí – podřízeným a agresorem – nadřízeným. Může být těžké jej rozpoznat, přiznejme si, že někteří šéfové jsou prostě jenom idioti. Pokud vás ale ten váš systematicky ponižuje na poradách, přehlíží vaše úspěchy, zatímco za chyby vás přehnaně a veřejně plísní, dává vám úkoly zcela mimo vaši kvalifikaci se záměrem poukazovat na vaše následné selhání, neustále vás přehnaně kontroluje a přidává různé osobní narážky za účelem snížit vaši kredibilitu, pak se o bossing pravděpodobně jedná.

Ani mobbing, ani bossing, stejně jako jakýkoliv jiný druh násilí, nezačíná jen tak z ničeho nic. Podle Pavla Houdka z Moderní sebeobrany agresor vždy vybranou oběť nejprve testuje. „Typicky jde o dvojznačné, nevinné fórky, které je možné vykládat různě a ze kterých agresor případně může vycouvat,” říká odborník na agresivní chování. A doporučuje vymezit se proti němu okamžitě. „Je důležité se za sebe postavit a říct: ,Tohle ne, tohle si ke mně nedovoluj' a daného člověka poslat do patřičných mezí. Když to neuděláme, ten člověk bude přitvrzovat a stupňovat situaci až tam, kam ho necháme zajít. Když ale nevhodné chování zarazíme už na začátku, máme šanci, že už ho nezopakuje,” vysvětluje Houdek.

Upozorňuje přitom, že je nesmírně těžké se ohradit, když už je šikana ve fázi přitvrzování. Proto je lepší ozvat se hned, jakmile někdo překračuje naše hranice. „Ano, možná budete za prudiče a toho, kdo kazí zábavu, ale zajistíte si tak, že daný člověk chování, které je vám nepříjemné, nechá a vybere si jinou oběť. Je smutné to říct, ale nemůžeme zachránit celý svět – nejdřív musíme zachránit sebe,” říká Houdek. Zároveň je důležité si uvědomit, že navzdory internalizovaným pocitům v tom všem pravděpodobně nejsme sami. Existují studie, které potvrzují, že každý člověk si myslí, že je sám; že máme pocit, že když se nikdo jiný neozval, jsme jediní, komu nějaká situace nebo jednání vadí. Když se ale ozveme, velmi pravděpodobně se stane, že za námi přijde někdo další, ocení to a svěří se, že mu totéž vadí úplně stejně. Najednou jste v tom dva, můžete se podpořit a vymyslet nějaké řešení. Přesně takhle dochází ke změně – v čemkoliv.

Pokud mobbing nebo bossing už delší dobu probíhá, existují různá řešení včetně formálních, ačkoliv praxe ukazuje, že ta nejsou vždy efektivní. Často se doporučuje nejprve si promluvit s pachatelem mobbingu či bossingu a zkusit mu vysvětlit, co nám konkrétně vadí. Můžete se ale setkat s gaslightingem, tedy další formou manipulace, kdy agresor bude tvrdit, že přeháníte nebo že si přímo vymýšlíte. V případě mobbingu se můžete obrátit na přímého nadřízeného, případně na někoho z HR oddělení, pokud vás šikanuje právě nadřízený. Počítejte s tím, že bude potřeba pečlivě popsat, co se děje a jak se celá situace vyvíjela. Dobré je mít k ruce nějaké důkazy, například svědky z řad kolegů, screenshoty zpráv či vytištěné kopie mailů. Proto je v momentě, kdy se šikanu rozhodnete řešit oficiální cestou, dobré trvat na především písemné komunikaci s agresorem či agresory. Dále je možné řešit situaci přes odborovou organizaci nebo třeba firemního ombudsmana, v některých případech je vhodné upozornit Státní úřad inspekce práce.

Má to ale jeden háček, který si málokdo může dovolit ignorovat. Když se rozhodneme šikanu nahlásit a řešit, co se stane pak? V lepším případě chování ustane, co když ale bude následovat vyhazov? To ostatně bere v potaz i Houdek. „Lidé se nacházejí v různých životních situacích a může se stát, že někdo si prostě nemůže dovolit riskovat, že přijde o práci, například matka samoživitelka. Proto nechci udělovat knížecí rady,” přiznává expert v oblasti prevence násilí. Jak tedy šikanu v práci řešit beze strachu z následků?

„Záleží samozřejmě na tom, o jaké chování se jedná a jakou formou se rozhodnete jej řešit,” vysvětluje právnička Šárka Homfray. „Pokud na to půjdete přes odborovou organizaci, je s oznámením šikany spojená ochrana. Pokud splňujete kritéria oznamovatele podle nového zákona na ochranu whistleblowerů, chrání vás daný zákon, je ale poměrně náročné ty podmínky naplnit. Pokud se obrátíte na ombudsmana či na Státní úřad inspekce práce, zejména u inspekce můžete požadovat, aby postupovala anonymně, ztěžuje to ale proces šetření. Pokud se rovnou rozhodnete využít služeb právníka, zástupci firem si k vám zpravidla dovolí méně, než když za nimi jdete sami za sebe – to ale stojí peníze. A pokud by se jednalo o situaci, která vás dožene až k soudnímu sporu, případný postih v práci nebo odvetná opatření můžete řešit právě u soudu,” vypočítává odbornice.

Pokud se vás mobbing nebo bossing týkají a nechcete to snášet dál, pokud máte sílu pustit se do boje, nebojte se toho. Řešení existují a v celé společnosti se o faktu, že šikana v práci představuje velký problém, mluví víc a víc – nejste v tom sami. „Konzultoval jsem mnoho případů mobbingu, bossingu, šikany či útlaku v práci a jsem naprosto přesvědčen, že takové chování lze tolerovat v jednom jediném případě: Když znám konkrétní datum v budoucnosti, dokdy to musím vydržet, tedy například když absolvuji nezbytnou, ale krátkou pracovní praxi. Učinil jsem zkušenost, že pokud se člověk pokouší šikanu vydržet a žádné takové datum nemá, stejně ho nakonec semele a z práce musí odejít,” uzavírá Houdek.