Vize jako ukazatel směru

Manažerské příručky zpravidla rozlišují vizi a poslání, přičemž poslání by mělo odrážet, čím je daná organizace výjimečná, samotný důvod její existence, zatímco vize naznačuje směr, kudy se ubírá, určuje, jaké prostředky volí, a vyjadřuje, jak se svým posláním hodlá naložit. Zatímco poslání je víceméně trvalé, pokud nedojde k podstatným změnám okolností, vizi je zdravé čas od času přehodnotit a sladit s aktuálním vývojem a klíčovými ukazateli. Takové rozlišení je ale učebnicové, ať už svou vizi organizace veřejně, nebo interně deklarují a nazývají jakkoliv, podstatné je především to, že ji mají a že je nějak konkrétně vyjádřená. Zejména v menších firmách nebo naopak větších institucích totiž tento klíčový prvek organizační kultury schází, respektive se předpokládá, že jej všichni znají nebo odhadnou. Výsledek pak ale může připomínat dětskou hru na tichou poštu. 

Vize se netýkají jen organizací typicky se zabývajících byznysem, ale také neziskových organizací, veřejných institucí i zájmových sdružení nebo politických stran. V politice se vize zpravidla představují prostřednictvím volebního programu, který by měl odrážet základní principy, podle kterých daná strana nebo politik hodlá svěřenou moc uplatňovat. A v případě vládnoucího seskupení je to pak u nás programové prohlášení vlády, které bývá zejména po čase celkem zajímavým čtením. Tyto proklamace se často snaží nabídnout nějaké řešení. Nepsané pravidlo přitom říká, že takové řešení může mít vždy maximálně dva atributy z těchto tří: levné, rychlé, účinné. Pokud tedy kupříkladu některá politická strana nabízí rychlá a levná řešení, razantně klesá pravděpodobnost, že budou také fungovat.

Vize jako klíčový prvek strategického managementu a leadershipu má svůj původ ve vidění (vision), dobrá vize totiž předpokládá také důkladnou znalost vlastních možností. Není nahodilým výkřikem nějakého těžko definovatelného přání, ale promyšleným výrokem, na jehož základě lze plánovat konkrétní cíle a rozvrhnout síly. Dokáže spojit i velké týmy napříč kulturami, hranicemi i časem. Výrok veni, vidi, vici, připisovaný Juliu Caesarovi, obsahuje vizi ve své prostřední části, navíc připomíná, že k úspěchu je nutné se také dostavit, jinak řečeno začít nebo udělat první krok. Nadčasově formulovaná vize dokáže přetrvat své původní tvůrce a organizace, jednotlivce i hnutí inspirovat mimo rámec nějakého konkrétního období. Jeden z nejslavnějších projevů vstoupil do dějin pod názvem Mám sen (I have a dream) a Martin Luther King jím přispěl k tomu, že tehdejší roztříštěné frakce dokázaly spojit síly a změnit společenské poměry v USA. 

Vize a její sdílení k sobě přitom patří jako dvě strany jedné mince. Hodnota zapsaného vyjádření, na které sedá prach, časem logicky klesá. Sdílením se společná vize tříbí a cizeluje, neustále prochází testem v terénu a stává se důvěryhodnější a také svým způsobem více samozřejmá a bezprostřední. Vize patří v rámci managementu ke strategickému řízení a strategické komunikaci, které se od operativního nebo taktického řízení liší dlouhodobým nadhledem a záběrem. Ani toto rozlišení není ničím nové, rozdíl vysvětluje už klasické Umění války od mistra Sun-c'. Vojevůdce, který by se zaměřovat pouze na taktiku a okamžitá vítězství, podle něj nutně musí prohrát. Tento dva a půl tisíce let starý text přitom dodnes najdete v seznamu četby řady významných osobností a úspěšných leaders.

Mezi důležité kompetence v rámci leadershipu proto patří schopnost strategicky komunikovat, přemýšlet vždy několik tahů dopředu a neomezovat se na řešení krátkodobých problémů. Sdílená vize, jako neustálá připomínka společných hodnot, cílů a směru rozvoje, dokáže týmy připravit nejen na konkrétní situace, ale především na neočekávaný vývoj. Skutečný leadership se projeví zejména v čase krize a na vrcholné úrovni mezi našimi nejbližšími sousedy takto inspiruje slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. 

Vize ale nemusí být vždy nutně vyjádřena pouze slovy. Na počátku každé módní kolekce je vždy mood board, který vyjadřuje vizi módního domu nebo značky. Nejčastěji se přitom používají kolážové techniky a jako materiál slouží výstřižky z časopisů, části fotografií, kousky látek nebo menší objekty. Návrháři si tak zkoušejí kompozice, kombinace materiálů a barev, ze kterých poté sestavují své kolekce. Mood board pak dokumentuje tvůrčí proces, ale může se stát zajímavým objektem i sám o sobě. Samotná kolekce se pak samozřejmě vyvíjí, například Sarah Burton popisuje tvůrčí proces, který nekončí až do samotné chvíle uvedení kolekce na mole. 

Vize se rovněž hodí nejen v prostředí organizací nebo byznysu. Shunmyo Masuno, japonský mnich a oceňovaný zenový zahradní architekt, v knize Umění prostého života popisuje význam vize jako ukazatele na cestě. Podle něj si ji můžeme představit jako vysokou horu na obzoru. Lze se k ní vydat různými cestami, občas jít oklikou, dokonce se na chvíli ztratit, hora přesto dál ukazuje cestu a časem se přibližuje. Bez takového ukazatele by putování zcela postrádalo smysl a mohlo by se stát  blouděním v kruhu. Ačkoliv se významem vize v životě člověka zejména v poslední době ohání spousta motivačních řečníků, podstatou zůstává nezměněná lidská touha po hledání smyslu a ta je tu odjakživa. A firmy či instituce a zejména lidé v nich potřebují k rozvoji někam směřovat, cítit nějaký přesah a podílet se na něčem, s čím dokážou souznít. Pro leadership je vize a její sdílení v podstatě nezbytným předpokladem a inspirativní leaders si to vždy uvědomují.