Redukce v hlavě

Nervové buňky si vyměňují informace v místech vzájemných kontaktů, takzvaných synapsí. A těch v lidském mozku může být až sto trilionů. V jedné vteřině tento řídící orgán zpracuje násobně více informací než nejsložitější počítače a je zatím nejsložitějším systémem ve známém vesmíru. Množství informací, které mozek zpracovává, je ohromující. A není proto divu, že se občas můžeme cítit zahlcení až nad únosnou míru a hledáme způsoby, jak najít rovnováhu a klid. Touha po určité jednoduchosti, přehlednosti a dokonce redukci není vůbec nová. Stejně jako k nám nedorazila z dálného východu. Je součástí všech duchovních a kulturních tradic. V našich zeměpisných šířkách byli prvními známými minimalisty stoikové, i oni však navazovali na starší tradice. Stoické učení je založeno (mimo jiné) na uměřenosti, která by se měla prolínat všemi oblastmi života. A je několik takových oblastí, které mají na mozek a to, jak funguje, nezanedbatelný vliv. 

Redukci je také věnováno celé listopadové číslo Vogue CS, které máte možnost koupit už jen do zítřka. Od středy pro vás chystáme prosincové číslo, které vychází společně s podzimním vydáním Vogue Leaders. 

Natankovali byste záměrně nesprávné palivo do nového auta? Odpověď je zřejmá, přesto je překvapující, jak snadno se podobným způsobem chováme k vlastnímu tělu. To navíc máme jen jedno a nelze nahradit. Mozek je v našich představách sice trochu abstraktní orgán, je však tělesný a na výživě zcela závislý. Nevyvážená, jednostranná nebo vyloženě škodlivá strava mu ubližuje. I pokud by neexistovaly výzkumy dokládající vliv výživy na myšlenkové pochody, zkušenost s nepříjemnými pocity po nějakém výživovém výkyvu má určitě každý. Mozku kromě typických návykových látek neprospívá především přemíra jednoduchých cukrů, nenasycených tuků nebo vysoce upravovaných (rafinovaných) potravin (například polotovarů z prášku). Nic z toho navíc neprospívá ani střevům, která jsou už dnes považována (se stále menší nadsázkou) za druhý mozek a ovlivňují zřejmě emoční naladění a stabilitu. Výživová expertka a biochemička Michaela Bebová na svém blogu na základě studií nicméně upozorňuje, že existuje vztah mezi tím, co jíme a jak takové jídlo vnímáme. Nedokonalý jídelníček bude škodit přece jen méně než přehnané obavy z jakéhokoliv přešlapu a spíše než dietu je lepší zapojit intuici. 

Spánek je jednou z tělesných potřeb, kterou nelze žádným způsobem obejít a bez jejíhož uspokojení tělo nemůže fungovat. Význam spánku pro fyzické zdraví a psychickou pohodu je předmětem zájmu vědců zvláště v poslední době, a to v souvislosti s takzvanými cirkadiánními rytmy, tedy vlivem pravidelného střídání dne a noci na všechny orgány v těle a celkové zdraví. Mluví a píše se o vlivu spánku na tělesnou hmotnost, zažívání nebo schopnost soustředění. Co se zdůrazňuje o něco méně, je význam nočního odpočinku pro třídění informací. Mozek během spánku přebírá informace na potřebné a nepotřebné, ty důležité zařazuje do znalostního kontextu, nepotřebné vypouští a některé zážitky přesouvá do podvědomí či nevědomí. Spánek navíc posiluje naučené dovednosti a uvolňuje prostor pro nové spoje. Mozek totiž během něj nepřijímá impulzy zvenčí a zabývá se výhradně sám sebou. Narušit spánek může nejen třeba přemíra kofeinu nebo cukru před spaním, ale také, jak opakovaně potvrzuje neurolog Martin Jan Stránský, modré světlo z digitálních zařízení. Šidit spánek znamená nejen únavu, ale také vyšší míru přetížení informacemi v bdělém stavu. 

Mít šestý smysl a tedy schopnost vidět do budoucnosti nebo nacházet neobvyklé spojitosti může být výhra. Základních smyslů je však (tradičně) pět, a to zrak, sluch, hmat, chuť a čich. Náš mozek dostává informace z okolního světa právě jejich prostřednictvím. A záleží na tom, jakými informacemi ho takto zásobujeme. Například podle ájurvédy, tradiční indické zdravovědy, kterou uznává i Světová zdravotnická organizace (WHO), jsou smysly mostem mezi hmotnými a nehmotnými složkami těla. Nesprávné užívání smyslů, včetně jejich nadměrné stimulace nebo vyloženě škodlivých vlivů, může vést ke zdravotním potížím a nerovnováze. Příliš mnoho času stráveného na sociálních sítích nebo sledováním seriálů na streamovacích službách je podle autorky knihy Informační detox Zuzany Šidlichovské pro mozek škodlivé srovnatelně s užíváním návykových látek, protože dlouhodobě mohou vést mimo jiné k potížím se soustředěním. Podle terapeutky ajurvédy pražských Domů jógy Blanky Novotné bychom „smysly měli hýčkat, dopřát jim především takové podněty, které je rozvíjejí.” Na podzim a v zimě to může být třeba péče kvalitní kosmetikou, která je přirozeně propojená s aromaterapií, podnětné vlivy v podobě návštěvy galerií či dobré četby nebo úplné uvolnění při poslechu uklidňující hudby nebo třeba meditace. 

V teorii informace a komunikace, ale také třeba v matematice, fyzice a mnoha dalších vědních oblastech, je důležitým pojmem takzvaná entropie. Označuje míru neuspořádanosti systému, kterým je jinak přirozeně vlastní a do které se bez zásahu zvenčí vždy vrací. Mysl naopak řád vyhledává. „Řád je první zákon nebes,” napsal v osmnáctém století básník Alexander Pope. Stačí chvíli přestat věnovat pozornost například úklidu v domácnosti a výsledek je zřejmý. Nevýhodné však je, že čím větší míra neuspořádanosti, tím více vyžaduje nejrůznějších rozhodnutí, pokud se v ní snažíme zorientovat, a množství vynaložené energie je nakonec větší. Má-li každá věc své místo, jak s tím operuje například Marie Kondo, taková rozhodnutí odpadají. To je i důvod, proč například Anna Wintour nosí roky stejný účes nebo Steve Jobs nebyl k zastižení jinak než v černém roláku. Pokud je toho třeba v práci nad hlavu, je to dobrý způsob, jak počet nutných rozhodnutí snížit a vyhnout se tak rozhodovací paralýze (která může vést až k nezdravé prokrastinaci). Při pocitech přetížení jsou první pomocí dechová cvičení, jednoduché zaměření na nádech a výdech, které se střídají v pravidelném rytmu (řádu). A pak vždy existuje nějaká oblast, kde je možné alespoň dočasně ubrat, o část se podělit nebo ji dlouhodobě aspoň trochu osekat.

To, že dělání je lékem na všechny smutky, víme z pohádky Princové jsou na draka, jejíž písně otextovali Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. I když podle poznatků psychiatrie a psychoterapie to není absolutní řešení, fyzická námaha může pomoci vyčistit hlavu těm, kdo pracují převážně duševně, a naopak. Pokud se do nějaké činnosti dokážeme skutečně ponořit, může dojít k takzvanému stavu plynutí (flow), který popsal Mihaly Csikszentmihalyi. Ten lze zažívat v práci, kterou běžně děláme, ale také mimo ni. A právě takové plynutí mimo obvyklý proud může být očistné i ozdravné. Po hodinách či dnech přemýšlení nad projekty nebo kreativní tvorbou složit haldu uhlí může přijít vhod nejen s ohledem na energetickou krizi, ale také proto, že si mozek v těle přepnutém do módu prostého přežití (i když bez reálného nebezpečí) znatelně odpočine. Někdy je potřeba vykročit mimo komfortní zónu, ovšem čistá hlava je k nezaplacení. 

Už jste slyšeli o shinrin-yoku? Jde o japonskou ekoterapeutickou metodu založenou na pobytu v přírodě. V osmdesátých letech minulého století ji představil ředitel Japonské agentury pro lesnictví Tomohide Akiyama. Podobnou metodu ale určitě uplatňovala každá česká nebo slovenská babička, která věděla, že k lepší náladě pomůže hůře naladěnému členu rodiny (včetně těch mladších, kteří přijeli na víkend z města) kromě práce na zahrádce taky procházka v lese. Příroda působí ozdravně na všechny smysly i mysl. Tradice evropského lázeňství je dodnes založená na kombinaci léčebných procedur a odpočinku mezi stromy a rostlinami, ať už v podobě úpravných parků nebo přírodních rezervací. Všudypřítomná zeleň uklidňuje, nechává odpočinout oči a harmonické zvuky působí konejšivým dojmem. Tedy pokud člověka zrovna nehoní rozzuřený medvěd, což je ale v našich končinách málo pravděpodobné. Procházky v přírodě jsou jednou z mnoha variant odpočinku, který je nutnou protiváhou práce. Při odpočinku, ať jde o třeba o aktivní sport, nebo naopak úplné nicnedělání, jede mozek takzvaně na volnoběh. Teprve tehdy (klasickým případem je třeba sprcha) má prostor nacházet nečekaná spojení, přicházet na neobvyklá řešení a originální nápady. Důležité je si takový čas, mezi stromy nebo mezi polštáři, skutečně užít. 

Známá Maslowova hierarchie potřeb, která je pozdější interpretací výzkumné práce amerického psychologa Abrahama Harolda Maslowa z roku 1943 a se kterou psychologové v nějaké podobě pracují dodnes, potřebu duchovního přesahu nezmiňuje. Končí potřebou seberealizace. Pravdou je, že dobře nastavená životní vize dokáže působit jako filtr či kompas, pomáhá rozpoznat důležité od nepodstatného a tím také pomoci k lehčí hlavě. Sám Maslow ale k uvedené pyramidě v roce 1966 napsal: „Co je dobré pro samotného člověka, nelze chápat izolovaně. Je třeba myslet na dobro druhých lidí, stejně jako na dobro pro sebe sama.” Je generační zkušeností, že sdílený smutek se dělí a sdílená radost násobí, a poznatkem podloženým výzkumy, že vděčnost znatelně přispívá k životní spokojenosti. Pokud se člověk věnuje něčemu, co jej samotného přesahuje, vlastní potíže se mohou zdát snesitelnější a zmatek způsobený přemírou informací o neco přehlednější. Ať už jde o práci pro určitou komunitu, vlastní podíl na nějakém vyšším dobru (třeba v podobě příspěvků nebo práce pro charitu) až po víru, ať už náboženskou, nebo víru v prověřené hodnoty a etické principy. Ukrajinská poslankyně Kira Rudik při své nedávné návštěvě Prahy upozornila, že budoucí generace se budou ptát, zda jsme ve válce stáli na správné straně. A že právě přesvědčení, že tomu tak je, jí vždy dodá sílu pokračovat v boji za svobodu své země.